Report z Trancefusion – The Legends od čéši

Vždy se na párty Trancefusion hrozně těším... Sice už jsem starší, doma a v autě poslouchám jiné hudební styly, ale když jdu na mejdan, chci tančit a jména, která se na TF vždy prezentují, jsou zárukou, že se mi to splní. Před tímto předposledním dílem konaným v Karlíně jsem nikam ani raději nešel a šetřil sílu na tento večer a dobře jsem udělal... Dorazil jsem relativně brzy, i když už mi v podstatě 4 jména z line-upu utekla, protože se začínalo opravdu velmi časně. Vstoupil jsem do úžasného prostoru, o kterém se konečně mohu trochu více rozepsat. Byl jsem zde poprvé a toto místo mě ihned pohltilo a ukázalo mi další rozměr, kde se dají pořádat večírky.



Je to krásný prostor - jednoduchý, příjemný, s vysokým stropem, dvěma nad sebou uloženými balkóny a dá se v něm opravdu snadno a jednoduše orientovat. Na začátku jsou dva velké bary a pak už jen obří taneční parket. Jediné, co zde  trošku schází, je nějaké zázemí pro ty, kteří již nemají sílu, tudíž se sedělo všude možně na schodech či zemi, což nebylo úplně ideální... Velké plus, které u mě hodně vede, je fakt, že se uvnitř nesmí kouřit, tudíž kuřáci chodili ven a uvnitř bylo na pohodu dýchatelno a beze smradu. Bary obsluhovaly rychle a za hotovost, což byla výjimka po velmi dlouhé době - možná i prvně v případě akce TF, ale žetony zde asi neměly smysl. To je asi tak vše, co bych měl k prostoru a teď pojďme do víru noci a hudby...



Slyšel jsem poslední track dohrávajícího DJe s nickem Dave202 a tím byla známá skladba z filmu Blade od New Order a už v takhle brzkou hodinu plný parket udával tempo, které držel skoro až do rána. Skandování, pískání, jekot a řev dodávaly celé noci absolutně nezaměnitelnou atmosféru. Opravdu jsem hned od začátku cítil, že to bude legendární noc. Po něm se na chvíli ozvalo živé intro v podobě pana uvaděče který vše komentoval a předával info do živého vysílání a sekundoval mu Thomas Coastline. Vždy tedy bylo jasné, kdo a kdy bude vystupovat. Po Dave202 se za přehrávače postavil DJ Talla 2XLC. Tohoto chlapíka jsem již slyšel na jedné z minulých TF, kde vystupoval na vedlejším pódiu, a již tehdy mě překvapil. 



Je to pán, který toho má na kontě značné množství a jeho set byl vyváženým tanečním příběhem, který bavil a udržoval publikum stále velmi živé. V tuto chvíli bylo i značně slyšet, že zvuková aparatura byla hodně hlasitá, protože v první řadě to dávalo celkem zabrat. Co se mi však také moc líbilo, to byla po dlouhé době i změna ve vizualizaci tanečníků. TF team si dával vždy záležet i na těchto doplňkových věcech a tentokrát se nevsadilo jen na kostýmy, ale i na stínové tanečníky, kteří tančili za plátnem, což mělo opravdu velmi pěkný a nový efekt. Za mě rozhodně velké plus - tohle byla příjemná změna! Už jsem se ale nemohl dočkat jediné ženy, kterou jsem za pultem mohl tuto noc slyšet. Nemluvím 
o nikom jiném než o legendární Marushe. Již jsem měl možnost ji tu slyšet kdysi dávno v Chuchli na dostihovém závodišti ještě společně s Monikou Kruse, ale to už je minimálně deset let zpět.



Dnes, po takové době, se předvedla v naprosto dechberoucím setu hraném z vinylů a s takovou energii, že by jí to mohli závidět DJs o generaci či dvě mladší. Marusha nastoupila a spustila nefalšovaný rave hnaný rychlostí 160 BPM s úsměvem a tolika emocemi, a i když se jí to během setu párkrát rozjelo a koplo, vůbec to nevadilo - bylo to tak lidské a v dnešní digitální době vlastně tak příjemné. Lidé tančili, až se jim kouřilo od podrážek, lapali jsme po dechu, pískali, smáli se, snažili se pochytit každý beat... No a pak to přišlo, každý to musel čekat! Dvacet let stará pecka "Over The Rainbow" nazpívaná vlastním vokálem. Marusha zpívala a lidé ji v tom nenechali samotnou a husí kůže na sebe nenechala dlouho čekat. Ta paní měla tolik energie, až to bralo dech! Děkujeme, pro mě jedno z těch NEJ vystoupení noci.



Následně nastoupil Rank 1 a ten ve mně zase až tolik emocí nezanechal... Tančit  se na to dalo, to bezesporu, ale abych se nějak velmi rozepisoval, to zase ne. :) Zaznělo pár starých vykopávek, ale zapoměl jsem si dělat poznámky, takže vám nenapíšu, které to byly, omlouvám se... Zato následně lehce prošedivělý Kai Tracid, který se po opravdu dlouhé pauze vrátil ke hraní, a u nás si střihnul snad již třetí vystoupení, ukázal, že mezi legendy také po právu patří. Jeho hity "Life Is Too Short" či "Trance And Acid" rozebraly tanečníky jako Lego a dalo dost zabrat, aby se poskládali zpět. Ano, tohle publikum bavil hodně moc a bylo vidět, že k němu má i spousta z nich jakýsi vnitřní vztah, nebo mi to tak alespoň přišlo. Možná je to jen kouzlo osobnosti, ale prostě ho tu lidi mají rádi a dávali mu to hodně najevo, což bylo milé...



Po Kaiovi nastoupila dvojka složená z pánů Johan Gielen a Sven Maes, což bylo duo Airscape, které jsem vnímal prvně, i když pana Gielena jako samostatného DJe znám celkem dobře. Takto hrající duo, které vzniklo už v ranných devadesátkách, jsem slyšel prvně. Gielen byl tím, kdo hecoval dav a jejich trance příběh byl poskládaný hodně z těch klasických zvedaček rukou a celkově tato hodinka utekla svižně. Co se dá vlastně stihnout za hodinu? Každý hrající DJ mi určitě dá za pravdu, že toho moc není, takže to musíte vysázet hezky pěkně rychle a hned všechno. :)



Mezitím jsem odešel párkrát na procházku po ochozech, kde panovalo příjemné klima, koupil jsem si pití a rozhlížel se po lidech. Bavilo mě, že jsem si tu nepřipadal nejstarší. Bylo vidět, že line-up přilákal opravdové pamětníky, kteří tančili možná kdysi dávno a přijeli si připomenout staré dobré časy a to je moc fajn. Vrátil jsem se dopředu k reprobednám, když hrál M.I.K.E. aka Push, a tohle už byl fakt nářez! Jeho tracky se už valily spíše v tech trance vodách a například jeho "Universal Nation" je náklad fakt jak z vesmíru. Tančil jsem a lapal po dechu a to mě ještě čekal další pán - DJ Quicksilver! Ten se s tím vůbec nepáral a já už si jen tak v duchu říkal: "panečku, nejsem já už na tohle starej?" Ne, že by mě to  nebavilo, o tom žádná, ale ty nohy a záda... Být mi o něco míň, hopsám tam ještě teď. :)



Na Scot Project jsem se díval už jen opřený zpoza zábradlí, tohle už jsem nezvládal... Odešel jsem po půlhodince jeho setu domů a tak strašně se těšil do postele! Taneční maraton to byl neskutečný - krásný a opravdu poctivý, stejně tak jako celá TF párty. Děkuji za to a pokud chcete být u toho, když tu bude naposledy, přijďte se s ní rozloučit v dubnu do Průmyslového paláce, protože to určitě bude stát za to. Děkuji a hezký podzim všem!

čéša

foto: blaster

Autor se zřekl svého honoráře za tento článek ve prospěch Klubu nemocných cystickou fibrózou, o.s. Přispět můžete i vy - více informací zde.