Bruno Ferrari: "Dvojníka hledám poslední rok celkem intenzivně..."

Ve filmu Zvíře ztvárnil Belmondo dvojroli kaskadéra Michela Gauché a herce Bruna Ferrari. Proč jsi si vybral právě Bruna? Je to proto, že Michel předstíral demenci, aby dostal sociální dávky?

Protože jsem hledal postavu, se kterou se dá důstojně zestárnout. Brunovi nevadí věk, naopak, zraje jako dobrý sýr.

Představuje pro tebe film Zvíře něco jako obraz doby, společnosti, nebo v něm vidíš nějaký archetyp člověka?

Bruno Ferrari pro mě představuje archetyp fešáka a sukničkáře, kterým jsem chtěl odmalička být a nakonec jsem se jím stal.

Belmondův Bruno trpí závratěmi. Taky na ně trpíš?

Ano, nesnáším výšky.

Napadlo tě někdy, jaké by bylo mít svého dvojníka? Na co bys ho využil?

Dvojníka hledám poslední rok celkem intenzivně. Dal jsem si i inzerát. Zatím se hlásí jen otylí Romové.

Vaudeville je předchůdce varieté. Nejsi moc tradiční člověk, v čem tento žánr jako impresário inovuješ?

Tak vkládám do téhle formy prvky psychedelie a horroru. Hudební podklad vychází z různých pokleslých žánrů 20. století. S Vanessou jsme vlastně vždycky hledali krásu ve špíně, tohle je jen její pokračování.

Prohlásil jsi, že je ti v poslední době líto prostitutek, ale dřív nebylo. Proč?

Asi jsem se dřív tolik nezajímal o jejich životní osudy. Bral jsem je jen jako prázdné motýlí kukly.

Proč je projekt BF sarkastičtější než Vanessa? Říká to něco i o tobě? Například, že jsi došel už tak daleko, že se nemůžeš než smát tomu, co vidíš okolo sebe?

Vždycky jsem byl cynik, ale dnes vím, že to byla jen obrana. Co se týká frašky, kterou žijeme, tak dlouho jsem ji žil, až mě začala bavit. Kdyby vás zavřeli na celý život do nějaké kobky a pouštěli vám neustále nějakej zhovadilej seriál, tak si ho taky asi nakonec oblíbíte – nebudete mít prostě jinou možnost.

Disco horečka třetí říše má zajímavou zápletku – namísto nového zrození Hitlera, vznik monstra Bruna Ferrariho. Připadá mi to jako očekávání příchodu mesiáše, nebo konce světa. Namísto spásy máme internet a namísto smrti jsme se uzavřeli do virtuálních bublin se smartphony v kapse. Má v sobě Disco horečka třetí říše nějakou alegorii? Je v ní nějaký skrytý vzkaz, o kterém jsi nikomu neřekl?

Já mám z nácků a vlastně ze všech lidí, který chtěj "změnit svět k lepšímu" velkou legraci. Většinou to chtěj udělat tak, že se snaží svět zjednodušit. To je přece neuvěřitelná blbost a jsme toho svědky dnes a denně. Proto nám přišlo vtipný udělat příběh o znovuzrození třetí říše, která fičí v rytmu disca a ovládne s ním celej svět.

Často mluvíš o tom, že se tahle doba nese v podobném duchu jako normalizace. Vysvětlíš mi to na nějakém konkrétním příkladu?

Jasně, moc rád. Nedávno jsem se například snažil dostat do ČT se svým klipem na skladbu "Latino Lover In Hell" a programovej ředitel mi řekl, že sice nemaj žádný hudební pořady, ale že maj něco, co se jmenuje kultura.cz, a že to vede nějakej pan Mizina. Napsal jsem tedy panu Mizinovi a poslal mu svůj klip. Po čase mi sdělil, že mu přijde úchylné pouštět na ČT čtyřicátníka s nadváhou, který produkuje podobný věci. To mi tu normalizaci trochu připomnělo. Vlastně trochu dost.

Myslíš si, že zrušení cenzury v průběhu Pražského jara byl jenom politický tah a normalizace byla předem naplánovaná?

Myslím, že lidi tady jsou naučený sklonit hřbet, nechat se zapřáhnout a dělat, co se jim řekne. A s tím se určitě dopředu počítá.

S tvým producentem, Jakubem Horákem, jsem se poznala v prvním ročníku na Vysoké škole. Musím říct, že každou hodinu obohatil svojí výřečností a hlubokými znalostmi tématu. V čem si ho vážíš a v čem bys mu naopak zakroutil krkem?

To je těžký nějak komentovat. Jakub je chytrej kluk, kterej má svý démony. Rozhodně vybočuje z normálu, ať už si pod tím představíš cokoliv. Znám jen jednoho Jakuba Horáka a to je důležitý.

Jakou nejbláznivější historku s ním máš, existuje-li taková?

Já nevím, bylo toho hodně. Jednou jsme například seděli v bytě s nějakou transkou, která zrovna byla na hormonech. Došly nám drogy, nikdo nebral telefon, nevěděli jsme, co dělat, tak jsme jí ukradli ty hormony a spolykali je. Transka dostala neuvěřitelnej hysterickej záchvat a my ji vykopali z bytu. No faktem je, že když jsme se probrali, dostali jsme slušnou stíhu a neustále si volali, jestli nám náhodou nerostou kozy nebo nemizí pan Francimór (tak mu teda říkala ta transka).

Zajímá mě tvůj film, který navazuje na "Vaudeville". O čem bude?

Děj filmu se točí okolo dvou fanynek Bruna Ferarriho, které přijdou na můj koncert a nedopatřením se dostanou do mého análu. Tam blouděj, prožívaj různý dobrodružství a potkávaj takový zvláštní mýtický zvířata.

Jak dlouho na něm budete pracovat?

Jak dlouho bude potřeba.

Viděl jsi film "Než si pro nás přijde" s Morganem Freemanem a Jackem Nicholsonem, kde měl Jack seznam věcí, které chtěl zažít před tím, než umře? Máš nějaký takový pomyslný seznam? Co bys chtěl ještě zažít?

Nemám. Opravdu netuším, co všechno se tady dá ještě zažít, většinou, když jsem něco plánoval, dopadlo to jinak... Ale vždycky jsem byl nakonec spokojený.

Na facebooku jsi v sekci O sobě uvedl: "Věřím všemu." To znamená, že nejsi ateista. To věříš veškerým náboženstvím? Přikláníš se k některému nejvíc?

Věřím všem náboženstvím a všemu co dokáže vytvořit lidská mysl. Mám respekt ke všem bohům a ke všem svatejm knihám. Je to součást celý týhle komedie, tak proč tomu nevěřit?

Jak a kde se poznali tvoji rodiče?

O tom bych neměl mluvit.

Dodržuješ při představeních štábní kulturu, nebo víc improvizuješ?

Je to vždycky napůl improvizace. Nikdy nevím, co se stane, o kterej drát zakopnu, jakej zesilovač shodím...

Co sis pro nás připravil na vystoupení, které proběhne 16. května v Roxy? Můžeme se těšit na nějakou specialitu?

Jasně, specialita bude.

Ptala se Tereza K. v květnu 2013.

foto: archiv

Bruno Ferrari se na den přesně po roce od křtu novinky "Vaudeville", tedy 16. května, představí v klubu Roxy!