Report z Shotgun Festivalu 2018 od sody

Jako každý rok jsme nemohli vynechat svátek nekomerční elektronické scény jménem Shotgun Festival. Sem se jezdí za kvalitní hudbou, nikoliv za jmény z hitparád. Nemusíte znát každého DJe nebo producenta, o to tu nikdy nešlo. Na Shotgun se jezdí poznávat především nová jména elektronické scény, ale nechybí ani ostřílení matadoři. Festival letos oslavil již 15. ročník, což jen vypovídá o jeho kvalitě. Je skvělé, že se zde každoročně potkávají partypeople z "Trojzemí", tedy z Německa, Polska a České republiky. Na můj vkus bych zde ale čekal trochu více těch domácích fanoušků kvalitní hudby, kterých si jistě za 15 let tento open air vybudoval slušnou řádku. Areál festivalu sousedí s Kempem Kristýna, a proto jsme nemohli jinak, než vyrazit v pátek co nejdříve a užívat si příjemného prostředí, které toto místo nabízí a zůstat až do neděle. V republice máme jen pár míst, kde je ještě v září čistá průzračná voda a písečná pláž. Ale my jsme tady byli z úplně jiného důvodu...



Po odpoledním relaxu jsme zamířili do areálu. Jako první dostal na SHGT stage prostor Nitrous. Jeho sety známe především jako "zlomeniny", ale tady hrál čistý "rovný" beat, který nás velmi mile překvapil a skvěle naladil na zbytek večera. Jako další dostal prostor Citty live a.k.a Martin Vodička, kterého můžete znát z projektu Insect Elektrika. Ten hrál live z analogového pultu a syntetizátoru, který dnes používá už jen málokdo. Čekal jsem pomalejší tempo, ale Martin se s tím moc nemazal. Nápaditý, šlapající beat s atmosférou mě hodně zaujal. Po něm nastoupila německá DJka Solaris, která se s tím vůbec nepárala. Syrové, hutné, kovové techno, které drnčelo jako stará ocelárna - přesně tak zněla Solaris! Jako další zde nastoupil jeden z headlinerů, DJ a producent Umwelt. Ten má na svém kontě více jak čtyřicet releaseů, čímž se řadí mezi nejaktivnější francouzské producenty. Acid nebo space techno prolínající se s opravdu "fresh" zvukem rozhýbal snad úplně každého a v tomto okamžiku se stage zcela zaplnila. Okamžitě bylo poznat, že mnoho návštěvníků dorazilo právě na tohoto elektronického mága... Umwelt nás zkrátka a dobře vzal na vesmírnou výpravu, kde si každý našel to svoje. Posledním, koho jsme dnešní noc mohli slyšet, byl Silhouette. Jeho nadupané, atmosférické techno bylo tou správnou tečkou páteční noci a pro mnoho lidí i jedno z nejlepších vystoupení festivalu.



Sobotní odpoledne vybízelo k zevlování u vody, kde jsme dobíjeli baterky na večer. Do areálu jsme dorazili až po desáté hodině, kdy nás víc než set F. Love & DJ Lamborghiniho zaujala parta Volnej Průběh. Tady poslední tracky pouštěl Stanzim, aby předal žezlo kolegovi ahZ. Propracovaný set bez jediné chybičky v pomalejším tempu, ale zato s hlubokým příběhem. Dalším zahraničním hostem byl polský DJ Reza, který nám ukázal, že i naši severovýchodní sousedi mají co nabídnout, což nám zde na Shotgunu předvedli už několikrát. Asi nejvíc mě dnes zajímalo, čeho se dočkáme od nového projektu Leoše Horta a.k.a. HRTL a Olivera Torra – Windowlickerz. Jednalo se o analogové "lajfko" s velkým "L"! Už dlouho jsem neviděl tolik energie a skvělou práci za pultem - pánové, smekám klobouk! Na to, že tento projekt je teprve v začátcích, jsou oba neuvěřitelně sehraní, jako by spolu hráli celé roky a náplní bylo energické a nadupané techno, které se stále měnilo a vyvíjelo. Nemohlo se tedy stát, že by jeden beat hrál delší dobu, a jsem rád, že i v našich končinách vznikají takové projekty světové úrovně. Jen tak dál!



Z Velké Británie přijel zahrát Maghreban, jehož mixy byly hodně originální a styl mixování se také jen tak nevidí... Házel na nás jeden track za druhým, rychle, ale přesně. Těžko se to popisuje, to se musí zažít! Maghreban měl ale velkou konkurenci na VPX stage, kde už hrál drumanbassový veterán Loxy. Čekal jsem od něho pomalejší tempo, ale Loxy se s tím vůbec nepáral... Hrál tvrdý, syrový drumandbass jako z dob dávno minulých. Skvěle uměl přecházet z pomalejšího do rychlého tempa a naopak. Chvíli nás nechal zasnít se, aby nás mohl vzápětí rozsekat tvrdým drumandbassem. Závěr festivalu patřil dvojce Sta & dMIT.RY. Ti parádně odhadli atmosféru a po všech těch techno nářezech nám mixovali pohodovější muziku jako stvořenou na závěr festivalu, kdy už sil ubylo. Nechyběl anii nějaký ten house nebo old school track, který rozhýbal i poslední návštěvníky. Tento set mě bavil stejně jako zbytek publika. Ano, takhle vypadá pestrý, taneční mix bez zbytečných intelektuálních nálad!



Co říci na závěr? Shotgun dokáže jenom překvapit, což se zase potvrdilo, tedy spousta nové hudby a zážitků. Letošní rok byl více o technu než kdy jindy. Vrátila se nám analogová live vystoupení, která bohužel trochu zanikala, pokud návštěvník neviděl vystupujícím pod ruce, což byla velká škoda! Je přece velký rozdíl, když DJ přijde s flashkou, kterou píchne do playerů, jež za něj udělají spoustu práce, narozdíl od producenta s analogovým pultem, nebo syntetizátorem. Chtělo by to více světla na pódiu, abychom viděli mistrům pod ruce... Někdy bylo ve stanu až moc mlhy na to, abychom poznali, kdo právě stojí za pultem. Na druhou stranu ta dotvářela atmosféru a nechala vyniknout originální audio show. Zbývá jenom popřát festivalu k jubileu mnoho energie a hudebních nápadů. Za rok na viděnou!

soda

foto: Lenka