Report z Cocoon Clubbing od Sannyho

K Abatonu jsem dorazil před devátou, tedy v době, kdy byl vstup stále uzavřen.
Před vchodem se utvořila poměrně početná skupinka netrpělivě postávajících clubberů. Byl jsem zvědav,jak bude vypadat tlačenice u vchodu kolem desáté, jedenácté hodiny. Naštěstí se mé obavy nevyplnily a vše probíhalo normálně. První místo, kam mé kroky směřovaly, byla Techno Stage, která byla nejblíže vstupu. Když jsem vstoupil do místnosti, na první poslech upoutal moji pozornost silný soundsystem, který byl otočen přímo v mém směru. Pódium pro DJe bylo konstruováno jako stěna, jejíž hradby ohraničovaly reproduktory a přímo uprostřed na pomyslném vrcholu bylo stanoviště DJe. V tu dobu zrovna rozehříval clubbery Marko Jelic. Za DJem byly umístěny videoprojekce, které tuto stage poměrně oživily. Světel zde však mohlo být o něco více.

Mířím do prvního mezipatra, kde se pro změnu, kromě videoprojekcí a jednoho baru, nenacházelo vůbec nic. A to doslova. Pořadatelé mysleli zřejmě na ty, co se nedostanou do kotle na hlavní stage a připravili pro ně místnost lemovanou kolem dokola videoprojekcemi shora. Naštěstí přišlo lidí akorát a tak toto místo plnilo funkci spíše relaxační. Navíc za prostorem WC byly otevřeny dveře ven, kde se nacházela příjemná křesílka a vy jste si tak mohli během večera posedět na čerstvém vzduchu. 

Ale raději se vraťme dovnitř. Hlavní stage byla umístěna v horní místnosti. Na první pohled mne zaujala řada plochých obrazovek, jenž lemovaly prostor nad tanečním parketem. Příjemná růžová barva vyzařující z těchto monitorů se během večera sice moc neměnila, ale i přesto zajímavě zpestřila celkově bohatý světelný park s videoprojekcí. I zvuková aparatura dávala o sobě dostatečně vědět, a tak mi chvíli trvalo, než si moje ušní bubínky zvykly na takovou zátěž.

V té době podporovala masáž našich sluchovodů "první dáma" české taneční scény podle ankety Dance Awards 2004, DJane Lucca, která polozaplněný sál moc nešetřila a začala pěkně ostře. Už v té době jsem v davu zaznamenal první nesmělé výkřiky a projevy vzrušení při povedeném mixu. Já jsem však zamířil úplně dolů, do sklípku, kde se nacházela houseová stage. Jako první zde vystoupil DJ Dan Cooley, na kterém bylo vidět, že opravdu nikam nespěchá a nechal svůj set jen tak příjemně plynout. Opravdová pohodička. O něco výše na Techno Stage už Marka Jelice vystřídal Džejár, který v duchu loňských Svojšic hustil do lidí tvrdé techno pěkně od podlahy. Ovšem ne bezmyšlenkovitě. Našláplé desky prokládal zvukově propracovanými kousky a jeho set byl opravdu zajímavě poskládán.

V tu dobu už na hlavní stagei vystřídal Luccu rakouský DJ Felipe, který citelně ubral na tempu. Část obecenstva to donutilo k přesunutí na dolní stage, kde vládlo přeci jen o něco vyšší bpm. A tak se na hlavní stagei vytvořil volnější prostor na tančení a Felipe se za to odměnil všem, kteří zůstali, zajímavým setem balancujícím na pomezí techna a techhouse. Příjemná změna. Ovšem uvolněnou atmosféru opět strhnul do rychlejšího tempa polák Jacek Sienkiewicz se svým live actem. Atmosféra během jeho vystoupení gradovala a když jsem se zhruba po 30 minutách vrátil, sál duněl v rytmu propracovaných smyček, které Jacek Sienkiewicz doplňoval spoustou klikajících, pípajících a jinak všemožně se projevujících zvuků. Myslím, že nejen mne zaujalo toto live vystoupení.

Na dolní houseové stagei převzal taktovku Loutka, ale vzhledem k malé účasti na tanečním parketu, začal opravdu zvolna. Na konci jeho setu už však bylo plno a lidé se zde začali pořádně bavit. Po něm nastoupil Michael Burian, který tento večer měl největší úspěch, soudě alespoň podle počtu tančících clubberů. Styl wet'n'hard nechal zřejmě doma a zkusil více či méně hrát electro a to byla správná volba. Lidé se bavili ještě víc :)

Na Techno Stagei v té době úřadovala polská diva Diana D'ruiz, která mi svým stylem připomínala Niku77. Propracované techno se spoustou zvukově bohatých desek. Bohužel jsem u jejího vystoupení nevydržel moc dlouho. Podle ohlasu clubberů však měl její set úspěch. Po ní nastoupil zástupce JPA Bookingu - DJ Spyro. Jako první položil na talíř gramofonu desku od Tube Tech - Riders of The Storm, remix originální sklady od The Doors. Hlas Jima Morrisona všechny pořádně nabudil na skvělou jízdu plnou tribal techna.

Ovšem na hlavní stagei nastupovala hlavní hvězda večera - DJ Sven Väth. Byl jsem zvědav na jeho styl mixování, na jeho projevy při hraní a vůbec výběr desek. Čekal jsem nevšední zážitek a opravdu jsem se ho dočkal. Jeho hudební záběr během celého vystoupení se pohyboval od techna přes rockově znějící desky až po čisté electro. Jeho bezmála tříhodinový set byl zajímavým výletem do Väthova pojetí techna jako takového a já jsem rád, že jsem ho mohl slyšet živě. Chvílemi na mě jeho vystoupení působilo jako nějaký rockový koncert, ovšem následující deska mě přesvědčila o opaku. Navíc jeho ruce při každé volné chvilce vylétly nahoru a na tváři se objevil úsměv. Jelikož nejsem hudební znalec, nebudu se pouštět do hlubších rozborů jeho výkonu a na závěr pouze dodám, že Svenův set byl pro mne zajímavý zážitek a díky němu jsem si rozšířil své hudební obzory. Věřím, že i mnoha dalším lidem, kteří navštívili tuto party.

Po Svenovi nastoupil na hlavní stagei Orbith, kterého jsem už moc nesledoval. Neodlišil se od svého standartu a plný parket s rukama nahoře byl zřejmě spokojený s jeho výkonem. Na Techno Stagei nastoupil po Spyrovi jako poslední Kaisersoze, který ze zbývajících tanečníků ždímal poslední kapky energie. Mezitím Vectif obracel hudební kormidlo houseové stage od electra do vod čistého houseu. Celý večer zakončila na této stagei DJka Elite z bookingu JPA. Její pohodový set pro pár neúnavných clubberů příjemně zakončil noc, jíž vládly především tvrdé beaty.

Na závěr bych rád stručně shrnul své dojmy – atmosféra fajn, lidí akorát, světla ok, zvuk moc nahlas. Z účinkujících mne nejvíce zaujaly výkony Felipeho, Jacka Sienkiewicze, Spyra a Elite.