REPORT
Report z Trancefusion - Time To Say Goodbye od čéši
Vše jednou končí a stejně tak jako v životě, i v tanečním světě to otevírá nové možnosti, nové cesty a nová poznání. Agentura BTL se rozhodla po několika letech ukončit svou největší akci Trancefusion a rozhodla se její poslední vydání uspořádat opravdu s grácií a s velikostí u nás nevídanou. Poslední Trancefusion hostila více jak 40 DJs na třech pódiích, a i když jsem přišel až v pozdější hodinu, bylo toho stále velmi mnoho k poslechu...
Dorazil jsem na místo konání až lehce po půlnoci z osobních důvodů a i tak jsem věděl, že mi celá taneční noc dá hodně zabrat, jelikož plánovaný konec po osmé hodině ranní byl opravdu už v krajních mezích fyzických sil člověka. Odložil jsem si věci do šatny a naprosto klidně jsem vstoupil do úžasného Průmyslového Paláce, který poskytuje příjemné prostory pro konání akcí podobného žánru. Všude již bylo plno, všude se již mísil pot s vůní a úsměvy z unavených obličejů.
Bylo to však pro mě dost nostalgické... Navštívil jsem všechny díly TF a tento poslední byl pro mnoho návštěvníků opravdu velmi silný, co se týče emocionálního prožitku. Trancefusion přinesla do trance světa u nás svěží vánek, spoustu nových jmen a úžasných projektů. Byla vždy založena na dalších doprovodných atrakcích a člověk se zde cítil mnohem více součástí toho všeho a bylo to znát i na atmosféře nejen tohoto dílu...
Jak jsem již zmínil v začátku, spousta DJs mi unikla, jelikož akce začínala již v neskutečných šest hodin večer, ale mnou prvním vyslechnutým byl Kai Tracid na Classic Stage. Ten vsadil na nikdy nestárnoucí tracky, například od Underworld či Prodigy, a zahrál i své oblíbené old school věci. Bohužel mě tentokrát neoslovil tolik jako dříve na jiných minulých vystoupeních tady u nás. Mezitím jsem v průběhu jeho setu odbíhal i na hlavní stage a hledal alespoň nějaké své přátele v davu, který byl opravdu mohutný. Lidí bylo všude dost, ale například bary i vše s tím spojené probíhalo v naprostém pořádku a bez tlačenic. Hodně to má, dle mého, co do činění s žetony, které jsou pro mě skvělou volbou vždy a všude.
Na hlavním pódiu v tu chvíli probíhala "Main Performance", kde jsem stihl vyslechnout živý přenos se Zdeňkem Masopustem, který je otcem toho všeho a který se s námi loučil opravdu srdečně a dojemně. Za vše mu patří velký dík a respekt, jelikož není snadné nejen vybudovat něco takového, ale především se s vlastním výtvorem rozloučit. Bubeníci a tanečníci pak už jen završili tuto performanci a předali otěže opět k rukám DJským.
Já se rozhodl, že však již více času věnuji tanci a poslechu DJs, na které jsem se těšil a věděl jsem, že jich většina bude hrát až ráno. Proto mě třeba pan Gielen příliš nebavil ani svým setem ani tím, jak stále hlásil něco o svém Facebook profilu a dalších komerčních vychytávkách. Jediné, co se mi zalíbilo, byl spíše závěr jeho setu a to, že se nechová jako nafoukaná star a byl velmi ochotný, co se požadavků fanoušků týče...
Ovšem to, co se stalo následně, bylo přesně to, pro co jsem si přišel... DJane Marusha, neskutečně charismatická dáma, jež je ve věku mé maminky, ukázala, jak se má dělat párty. Její rave, který naprosto zdrtil lidi již na poslední akci v Karlíně, opět potvrdil, že takové tempo utančí jen málokdo. Občas se ji sice mix maličko nepovedl, ale v tak rozjetém mejdanu, jaký způsobila, to bylo jen nepatrné klopýtnutí a s přihlédnutím k tomu, že používala vinyl, jenž je u některých DJs v dnešní době spíše raritou, mohu pouze a opět smeknout pomyslný klobouk. Děkuji! Tančil jsem jako blázen...
Dal jsem si pak nějakou chvilku pauzu, procházel se, koupil si pití, rozmlouval s přáteli a potuloval se sem a tam. Čekal jsem totiž na další svou hvězdu, která mě vždy velmi baví a tou byl Sean Tyas, tentokrát podporovaný ještě Menno de Jongem. Tato dvojice to na hlavním pódiu dokázala vzít opět do krásně zběsilých rukou a tanečníci si mohli užívat tempo, jež nemělo daleko ke stylu psy trance a to nekecám! Poznal jsem jen něco málo, například track "Solicitude", ale hlavním tahounem tohoto setu pro mě byl stejně zase a jen Sean Tyas, který odvedl neskutečnou práci! Lidi se bavili jak nikdy... Zažil jsem opravdu mnoho, ale tady teď bylo tak nějak vše na 110% nejen prostředím ale i lidmi. Všichni do toho šli naplno, věděli, že je to naposledy, tedy naposledy pod jménem TF. Nikdo se na nikoho neurval, nikdo se na nikoho křivě nepodíval, všichni byli na stejné vlně, na vlně taneční a společné jmenovkyni, kterou je hudba...
Po tomto setu jsem se už začal potýkat s jedinou vadou celé noci a to s únavou. Nebylo snadné pro mě, jenž rád tancuje, vydržet super noc v takovém tempu a projekt A.S.Y.S. mě uvrhl v čiré zoufalství, jež nebralo konce. Zoufalství z toho, že už nemám kde brát sílu na tak perfektní set, zdrcující basovou linku a neskutečně znějící tracky. Do střední haly již proudilo sluneční světlo a lidé stále drželi, a i když na projekcích svítilo "Goodbye", nikdo odejít nechtěl, ani já...
Loučil jsem se však s tanečním doprovodem a mizel na poslední hodinku do pravého křídla na samotný závěr celé akce. Manuel le Saux b2b Darren Porter už jen utvrdili celou TF v jejím pompézním měřítku jako jednu z těch nejpovedenějších. Nebylo úniku, nebylo zbití. Sluchové buňky byly doslova vymláceny a zrak z laserové show mě přecházel ještě druhý den... No a co bylo tím "special goodbye"? Dokonalý track od Coldplay – "Sky Full Of Stars" a perfektně připravené fotky na projekcích z minulých dílů, jež musely každému navštěvníkovi způsobit husí kůži na těle a vrátit mu vzpomínky na ty krásné chvíle po boku těch, jež mají tuhle muziku také tolik rádi.
Co říci závěrem? Děkuji za snahu, děkuji za nové hudební projekty, díky za to, že jsem mohl být účasten na této srdečné a poctivé párty. Přeji mnoho a mnoho dalších dobrých akcí a nechť se hudba rozléhá v srdcích do nekonečného tónu. Hudba nikdy nezemře, nikdy neskončí, hudba nachází cestu k nejskrytějším místům v duši, tak pravil moudrý Platón a tak jest... Užívejte a mějte se krásně!
videa: ronny