Když jsem šla na koncert, upřímně jsem nevěděla, co přesně od toho čekat. Bylo mi řečeno, že tuhle dánskou alternativní rockovou skupinu budu muset poslouchat vsedě na svém místě a fotit můžu jenom z předem určené zóny a ani na metr blíž, což pro mě vždycky znamená komplikace. Jenomže celé místo mi už venku naprosto vyrazilo dech - tenhle kulturák ve srovnání s našími kulturními domy ze socialistického období s tím neměl absolutně nic společného. Koncerty jsou tu na denním pořádku a varhany v pozadí nejspíš dokazují, že akceptovaný je každý žánr. Milým překvapením byl i rozjezd párty od Trentemøllera, kterého jsme skoro ani nestihli, ale A Place For Bury Strangers, The Cramps, Joy Division (v remixu od The Raveonettes) hodnotim velmi pozitivně. Některé sklaby samotné skupiny znějí dost "trashy" a hlavní zpěvačka Sharin, která mi tak často připomíná Nico z The Velvet Underground, je často slyšet až někde v pozadí, ale i na tak čistém zvuku bylo všechno neuvěřitelně čisté. Dokonce i video na iPhonu má naprosto geniální kvalitu. Pokud je ještě neznáte, opravdu doporučuju - o jejích úspěchu svědčí nejen to, že celý koncert byl několik dní před tím vyprodaný, ale i jejich tour po Americe.