Hudební recenze: Hybrid - Disappear Here aneb 10 let s Hybrid

Snový začátek.

Podobný zvuk, jako mají Hybrid v současnosti, se objevil v jejich tvorbě již v samotných začátcích hudební historie projektu. Smyčce, klavír, andělský vokál a precizně nalámané beaty. Právě poslední jmenovaná ingredience byla na jejich debutovém albu Wider Angle tou nejzásadnější. Jednoduše proto, že čím se listy v hudební kronice Hybrid naplňovaly hudebním písmem, tím ubývalo v repertoáru Mike Trumana a Chrise Healingse breakbeatu. Komu se poštěstilo, vlastní doma dvojdiskovou edici alba, která je nezapomenutelnými hity, melodiemi a precizním breakbeatem naplněna dosyta. Na této desce ještě s Hybrid nebylo spojené jméno zpěvačky, přesto většinu skladeb nazpívala Julee Cruise, která spolupracovala ve své kariéře s řadou projektů z elektronické scény. "If I Survive", "Finished Symphony" nebo "Kid 2000" jsou zřejmě ty nejvíc nezapomenutelné hity z této desky. Srší z nich neuvěřitelná energie, která vás okamžitě strhává do víru tance. Na "Finished Symphony" se podílel také ruský federální orchestr. Na albu se však nachází i klidnější tracky, lehce najazzlé jako třeba "Sinequanon" s rapem Soon E MC. Právě druhé CD se záznamem živého vystoupení Hybrid pak dává obrázek o tom, jak by asi vypadal takový koncert u nás před deseti lety, kdyby se je k nám tehdy někdo odvážil přivézt...

Dokonalé druhé dějství.

O tři roky později vychází Morning Sci-fi, druhé album Hybrid, s velmi povedeným bookletem, který představuje sérii tak trochu zádumčivých až lehce depresivních fotografií. Dvanáct nových skladeb není vždy takových, ale celkový nádech alba je o poznání klidnější, než prvotina. Breaky jsou slyšet hlavně z melancholičtějších skladeb, taneční songy jsou pak povětšinou v rovném rytmu. Zdá se, že i smyčců trochu ubylo. Na celkové atmosféře alba se pak podílí vokály, které kromě jediného případu jsou ryze mužské. Julii na druhé desce nahradil Adam Taylor a vám možná známý John Creamer, progressive house star. Pouze v případě singlu "Blackout" si hlavní part zazpívala slavná Kirsty Hawkshaw. Oproti Wider Angle, při pohledu do tracklistu druhého alba, vás okamžitě neoslní jména velkých hitů, byť tu jsou ("Higher Than A Skyscraper", "True To Form"). Tahle deska drží jednoduše celá pěkně pohromadě, a byť asi pro Hybrid neznamenala ten největší úspěch, pro mě je tou, z jejich tvorby, nejlepší...

Pokračování s menší zápletkou.

Opět po třech letech přišli Hybrid s novou deskou, pojmenovanou I Choose Noise. Naplno využité smyčce a netuctové melodické kompozice tu opět dostávají velký prostor, který však netepe pro Hybrid v tolik typickém zlomeném rytmu. První dva tracky, "Dogstar" a titulní "I Choose Noise" ještě mají breakbeatový háv, téměř celý zbytek alba se ale nese v duchu progresivní house music a menšími downtempo výlety, jako například songy "Choke" a "Keep It In The Family". V době vydání bylo tohle album pro mnohé zklamáním včetně mě. Až po letech si uvědomuji, že i třetí deska své kvality měla a Hybrid na ní jen drželi basu s postupujícími trendy, kdy i klasický breakbeat byl na ústupu. Na druhou stranu to byli stále ti staří známí Hybrid, kteří ze svého zvuku a způsobu hudebního vnímání neustoupili za ta léta ani o píď. Teď se jen rozhodnout, zda to je dobře, nebo nikoli. Vokály se opět změnily a mimo Kirsty Hawkshaw si na nové desce zazpívalo trio "nových" zpěváků. Rockově podbarvený hlas Perryho Farrella, John Graham známější hlavně coby Quivver a britská popová zpěvačka Judie Tzuke. Hybrid se po této desce dali na dráhu rovných beatů, což poté dokázali jak v DJ setu v pražské Roxy, tak také například na mixované kompilaci Re_mixed, která vyšla v roce 2007.

Neuzavřený závěr.

Letošní rok opět patří Hybrid: nové album Disappear Here, nové turné, první koncert v ČR. Při poslechu nového alba se neubráníte dojmu, že celá hudební koncepce Hybrid značně zjemnila a zklidnila a docela dobře by snesla označení jako inteligentní pop. Downtempově laděné skladby vás provází celou první půlku alba a kromě několika svižných výjimek ("Formula Of Fear", "Take A Fall") jsou součástí i té druhé. Právě v takových skladbách se dobře vyjímá hlas zpěvačky Charlotty James, která se stala součástí Hybrid týmu a je to vlastně poprvé, kdy se spolu s Chrisem a Mikem oficiálně prezentuje někdo třetí. Kromě Charlotty si na několika skladbách zazpíval i Tim Hutton. Album Disappear Here je také zajímavé tím, že orchestrální party k němu se nahrávaly v Praze za přispění Pražského filharmonického orchestru. Nicméně tolik typické smyčcové party pro tvorbu Hybrid tu nepřevažují tak, jako na předešlých deskách. O to víc je tohle album pestřejší i o další prvky, které, jak jsem již zmínil, spojuje hlavně klidnější tempo. S Hybrid vyrůstala celá jedna generace a nové album těm odrostlejším a životem zklidněným může šmakovat. Mladí, nevybouření, zřejmě novinku tolik neocení. Melodie se tu neomezují na tři tóny, klasická šablona: "úvod, refrén, breakdown, kopák, refén, závěr“ tu také neplatí a vůbec tahle deska zní jinak, než kýčovitý mainstream. Hudebně vnímaví jedinci si na tomto albu ale najdou to své a ani k tomu vlastně nebudou potřebovat klasický Hybrid model z posledních let. Konečně změna!

Hodnocení: 85%

- roman-


interpret/album: Hybrid/Disappear Here
label: Distinctive Records
URL: http://www.myspace.com/hybridsoundsystem, http://www.distinctiverecords.com/
styl: breakbeat, house, pop, downtempo

Hybrid live se představí poprvé v Praze a to 2.12. 2010 v Lucerna Music Baru!