Report z festivalu Svojšice 2015 od čéši

Když jsem se dozvěděl od Petra, že už nechce pokračovat dál, jelikož nemá čas na své nejbližší, jelikož už mu to bere příliš sil a prostě dál to nejde, bylo mi opravdu smutno... Ano, zažil jsem již spousty smutných konců - LPC OAF, Cosmic Trip, Creamfields, Summer of Love, jenomže Svojšice... Svojšice byly legendární! Nechtěl jsem, ale vše jednou končí, ač chceme, či nikoliv - nic netrvá věčně. Posléze jsem byl přizván k natočení rozlučkového video reportu a tam mi to došlo - ta realita toho všeho. Že to opravdu dál už nemůže pokračovat a dolehlo to na mě velkou silou až v tuto chvíli...



Přijeli jsme lehce po osmnácté hodině a po vstupu do areálu to na nás ihned dopadlo. Ty první tóny z údolí, ty prudké schody, které jsou zatěžkávací zkouškou pro všechny, jež jdou dolů poprvé... Vše tu mělo své místo, vše tu bylo blízko u sebe a vše tvořilo neskutečnou atmosféru, kterou nikde jinde na paloučku obehnaném plotem nezažijete. Na hlavní scéně právě probíhalo "Aiffelovské techno tempo" společně se scratchováním a s tak krásným zvukem produkovaným skrze vinylové placky. Vydal jsem se na obhlídku a pozdravovací maraton a byl unešen vizuání stránkou D´n´B pódia, jež se čnělo nad starý autobus do výše a vypadalo opravdu famózně. Svojšice roku 2015 vsadily na komorní rozložení a tudíž venkovní pódia byla pouze dvě - hlavní a D´n´B, hard techno se umístilo do prostoru restaurace nad údolím.

Víte, asi se tentokrát nebudu příliš rozepisovat a pozastavovat nad tím, jak zde kdo hrál, protože to byste museli slyšet, každopádně jsem měl pocit, že DJs se sem přišli ukázat ve vší parádě. Asi tak jako si to lidé chtěli naposledy užít, tak oni jim dodali to nejlepší ze sebe samotných. Sety, nad kterými se tajil dech... Ne, opravdu nepřeháním, a to i od těch, kteří nejsou příliš v mém hledáčku hudebních velikánů. Od Chrise, přes Kaisersozeho až po Roberta Capuana to byla jedna našláplá jízda. Chris začal po Aiffelovi neskutečně, až z toho měl prý husí kůži, Luke Sun opravdu tvrdě a Lucka? Jako ta holka fakt má co říct, jen musí chtít. No a pan Kaiser? Už od dob OH bylo každému jasné, že je to mistr svého oboru - škoda jen, že se ho v těch dobách nikdo neujal, Evropa by mohla mít o dalšího techno mistra více... Takhle jen pomyslně smekám, Jirko!

Roberto Capuano připravoval stage pro toho, jenž stál ještě s pár dalšími neopomenutelnými lidmi u zrodu tohoto festivalu a já se už jen psychicky připravoval na to, jak to na konci Džejárova setu dopadne. Teď už mohu vyzradit, že jsem se dozvěděl o plánu, který mu byl nachystán na konec setu a fakt jsem se těšil a zároveň byl nervózní jak patnáctiletý kluk, co má své první rande v parku za barákem... Džejár zahrál na domovské půdě vrchol svého já. Bylo to dechberoucí a pak se to stalo. Poslední tóny tracku, jenž v přehrávači neslo stříbrné CD, a celá stage ožila. Sešla se tam spousta lidí, mimozemšťan, jeho rodina a nejbližší. Stage se rozsvítila, lidé piskali, křičeli, tleskali a Džejár nemohl ani mluvit... Poslední kapkou, která způsobila kapky slz z jeho silných očích, byl dárek v podobě nádherné a dokonalé repliky svojšického údolí, s pařícími lidmi, světýlky a vším, co k  mejdanu patří. Ten okamžik byl tak dojemný, tak silný, že musela přijít už jen nějaká bomba, aby to srovnala...

Bohužel se tak stalo a někdo před jednou hodinou nahlásil, že je v areálu umístěno nástražné zařízení a policie musí vyklidit a prohledat prostor. Musím zde vyseknout poklonu nejen lidem, kteří se zvládli spořádaně dostat během chvíle ven, ale i policii, která vše zvládla v naprosto neskutečném tempu a během 40ti minut se mohlo pokračovat dál. Produkce se tedy o tuto dobu poposunula, a i když to bylo nepříjemné zpestření, nakonec se na to v průběhu noci zapomnělo... Lidé si to užívali a já musím vyzdvihnout nejen účast, ale i to, že tu bylo tolik těch, kteří měli s mejdany co do činění už před mnoha lety. Spousty lidí si zařídily hlídání, povolenky od manželů a manželek a přijeli se rozloučit, a myslím si, že to opravdu muselo stát za to. Tento mejdan byl fantastický!



Všichni byli na jedné vlně, spousty lidí se usmívaly a nikde nebyla znát žádná negace, žádný problém. Já byl u vytržení od samotného začátku - vše na mě tak nějak působilo mnohem víc, než jsem zvyklý. Bylo mi to líto, bavilo mě to a věděl jsem že ránem to prostě skončí a dál, dál už nic nebude... Neskutečnou vychytávkou při setu Tokyho a Bosse byl pan Energy X, který tuto slovenskou dvojku doplnil hraním na bicí, ale ne na ledajaké. Doprovázel je hraním na žebřík. Ano, slyšíte správně, hrál na rozložený kovový žebřík a to bylo strhující, tak jiné a přesto to tak zapadlo do hutných nekompromisních beatů, které umí vykouzlit tito naši dva slovenští bratři.



Po nich nastoupil atmosférický Adrian Hour. Člověk, co má charisma, dokonalý cit pro hudbu a hlavně tak velké srdce. Je to ztělesnění hodného a skromného člověka, jenž ze sebe vydá maximum, a nyní tomu nebylo jinak. Možná někdo chtěl nahlásit jen to, že Adrian bude ta bomba, co se tu má odehrát a jen se to vše špatně vyložilo, kdo ví... Jenomže pozor! Argentina je sice vzdálená země, jež může působit exoticky, ale za našimi luhy a háji se rodí také velikáni. Tools Project ve složení DJ Nois a Spiriakos dostal k ránu šanci rozebrat poslední stovky tanečních nohou a já se divím, že to vůbec kdo přežil. Takhle harmonickou souhru, táhlou hutnou basovou linku a tak valivé taneční techno jsem neslyšel několik měsíců. Byl jsem na ně opravdu hrdý, pyšný a unavený jsem tančil, co mi síly stačily. Moc se na kluky zase těším, protože mají ještě mnoho co ukázat a doufám, že nám opět vytřou zrak... Díky kluci! Bohužel z mistra Elektrabela jsem měl už jen doléhající tóny do zad směr auto a domov, ale dozajista dohrál tak, jak se sluší a patří...

No a teď? Teď pro mě nastalo to, čemu jsem se celou noc bránil - nejen únava, ale především KONEC. Konec, jenž přišel rychle, přišel ale očekáván a já se jal rozloučit s přáteli, obejít si celý prostor a naposledy z kopce pohlédnout na to údolí... Sbohem Svojšice, v srdci zůstanete navždy a já věřím, že i když nic není věčné, nový začátek někdy, někde a nějak opět vznikne... Petře, děkujem!

čéša

video: ronny