Zero T: "Na Tolerance nejsou rýmy a taky zabíráš místo na plakátu."

Je pro mě radost dělat interview zrovna s tebou. Pamatuju si tvoje vystoupení před dvěma lety v klubu Cross a ten tvůj set byl fakt vynikající! Objevil ses v Praze ještě někdy potom?

Bohužel ne, byl to jenom jeden jediný set, který jsem měl šanci v Praze odehrát a obrovskou radost mi udělala nabídka hrát tu zas, zvlášť v tak známém klubu jako je Roxy. Mimochodem i takový High Contrast o něm řekl, že je jeho nejoblíbenější!

Co nového se teď kolem tebe děje?

Zrovna dokončuju nějaké věci, které brzy vyjdou na Footprints. Spolupracuju na nich třeba s Need For Mirrors nebo s nováčkem Scriptem, se kterým jsme tvořili už před časem...

Osobně si myslím, že neoddělitelnou a zároveň jednou z nejdůležitější součásti tvé kariéry byla spolupráce s Calibrem. Máš taky ten pocit?

Už je to hodně dlouho, co jsem Dominicka potkal a bylo to ještě předtím, než začal být spojován s Fabiem a než jsem já vydal svůj první release doma v Irsku. Byl to pro mě nekonečný zdroj inspirace, dobrých rad a hodně si toho vážím. Máš pravdu, opravdu ty nejpodstatnější rady, jak pracovat s muzikou, mi dal právě on...

Ale Dominick nebyl jediný, s kým jsi spolupracoval... Dalšími byli například Alix Perez či Icicle. Jste pořád kámoši?

Jasně, že jo - oba dva jsem potkal v roce 2006 a automaticky jsem byl na stejné vlně jako oni. A dokonce shodou okolností jsme na přelomu dalších let žili ve stejné části města, takže stali jsme se přáteli poměrně rychle. Je fajn mít u sebe hned od začátku lidi, kteří mají dobré nápady!

Kdo by mohl být tím dalším?

Kluky, se kterými spolupracuju teď, jsem už vyjmenoval, ale prozradím ti, že můžete čekat i nějakou pozdější kooperaci s labelem Invisible, který mají na starosti hoši z Noisie.

Já si pamatuju, že jsi začínal na legendární Bassbit Night... Jak ses k tomu vlastně dostal?

Mám takový pocit, že na Bassbit jsem začínal v šestnácti. Stalo se tak díky tomu, že jsem potkal šéfa Bassbit Nights v music shopu, v roce 1998 si mě pozval do rádia a chvíli nato se mě zeptal, jestli si nechci zahrát po boku Ed Rushe – jednoho z mých hrdinů! :) Nemohl jsem tomu vůbec uvěřit a od té chvíle jsem se stal i rezidentním DJem...

Londýnem hýbe dubstep, každý teď skládá dubstep, každý teď hraje dubstep… Co si o tom myslíš ty sám?

Je to to samé, jako u každé jiné hudby. Najdeš v tomhle stylu tracky vyloženě legrační, ale taky ty nejúžasnější skladby na světě. Tenhle boom drum´n´bass potřeboval a dubstep určitě nijak nepoškodil kulturu, to spíše nakopnul producentovy myšlenky tím správným směrem.

Občas nevím, jak ti vlastně mám říkat – Zero T nebo Zero Tolerance, aby vůbec nedošlo k nedorozumění, že se jedná o dva různé producenty. Který nick ty sám víc preferuješ?

Zero Tolerance jsem si začal říkat v šestnácti a po deseti letech mi konečně docvaklo, že tohle jméno je potřeba zkrátit, protože zabírá až moc velké místo na plakátech a MCs horko těžko hledají rýmy na "Tolerance"... :)

Už to sice není horká novinka, ale stále pozornosti hodná novinka - vyšel ti mix Fabriclive 52. Jak takový nahrávací proces vlastně vypadá?

Nejvíc času jsem strávil nad rozhodováním, které producenty bych chtěl do mixu zahrnout a následně buzeroval samotné autory, aby mi poslali co nejnovější a ještě nevydaný materiál... V důsledku toho pak vznikal tracklist a já se to pokoušel všechno smíchat dohromady tak, aby to dávalo nějaký smysl.

A cítíš se teď víc jako DJ, nebo jako producent?

Začínal jsem jako DJ a mezitím se ze mě stal producent, což je zhruba 10 let, ale v srdci se vždycky cítím víc jako DJ... Třeba ve studiu, když skládám, si spíš představuju, jak na nějakou dobrou skladbu budou reagovat všichni ostatní, kteří si hji přijdou poslechnout. To je přesně ten pocit, pro který stojí za to dělat hudbu!

A jak tedy vnímáš současný drum´n´bass?

Osobně si myslím, že je teď na dobré pozici. Spousta nových producentů jde vpřed a zvlášť na mnohem viditelnější místa. Dneska už není takový problém slyšet například drum´n´bass v nějakém populárním rádiu v Británii, které logicky přivábí více fanoušků tohoto stylu.

Ty sám jsi hrdým majitelem labelu... Jak to teď s Footprints vypadá?

Footprints je ještě v plenkách, začal jsem na něm pracovat teprve před rokem, ale jsem nesmírně šťastný, jak to všechno hezky běží. Odezvy jsou víc než příjemné a doufám, že v letošním roce vypustím do světa ještě víc věcí.

Zdá se mi to, nebo jsi pravděpodobně největším sběratelem kšiltovek? Kolik takových čepic máš doma?

Já miluju kšiltovky, ale jenom Flexfit s ohnutou špičkou. Naopak nemůžu vystát Nu Era kšiltovky. Dneska je dilema najít čepice, které nespadají pod Nu Eru. Mám tu taky pár kšiltovek od značky Carharrt, teda upřímně jich až tak pár není, spíš od každé barvy jedna. :)

Venku je skvělé jarní počasí... Doufám, že nesedíš zavřený doma a užíváš si ho naplno. Je to tak?

No... Bohužel typické jaro v Londýně znamená jen šeď a déšť. :(

Díky moc za příjemný rozhovor a těším se na setkání v Praze na Shadowbox @ Roxy!

Já taky! A díky tobě se teď obzvlášť těším i na krásnou jarní Prahu...

Zero T se představí právě dnes v pátek 1.4. na dalším pokračování noci Shadowbox @ Roxy a rozhodně to není Apríl! :)

foto: archiv