Ibiza Night 8 - Resurrection

První větší pražská party v novém roce a takřka po roce (23.1.03) se do okolí Palmovky navrací ta, jenž si říká Ibiza Night - tentokrát však namísto silně industriálních prostor Loděnic, do mnohem pohodlnějších míst, zvaných Abaton. Ty jsou vcelku často využívány k pořádání těchto bujarých celonočních zábav a přestože panují rozporuplné názory na charakter tamější zástavby, většinou se naplní dosyta a nejinak tomu bylo i nyní.

Takže na místo činu se blížím před dvanáctou hodinou noční a byť postupuji vpřed v tuto pozdní party hodinu, tak kolem mě kráčí překvapivě dostatek Ibizi-chtivých. Zakoupení lístku na místě za přijatelných 190 Kč, pár minut ve frontě na šatnu a jsem připraven k obhlídce prostoru, který sice umožňuje variabilitu při pořádání, oné mnou navštěvované zábavy, ale doposud se vždy užil model tento:

Místnost úplně nejníže je plna stolů, židlí, baru a je tradičně ve smyslu chill-outu a protože se hodlám věnovat jen hlavnímu pódiu, hned vám též sdělím, že zde hrály mimo jiných dvě půvabné blondýnky směsici hip-hopu, rnb (tedy hudbu takzvanou černou) a bylo zde příjemně osvěžující ovzduší. O pár schodů výše se nachází první větší "hala" a ta byla opět ozvučena ve jménu druhého pódia a zde jsem zaslechl jen Chrise Sadlera s jeho umem při pouštění tech-house hudby - i zde panovalo příznivé "klima". A dalších pár schodů výše a jsme v ještě větší "hale", jež zase skýtala bar, lavice, stoly a byl zde poměrně klid, tedy žádné reprobedny, ale jen nepatrné dozvuky z ostatních dunících prostor. A do poslední, největší haly se nakročuje již nikoliv po pár, ale o celé patro více, schodů vzhůru a hlavní pódium bylo též beze změny, tam kde bývá - ale zde se již lapá po dechu mnohem obtížněji. K mé spokojenosti byl otevřen i prostorný balkónový ochoz, na kterém ovšem bylo naprosto dechu nelapatelno.

Je po půlnoci, když stoupám k pódiu hlavnímu a nepříliš líbivě slýchávám set Orbitha. Mám některé jeho desky ve své velké přízni, ale zde je na škodu ponechal doma a pouštěl nám vinyly s, až natolik vlezle dotírajícím, disko zvukem, že jsem byl v rozpacích, kde to vlastně tedy jsem - nejsem ortodoxní zastánce úderné techno hudby, ale tohle bylo přespříliš kýčovité a vlezlé.

Očekávané tiknutí na hodinkách, značící změnu času na půl jednou ranní, přišlo a tak po posledních pár, již lépe a rázně znějících, deskách je předáno velení nad technikou hostu zahraničnímu. Pochází ze země, odkud k nám jezdívají mnozí další velcí hráči a byť o něm vím již delší čas, naskytla se mi možnost jeho poslechu až nyní - Hardcell ze Švédska. Pestrostí oplývající set zaujal pozornost většiny v sále a přes počáteční jemněji pobublávající úvod, nám po čase mistr ukázal typickou tvář švédské techno vize, tedy temně a zlověstně tepající beat s rázně prskajícími hi-haty. Tu a tam srovnané s něčím, jakoby melodičtějším, přesto stále chladnokrevně bijícím. Přes nespornou vyzrálost mixu a znalosti hraných vinylů, nebylo však to co nám předvedl zas natolik úchvatné, jak by nejspíš být mělo, tedy odehrál set na nějž si již příští měsíc patrně nevzpomenu (popírám případné nařčení z tohoto paměťového defektu díky vlivu ručně balených, omamných cigaret;).

Druhou zahraniční posilou byl matador našich tuzemských mejdanů a to Toky ze Slovenska. Zapojil, poslední dobou jím často používaný, Final Schratch a zahrál pro něj atypičtější set (zejména neobvyklé hrátky s tichem a zastavováním hrající desky), který byl ovšem tak nějak nejednotný, nesourodý a zkrátka - Jura také umí více. Ale to nic nemění na tom, že celou dobu rázně diktoval tempo a pohled na něj při práci z horního ochozu je přinejmenším zajímavý - celé dvě hodiny nejen, že stihne naznačovat zběsilé tempo ohybem hlavy, případně trupu, ale především se zcela ponořen do svého hraní věnuje natolik přesvědčivě a pečlivě "hrátkám" s možnostmi mix-pultu. To neustálé pohrávání s tou záplavou techniky na pódiu by mělo být příkladem ostatním, líněji působícím, diskžokejům. Ke slyšení byla spousta morbidně rovných slovenských produkcí, až po něco od neméně ostře znějícího Rushe či Chrise Liebinga.

Po bijcovi nastupuje, v až příliš patrném hudebním kontrastu, sám pořadatel, jež si říká Beax. A hnedle nastoluje rytmus zpět k podbízivěji znějícím melodiím a byť to není mé oblíbené, přec jen se bavím. Ovšem nikoliv tak početný houf dole na parketu a ten zbaběle a hloupě reaguje hozením několika kelímků piva na jak hrající gramofon, tak zasáhly i kufry plné vinylů okolo pódia. Beax po necelé hodině "přiznává porážku" a předává práci pobavit tanečníky svému nepříliš známému, ale o to překvapivěji lépe poslouchatelnému, bratrovi - Plutovi.

Set nebyl bezchybný, ale rozhodně nejzábavnější z celé noci, kdy se tancující dav očividně spokojeně vlnil a snad i ke spokojenosti Pluta mu to dával náležitě najevo v podobě bujaré atmosféry po celé jeho hraní. A cože to hrál? Jemně, ale o to nebezpečněji vás poutající, temně bouchající, přesto melodickými středy světleji (jako netemně) podkreslené a takto znějící desky občasně promíchané s "hitem" - čímž označuji píseň, kterou i přes neznalost autora znají skoro všichni a taky na ni pak patřičně vášnivě reagují - zazněl příkladně z onoho kufru desek: remix This Is The End od The Doors (a pro porozumění je "hitem" například i deska Because Of The Night - tvůrce: Female - jež vám asi názvem mnoho neřekne, ale je často hrána a má takovou tu chytlavou nepravidelnou tovární melodii... snad víte). (a je taky teda na CD - Cosmic Trip, co bylo v létě u BE... tak si poslechněte... ať si rozumíme;)

Zklamáním bylo zpočátku originálně znějící placení na barech s Ibiza žetony. Byla tu možnost platit i penězi věrohodnějšími, tedy těmi normálně užívanými, ale když jste této možnosti využili, bylo vám vráceno v oněch Ibiza žetonech - podlé a nepraktické, tedy z pohledu zákazníka, nikoli tak pořadatele. Též by příště mohl, spíše by měl, být dán důraz na množství barů, protože po celou noc nebyla možnost nákupu bez zdlouhavého čekaní a mačkání se - následně hrozil incident při vynášení drobného tvrdého alkoholu (jinak řečený "panák") a zavadění, převrácení a vylití toho, tak pracně nakoupeného nápoje, jinam než do vašich úst. A na balkónu panovalo tak hrozné dusno, že to bylo až nezdravé. Dá se konfrontovat s možností být i dole na parketu, ale tam zas bylo příliš věnujících se tanci a efekt při tomto "sportu" byl tím pádem značně deformovaný.

Ozvučení, alespoň z toho objektivně povětšinu noci slyšeného, hlavního pódia bylo dobré a krom zeleného laseru bylo též ke koukání projekční plátno - na tom se opět občas pouštěly SMS od návštěvníků, ale přes nadšení pořadatele (jeho "vynález") mi uchází většího smyslu této praktiky. Taktéž byli k vidění půvabně se vrtící tanečnice - z těch mi dodnes zůstala v paměti ta dívka v modrém, k ránu natolik svůdně se (o)hýbajíc, že... nezapomenu - a jejich neméně fešní taneční partneři. Tak a závěrem bych rád podotkl, že bych byl potěšen dalšími pokračováními série Ibiza Night, protože v našem hlavním městě je velmi poskrovnu takovýchto nocí - a já takovéto noci rád, i když abych byl zcela upřímný, tak mám raději přec jen trošku jinačí noci... Ale pobavil jsem se.

Na shledanou v Brně, během noci apokalyptické...

P.S. Smělý dotaz jeden osobní mám, tedy ne tak zcela osobní, ale touto formou kamarádovi prospěšný a to, zda-li někdo z vás toto čtoucí nezná tu rozkošnou, trošinku menší, dlouhovlasou černovlásku, jež pracovala na této Ibize jako barmanka za pultem - v té prostřední neozvučené místnosti, znáte ji?
Prosím o případně zanechaný kontakt na e-mail níže uvedený - děkuji!
...a pozvánku na případnou svatební hostinu rád za to věnuji. ;)