RECENZE
Filmová recenze: JCVD
Jen Cvalíci Valí Dobře? Jeseterům Cinkají Vadná DVD? Jolku Carpusem Vertikálně Disociujte? Ačkoliv se určitě některým laciný vtípek se čtyřmi iniciálami hrozně zalíbil a chtěli by víc, ponechejme ho nyní svému osudu. Písmena JCVD jsou prostě a jednoduše monogramy hollywoodské akční hvězdy. Ano, je to Steven Seagal.
Mistr roznožek, akční ikona z Belgie nebo Fred Astaire karate, jak sám sebe jednou nazval. Jean - Claude Van Damme se proslavil tím, že dokázal efektně seřezat protivníky ve značně béčkových filmech, které však byly ohromně zábavné. Na jeho kousky ostatně fanoušci osmdesátkových akcí nikdy nezapomenou. A po filmu JCVD by se mohl dost dobře zapsat i do srdcí nezaujatých diváků.
V posledních letech je přeci in, když se leckdy vyčpělá herecká hvězda ohlédne za svojí kariérou a po několika letech špatných a průměrných kousků vytáhne majstrštyk. Jackie Chan odjel zpátky do Asie, kde natočil perfektní bitkařinu New Police Story. Sylvester Stallone masakroval v novém Rambovi sviňáky z Barmy jako zamlada a v šestém Rockym vzpomínal na svoji boxerskou kariéru. A teď Van Damme přichází s nečekaně sofistikovaným pohledem na sebe sama.
Detailní popisování děje by bylo celkem složité, a tak musí stačit konstatování, že v JCVD se ústřední hvězda vrací zpět do rodné země, kde má na každém rohu fanoušky. Když si ale jde na poštu vybrat peníze, připlete se ke skutečné loupeži se spoustou rukojmích. Svými pověstnými drtivými schopnostmi tedy dostává šanci zpacifikovat zločince. A možná díky tomu opět získá respekt, který ztratil kvůli svým závislostem a filmovým srágorám posledních let.
Takhle to možná kdovíjak chytře nevypadá, jenže při sledování jsme konfrontováni s několika „problémy“. Na celou situaci nejdříve pohlížíme jako neinformovaní lidé stojící před poštou, abychom o chvilku později přešli na stranu belgického gymnasty a vše viděli jeho pravdivou perspektivou. Zápletku vedle úhlů pohledu komplikují taktéž flashbacky, v nichž se Van Damme baví se svým agentem a řeší soudní spory kvůli své holčičce. Aby toho nebylo málo, často snímek upozorňuje na svoji filmovost přímými pohledy do kamery, což vyvrcholí asi nejsilnější scénou celého filmu. V ní se poruší vnitřní svět, karatista vystoupá z prostoru budovy a začne konkrétně na vás promlouvat. Klábosí o své kariéře, o životních průšvihách, o radostech i strastech. Toto upřímné rozjímání nad sebou samým snad musí zaujmout i ty, pro které Van Damme znamená tolik co pytlík Hašlerek. Ostatně jsem jedním z nich.
Bylo by špatné očekávat od JCVD další běžnou a bezduchou akci. Několik pasáží s kopanci a střílením se tu samozřejmě najde, ale v rámci celku nejsou hlavní atrakcí. Primární místo tu má vyhrazen humor s hořkosladkými výpověďmi a ironickými šťouchanci do hollywoodského systému. Někdy se těžko odhaduje, zdali to nebo ono myslel Van Damme seriózně, každopádně si kvůli nejednoznačnosti celý tým zaslouží další pochvalu. Vymyšlení JCVD muselo dát zabrat, a když se navíc sečtou použité nápady (ať už se týkají herectví, kamery, režie), je s podivem, že tady účinkuje někdo, kdo se proslavil jen mlácením ostatních.
Kdyby tu přesto vystupoval někdo jiný než Van Damme, stále by hlavní námět fungoval. I s odlišnou postavou by režisér Malbrouk El Mechri s kameramanem Bastardem (no fakt) pravděpodobně natočili kvalitní kousek. Používají zkrátka svěží filmařské prostředky. Když se do hlavní role ale zapojí i osmačtyřicetiletá ikona, jde o natolik osobitou sebereflexi, ke které se jen těžko hledá adekvátní soupeř.
Hodnocení: 90%
JCVD
Česká premiéra: 2. dubna 2009
Belgie, Francie, Lucembursko, 2008, 96 minut
Režie: Mabrouk El Mechri
Scénář: Frédéric Benudis, Mabrouk El Mechri, Christophe Turpin
Kamera: Pierre-Yves Bastard
Hudba: Gast Waltzing
Hrají: Jean-Claude Van Damme, Zinedine Soualem, Karim Belkhadra, Liliane Becker, Jean-Francois Wolff, Francois Damiens, John Flanders, Saskia Flanders a další