Report z Groove Armady od FlyboyEdy

Středa 13.10.2004 byla v mém hudebním kalendáři a deníčku vyznačena opravdu výraznou barvou. Nerad bych býval totiž prošvihl jeden z těch pro mě více důležitých projektů taneční hudby a vlastně i mého hudebního vývoje vůbec! Do hlavního města naší milé vlasti a klubu Roxy s ním neodmyslitelně propojeným měl totiž zavítat mnohými zbožňovaný a celosvětově vyhlášený britský dvojčlenný projekt Groove Armada pojmenovaný po jedné velmi populární diskotéce ze 70. let. Za tímto projektem se skrývá dvojice velmi schopných muzikantů a producentů–Tom Findlay a Andy Cato, kteří se na svých albech i koncertních turné obklopují mnoha opravdu kvalitními hudebníky a vokalisty. Po řadě dle mého názoru vynikajících alb se tento projekt rozhodl zrekapitulovat svojí rozmanitou a těžko zaškatulkovatelnou tvorbu vydáním své Best of kompilace (vyšla 28. září). A právě propagaci této Best of kompilace je věnováno turné, jehož jedna zastávka spočinula i v již zmiňovaném klubu Roxy.

Bohužel naše radost z tohoto hudebného svátku všech přátel emociálně silné a nesmírně atmosférické taneční hudby byla zakalena jedním trošku podstatnějším zádrhelem v podobě oficiálního prohlášení klubu Roxy. To paradoxně přišlo až v okamžiku, kdy většina návštěvníků měla již zakoupené ne zrovna levné lístky a dozvěděli jsme se v něm, že autorská dvojice Tom Findlay a Andy Cato ve skutečnosti vůbec nedorazí, nýbrž za sebe pošlou náhradu ve formě koncertní sestavy muzikantů doplněnou o vokalisty. To vše však pod záštitou jména Groove Armada. Nikdo nemůže této dvojici zazlívat právo rozhodnout se za sebe na koncertní podia vyslat partu muzikantů a vokalistů. Každý má přeci rád své pohodlí. Nicméně, troufám si tvrdit, že stejné právo svobodného rozhodnutí, zdali tento fakt akceptují či ne, by měli mít také samotní návštěvníci koncertu. Co naplat, že za použitou vstupenku budou moci jít bezplatně na libovolnou party v klubu Roxy, stejně to zamrzí…
Je mi velice líto našeho oblíbeného klubu Roxy , ale nějak se mi nechce uvěřit, že tak zkušený promotér, kterým agentura D Smack U zastoupená Davidem Urbanem rozhodně je, by se dopustila vzhledem k okolnostem poměrně naivního přístupu, jako je neověření si koncertní sestavy bookovaného projektu již při podpisu smlouvy (navíc po médii velmi nekompromisně kritizované aférce vystoupení torza amerických Public Enemy na jednom nejmenovaném tanečním festivalu).

Věnujme se však samotnému koncertnímu vystoupení vyslanců projektu Groove Armada, jež nakonec překonalo veškerou zatrpklost způsobenou personálními mystifikacemi a troufám si říci, že bylo celkově skutečně velmi povedené. Je třeba v úvodu zdůraznit že samotnému průběhu koncertu a s ním spojeným výkonům všech zúčastněných vystupujícím nebylo téměř co vytknout. Zcela natřískaná Roxy plná po groovy muzice toužících lidí totiž zažila opravdu skvělou show a já v duchu přemýšlel, zdalipak je ta úžasně euforická atmosféra v klubu důsledkem parádní show, jejímiž jsme byli svědky. Anebo byla částečně způsobena blaženou nevědomostí? Protože soudě dle reakcí a rozhovorů mnou zaslechnutých, k některým návštěvníkům oficiální vyjádření klubu Roxy prostě nedorazilo.

Již při prvním letmém pohledu na všemi možnými instrumenty zaplněnou scénu, bylo zcela zřejmé, že o živé nástroje toho večera nebude nouze. Osamělý mikrofon připravený uprostřed podia (že by pomníček za Andyho a Toma?) pak dával tušit, že těšit se můžeme i na libové vokálky, jenž jsou neodmyslitelně spjaty právě s tvorbou projektu Groove Armada. Také ne vždy je zvykem, aby již 10 až 15 minut před zahájením koncertu natěšené publikum pískalo a juchalo dávajíc tak najevo radost, očekávání a samozřejmě také zvědavost týkající se mílovými kroky se blížícímu okamžiku začátku koncertu. To vše dávalo nezaujatému pozorovateli tušit, že toho večera se chystá něco zatraceně velkého!

Úderem půl deváté nastoupila na podium klubu Roxy sestava skládající se z bubeníka, perkusionisty, vlasatého klávesáka majícího na starosti hned několik na sebe naskládaných mašinek, dvou kytaristů a soudě dle sluchátek na hlavě také DJe dotvářejícího pomocí gramofonů zvukovou náladu středečního večera.
Počátek koncertu se nesl v instrumentálním duchu, což se ještě toho večera několikrát opakovalo. Pravda, tvorba Groove Armady není pouze o zpívánkách, ale instrumentální skladby mi toho večera tak nějak splývaly do sebe, aniž bych výrazněji zaregistroval motivy, které bych si mohl pobrukovat ještě cestou domů. Jinými slovy bych raději přivítal více zpívánek na úkor instrumentálních vybrnkávaček, a to i přes jejich nesporné kvality. Trošinku jsem začínal mít obavy z toho, že nás čeká koncert skládající se jen z instrumentálně laděných skladeb, na něž budou nalepeny hlasové samply. A pak se najednou objevila ona! Krásná vokalistka černé pleti (pravděpodobně Valerie Malcolm), která jako by splynula s tóny vycházejícími z aparatury. Vlnila se do rytmu hudby, kroutila zadečkem a pomalu ale jistě se blížila k ve středu podia umístěnému mikrofonu. Pak následoval okamžik, díky kterému alespoň pro mě mělo cenu do Roxy toho večera vyrazit, i kdyby tento skvostný okamžik byl pouze jedním jediným! První zpívaná skladba toho večera totiž byla má milovaná Brazílií inspirovaná skladba My Friend pocházející z vynikající desky Goodbye Country (Hello Nightclub). Ač nemám k této skladbě asociovaný žádný osobní zážitek, pánové Tom Findlay a Andy Cato se jejím zkomponováním trefili někam velmi hluboko do citlivější stránky mé duše.  Některé zpěvačky mají ve svých hrdlech dar od boha, a tato k nim rozhodně patřila. Dojmy byly natolik silné, že mi okamžitě naskočila husí kůže snad po celém těle. V tu chvíli jsem začal tušit, že autory hudby tam toho večera snad ani k dokonalému prožitku potřebovat nebudeme. Celý koncert byl výrazně podpořen velmi efektivní světelnou show. Osvětlovač rozhodně světly nešetřil a s citem se mu úspěšně dařilo harmonicky zahalovat podium chvílemi třeba do lehce blankytně modré a v těch správně rozjetých tanečních momentech naopak spustil do rudé či žluté zbarvený ohňostroj, který ještě zintensivnil kouzlo prožitku všech zúčastněných. Světelné koláže byly dokresleny zajímavými video projekcemi, které zejména během jasných hitovek nabíraly velmi příjemných a v souladu s muzikou i atmosférou v klubu okouzlujících, místy polonahých rozměrů. Dá se říci, že vzhledem k solidní hlasitosti sound systemu jsme mohli být celkem spokojeni i se zvukem. V průběhu několika prvních skladeb se ke koncertní sestavě přidal i MC a vokalista v jedné osobě a rovněž do publika napumpoval velmi slušnou porci pozitivní energie. Během hodiny a půl trvajícího vystoupení jsme měli možnost nahlédnout průběžně do snad všech tvůrčích období dvojice Groove Armada, kdy skladby zvolené toho večera k interpretaci byly pravděpodobně dost ovlivněné čerstvou kompilací Best of. Kromě již zmiňované My Friend a třeba Drifted z alba Goodbye Country (Hello Nightclub) zazněly skladby jako veleúspěšná I See You Baby  z desky Vertigo či Purple Haze se samplem vypujčeným od skupiny Status Quo, která se nalézá jak na desce Lovebox, tak na samotné Best of kompilaci. Z desky Lovebox jsme si také mohli vychutnat písně Easy a Madder. Nejenom při skladbě Purple Haze dostalo vystoupení koncertního týmu Groove Armada velmi silně rockový nádech. I takové věci GA dokáží! Místy pro změnu show vypuklo v doslova groovy taneční mejdan, kdy se celý sál roztancoval a parádně odvázal. Skvělá byla velmi přátelská komunikace a spolupráce obou vokalistů s publikem! Bohužel jsme toho večera neměli možnost slyšet (alespoň já je nezaregistroval) mé oblíbené skladby At The River, která by mě asi na živo pěkně rozsekala. Anebo například If Everybody Looked the Same s velmi vtipným videoklipem kolujícím jednu dobu dost často na MTV. Toho večera panovala v klubu Roxy opravdu hodně pozitivní a strhující atmosféra. Co však nemohu pochopit, je, proč  průpovídky typu “ Shakin that Ass“ znějící ve skladbě I See You Baby a jim podobné nezazněly živě???  Zas takový problém by to snad pro zpívající krásku nebyl. To je vedle nepřítomnosti autorů repertoaru Groove Armady asi to jediné, co mi mírně kazilo dojem z celé akce. Zhruba dvacet minut před desátou hodinou (tedy nuceným koncem všech živých koncertních vystoupení) celá koncertní sestava na oko skončila a odebrala se do backstage. Opravdu hodně hlasitým aplausem však byli publikem nemilosrdně vtáhnuti zpět na podium, aby ještě během zhruba 20ti minut dodělali rozdováděné návštěvníky této velmi živé akce. Slyšet jsme tak v rámci přídavku konečně mohli například famózní skladbu Superstylin' s živým vokálem. Vedle písně My Friend to pro mě osobně byl druhý vrchol večera! V tu chvíli snad (soudě dle atmosféry) návštěvy klubu nelitoval nikdo i z mírně zpruzelých…

Dlouho jsem neviděl lidi v klubu takhle skvěle se bavit, a to uprostřed týdne! Co na to, že bez autorů muziky hrané toho večera??? Když pánům z GA nestojíme za to, aby nám přijeli zakroutit čudlíkama a poškádlit klávesy osobně, rozhodli jsme se užít si to i bez nich a mám pocit, že se to všem přítomným celkem slušně povedlo. Jen se trošku děsím chvíle, kdy k nám jednoho krásného dne přijede zahrát místo slibovaného DJe Adama Freelanda jen DJ Land…