Summer of Love

V Pardubicích jsem byl poprvé, a proto jsem zpočátku prošel celý areál, abych získal představu o umístění jednotlivých podií. Byl jsem až překvapen funkčností celého prostoru a množstvím nejrůznějších stánků, jenž byly úhledně umístěny podél hlavních komunikací, po kterých proudily davy lidí.

Zabloudit by mohl pouze člověk s nulovým orientačním smyslem. Proto jsem ihned vyhledal techno floor, na kterém úřadoval Daho se svým UFO setem. Co je pro jednoho muzika z jiné planety, může pro dalšího znamenat klasiku. Čekal jsem minimalově-ambientní hudební lahůdky a dočkal jsem se jich. Pestrá směs roztodivných zvuků se mísila s uhrančivými vokálními party. Došlo i na desky Underworld nebo Björk a já jsem si jen svým mlsným jazýčkem svlažoval rty :-) Výborné.

Okamžitě po skončení poslední laskominky jsem se rozběhl na d´n´b, abych stihl alespoň konec energických a zábavných Southpaw a ihned poté se nechal totálně unést výkonem Stanzima. Ostřílený dj tahal z kufru jednu lahůdku za druhou. Stanem se nesly probasované junglové skladby s lechtivými melodiemi a nezbývalo nic jiného než skákat do rytmu.

Abych nezanedbal dění na hlavním pódiu, vyhradil jsem si část svého programu na Afriku Islama, a protože nepatřím mezi lidi, kteří by se báli prezentovat své názory, klidně vám sdělím, že nechápu, proč se z tohoto člověka dělá skoro polobůh. Tracky, jenž můžete slyšet každých pět minut na MTV nebo v rádiu, doslova pouštěl. Pokud se někdo bavil, nezazlívám mu to, ale já jsem se radši rychle klidil. Utekl jsem opět na zlomené beaty. Tam se za futuristickými maskami skrývali Scifipsi a balili nástroje, aby se mohl ukázat Kaplick. Jeden z mála breakbeatových djs v České republice se s ničím nepáral a zahrál skvěle. Radost mi udělal několika starými "fláky" skupiny Prodigy a Aquasky vs Masterblaster. Mixy měl dynamické a přesné. Moc dobré. Mezitím se už chystal odborník na všemožné mašinky Ecson Waldez se svým bubeníkem. Byl jsem zvědavý, jak se předvede a musím ho pochválit. Jeho živé vystoupení mělo hlavu a patu. Začal pomalými breakbeatovými tracky s táhlými klávesovými zvuky, aby později přešel ke klidnému inteligentnímu d´n´b a nalomeným songům s vysokým koeficientem tanečnosti. Jediná chyba byla snad v tom, že jednotlivá dílka na sebe nenavazovala. Ovšem jinak smekám.

Na hlavním pódiu dostali prostor Skyline, což jsem přijal s povděkem. Oceňuji odvahu pořadatelů. Nebáli se riskovat a pro stále populárnější kapelu to byla možnost prezentace aktuálního alba, která se jim povedla tak z poloviny. Muzikanti hráli dobře, zpěvačka zvládla své vokální pasáže na výbornou. Nechyběla ani energie, ale… Skyline jsem slyšel na živo poprvé a proto nevím, jestli měl MC Nu C špatný den, ale pravdou bylo, že jakékoli jeho pokusy o zpěv končily nezdarem (falešně) a nejen já jsem byl nucen zakrývat si své sluchové ústrojí. Přitom na albu vše zvládá. Velká škoda.

Usměvavý Kabuki mezitím ovládal davy liquid-funkovými peckami, které prokládal hard-stepy. O našich sousedech z Německa je známo, že nedosahují slávy anglických djs a producentů, ale kvalitativně se s nimi mohou směle měřit. Jasný důkaz mohli všichni vidět právě na SOL. Jásalo se a skákalo. Oprávněně.

Následoval další z live-actů. V Maďarsku drum and bass jede (Chris Su, SKC…) a uskupení Anorganik se taktéž ukázalo v pozitivním světle. Hudba byla jako stvořená pro sympatického MCho, jenž neustále komunikoval s publikem a vybízel k tanci. Pohoda.

Doplnění Jacka Sienkiewicze na line-up hlavního stage jsem maximálně vítal. O výborném polském producentovi a majiteli labelu Recognition jsem měl dobré mínění. Sienkiewiczova tvorba se pohybuje na rozmezí techna a minimalu a pár lidí si jeho live-acty nemohlo vynachválit. Čekal jsem všechno možné, ale nudné loop techno bez nápadů ne. Možná se Jacek zalekl dychtivého davu, ale v mých očích to není důvod k rezignaci na vlastní styl. Ach jo.

Vrchol celého festivalu se rychle blížil. Psala se jedna hodina a třicet minut. Na Ultramix Jungle Break Stagi zní špinavé kakofonní zvuky, do kterých se derou depresivní basy. Lindee ohlašuje teroristu Sayka a Katchu. Nádherně frázuje a zpívá. S lehkostí s níž si vítr pohrává s podzimním listím. Hudba získává na intenzitě. Ježí se mi chlupy. Dokonalost. Sayko scratchuje. Všichni křičí a svíjejí se v euforických rytmech. Přidává se ještě neznámý MC z Kanady. Intenzivní jízda po zlomené skluzavce. Bomba. Zážitek na celý rok.

Holanďanu Shapeshifterovi byste nehádali víc než 15 let. Ovšem zkušenosti měl. Tlačil před sebou plný vagón negativních emocí. Hrál tvrdě a nekompromisně. 

Ufff.. Úplně jsem zapomněl na geniálního Tibora. Na housovém flooru dominoval nádherným minimalovým setem plným hravých smyček, rozcuchaných klávesek a úsměvných vokálů. Paráda. Škoda, že málokteří djs u nás jsou stejně otevřeni k muzice jako on.

Výborní byli i zkušení borci Tráva s Loutkou a nemůže nezmínit malý neoficiální stánek Futurebeat crew, kde se skoro celý večer pouštěla luxusní muzika.

Chtě nechtě musím přistoupit k další kritice. DJ Rush - primitivní výplachové techno s minimálním množstvím změn, kde největší "zvratem" bylo stáhnutí basů a kroucení filtry. Ano, ráno potřebují lidi nakopnout. Povedlo se. Návštěvníci byli spokojeni. Nechápu proč. Jsem velmi rád, že jsem zhýčkaný. Kdybych se měl chlubit podobnou "hudbou", musel bych se hanbou propadnout. Ale ať si každý poslouchá, co je mu libo.

Cesta na Summer Of Love se vyplatila. Pokud stejně jako já patříte k lidem, kteří uznávají hudební pestrost a místo hloupého škatulkování dáváte přednost kvalitě, mohli jste si každou hodinu najít svoji zářnou "hvězdu". I přesto, že hlavní scéna byla z mého pohledu, mírně řečeno, nepovedená. Našel jsem víc kladů než záporů. Dobrý festival, kde skoro nebylo možno potkat nespokojené individuum. Nicméně, přehnanou chválou bych šetřil.