RECENZE
Filmová recenze: Drive
Je Řidič. Nemá zbraň, nejde s vámi dovnitř, ale dá vám pět minut svého života. Po tu dobu je jen váš, a když je za volantem, není nic, co by nezvládl. Dokud se nezamotá do života své sousedky... Bublající motory, magické L.A., židovský mafián s tváří Rona "Hellboye" Perlmana, rozstřílené hlavy a spousta dalších laskominek ve vymakané filmařině, která Nicolasi Windingu Refnovi poprávu vynesla v Cannes cenu za nejlepší režii.
Drive si už stihl získat pověst možná nejlepšího letošního filmu (minimálně z hlediska kinodistribuce) a už během úvodních titulků vám začne docházet proč. Čeká vás pohlcující jízda nočním velkoměstem, v níž se spojuje minimalistický herecký projev Ryana Goslinga s osudově znějícím soundtrackem Cliffa Martineze a promyšleně zdůrazněnými zvuky (policejní vysílačka, motor auta, okolní ruchy).
V tu chvíli myslíte na Taxikáře a další fláky Nového Hollywoodu, na způsob, jakým Scorsese ždímal De Nira a propojoval hudbu s obrazem... A přitom vám dochází, že tohle není žádná nápodoba, ale zatracený originální majstrštyk po všech stránkách. Refn odvedl nejen skvělou práci na režii, ale doživotní rentu by měli dostat všichni zúčastnění – ti, kdo dělali na castingu, dvojnásobnou. Gosling je jasně bůh od první chvíle na plátně. A i když víme, že je to minimálně napůl zločinec, bereme ho jako smutného andílka s mírně špinavýma rukama – dokud poprvé nedá vlezlému otrapovi v baru nabídku, která se neodmítá. A pak vám dojde, že ten chlap nenosí škorpiona na zádech náhodou. Je zrůda. A paradoxně v něm to nejhorší probudí až záblesk prostého citu – poprvé v životě chce někoho chránit a udělá pro to cokoliv. Rozkopaná lebka, prostřelená střeva, sólo pro kladívko (vzpomínáte na Oldboye?) v převlékárně striptýz baru... Půjde nejen přes cizí mrtvoly.
Pak tu máme krásnou Carrey Mulligan, jako vždy přesného Oscara Isaaca, ale především dvojici mafiánů, které prostě musíte slyšet v originále. To jsou k...a HLASY! A ano, příběh je jednoduchoučký, že ho pochopí i nemluvně, ale díky všem zúčastněným se Drive z polohy brutální gangsterky posouvá zrychlením z nuly na stovku během zlomku vteřiny až někam k filozofické meditaci nad osamělostí, nemožností úniku do lepšího světa (jedinou výhrou je v tomto snímku možná, ale jen možná, vlastní duše hrdinů) a těžkou rukou osudu. Můžete obdivovat podobnost mapy silnic L.A. a uspořádání supermarketu, kde se hlavní hrdina setká se svou femme fatale, hru se světlem a stínem, dokonale načasované výbuchy násilí i ikoničnost postav, které o ničem nepochybují, ale dělají to, co je dopr...e nutný. Možná si vychutnáte způsob, jakým povýšil Refn jízdu vozem na svého druhu poezii. Nebo se budete obdivovat tomu, že postavy mluví jen minimálně, ale přesto mezi nimi rezonuje množství skrytých významů (což uměl stejně dobře možná tak Hemingway ve svých nejlepších povídkách).
Ať tak nebo onak, těch sto minut se vám bude zdát sakra málo. Tenhle film se nedá hodnotit jinak, než za plný počet – a to auta a jízdu v nich upřímně nesnáším.
Česká premiéra: 15. 9. 2011
USA 2011, 100 min.
Režie: Nicolas Windig Refn
Scénář: Hossein Amini
Hudba: Cliff Martinez
Kamera: Newton Thomas Sigel
Hrají: Ryan Gosling, Carrey Mulligan, Oscar Isaac, Ron Perlman, Albert Brooks aj.
Hodnocení: 100 %
Boris Hokr