Report z festivalu Svojšice 2014 od čéši

Nasedl jsem v pátek po práci do svého malého auta a nabral směr Pardubice. Vyzvedl svou posádku a v celkem příjemném rozpoložení se dostal na místo lehce po půl osmé večer. Vstupy byly rozděleny tentokrát poněkud komplikovaněji, a to jak pro lidi s lístky z předprodeje, tak pro mladé lidi se SMS vstupy či klasicky pro lidi co kupovali lístek na místě. Já zvolil tuto variantu a za příjemných pět set korun získal vstup na jeden den. Víkendová páska se dala koupit za stovek sedm, a to se mi zdá opravdu fér při tom všem, co se uvnitř po dobu dvou dnů nabízelo. :)

Sestoupil jsem pomalu po mokrých schodech, jelikož malou chvíli před tím než jsme dorazili, zkropil svojšické údolí letní silný déšť. Zima zde ovšem nebyla, vál jen příjemný svěží vzduch, do kterého se opíraly již první hutné beaty pražské dvojice JB a Flesh. Tito pánové mají za sebou již celkem úspěšná vystoupení, ať už na Citadele či Apokalypse, a já jim to ze srdce přeji a jsem rád. Píle a skvělý výběr tracků, které vždy pasují tak, jak mají, to je přesně to, co se od dobrých DJs očekává. Kluci mají vše perfektně sehrané, rozumí si a výběrem si naprosto dokonale v tech-house vodách sedí... Dunivá basa, zaplňující se areál a taková klasická melancholie toho všeho. Po těch letech, které jsem již na betonovém plácku odtancoval, mi bylo občas zvláštně. Sice jsem potkal pár známých, ale stejně jsem se tak nějak cítil občas v tom davu sám...

Šel jsem se projít a koukal, jak se areál zvětšil, jak dospěl a jak to vše již opravdu bylo dotažené k dokonalosti. Po cestě stály pojízdné karavany s nabídkou jídel od kukuřice, nudlí, pizzy až po stánek KFC. Ne že bych to jedl, ba co víc, asi tu popravdě nebylo moc hladových, ale co se komfortu týče, dávám jedničku. Takhle to má na festivalu vypadat! Mít si kde zatancovat, mít si kde sednout, popít a najíst se. Šel jsem pomalu dál a míjel stan, kde celou noc určovalo tempo hard techno a dále po pravé straně hard style. Bohužel ani jeden styl mi není blízký a tak jsem se po celou noc spíše vždy jen mihnul kolem. Na konci paloučku byl velký D´n´B stan a tam jsem se dostal vlastně jen jednou a až ráno. Nebudu však předbíhat, ráno bylo ještě daleko...

Vrátil jsem se zpět na plac a pomalu se začal zahřívat. Večer byl vlahý, ale za vydatného pohybu mi postačovalo stále jen tričko a úsměv. Musím vypíchnouti vystoupení matadora české techno scény - pana Kaisersozeho! Tenhle chlapík je prostě fenomén, ať už je vidět, či slyšet, více, či méně je zárukou kvalitního a velmi propracovaného žánru techno. Jirka hraje již dlouhá léta a tak moc dobře ví, co se sluší a patří. Skvělé tracky, valící se skrze velmi silnou aparaturu, dávaly již do pohybu slušnou záplavu nohou. Jirka mě baví, baví mě moc! Je to tak výjimečný a skromný člověk a přitom toho dokázal již tolik! Škoda jen, že tehdy tato generace neměla více chuti či snad možností se prosadit i ven. Opravdu si myslím, že tu pár talentů z té starší generace bylo a v zahraničí by se jistě dokázali prosadit...

Postupem času bylo zřejmé, že Jirka musí své hraní protahovat... Ona se Lucca jaksi nedostavila a její zdravotní stav, který zněl "nemocná", se brzy objevil i na hlavní projekci hlavního pódia. Ne že by mi to nějak extra vadilo - Jirkův prodloužený set neměl chybu a já mu za něj děkuji! Set Juliana Jeweila mi v paměti příliš nezůstal. Bylo to spíše tím, že mě zase až tolik neoslovilo jeho live vystoupení, a i když tam byl celkem solidní francouzský potenciál, nemohu toto vystoupení více hodnotit. Nemělo to pro mě ty správné koule, jak by básník řekl. Ovšem pozor! Zato pan Rumenige! Slovenský diktátor, vysmátý Ďurko, ten, čo sa za tým hýbe ako konár v hurikáne... Hoši, všichni do jednoho se můžete jít poklonit tomuto pánovi, protože to, co tam předvedl on, na to se budete muset ještě hooodně dlouho učit, nebo získat talent od boha. Do boha! To bolo fasa ukrutné! Přesně tak, jak to máme rádi, přesně tak, jak se to vždy od Slováků čekalo... Tvrdě, lámaně, nekompromisně, rychle a chladně. Dokonalá směsice zvuků, výhybek a prodlužovaček. Tohle byl výkon večera - děkuji a klobouček!

V tuhle chvíli byl již za mnou před hlavním pódiem opravdu velmi početný taneční dav. Dav, skládající se letos i z dosti mladých, ale musím uznat, že i to staré jádro se nedalo zahanbit. Jediné, co mi zde však rapidně kazilo náladu, byli neurvalci a ovlivněnci bůhvíčím, kteří dělali nepříjemnosti ostatním a kazili náladu všem v jejich blízkosti. Chtělo by to více korigovat takové výstupy a to radikálně - vyvedením z festivalu a zákazem opětovného vstupu! Byl jsem však v té nejkrásnější a nejpříjemnější společnosti a tak jsem se snažil každý okamžik taneční produkce užít maximálně... Nastoupil opálený Marco Bailey, jelikož hrál den předtím na Ibize, a s viditelně dobrou náladou. Marco je tu již jako doma, spousta lidí ho sice nemusí, ale dalších pár je rádo, když si ho může poslechnout. Já ho bral tentokrát jako toho slabšího vystupujícího ze všech, ale nezklamal. Zahrál, takříkajíc, požadovaný standard a jeho lepší já vyniklo až při pozdějším vzájemném b2b vystoupení s panem Varelou...



Všichni ale již nedočkavě vyhlíželi onu další hvězdu večera, mistra tří gramofonů, pana Cristiana Varelu! "Mistr tří gramofonů" samozřejmě berte již jen pouze jako retro orientační označení. Pan Varela již hraje moderním způsobem, ovšem stále nezaostává za výkony, které předváděl v minulosti. Jeho příjemné taneční techno sice možná v některých okamžicích ztrácelo na tempu, za chvilku se to však ale změnilo a jelo se dál. Atmosféra chvílemi pokulhávala, ale občas se stalo, že se zde zvedl les rukou a pískot přehlušil celý zvuk na hlavním pódiu. Při společném hraní to pánům šlo očividně tak nějak lépe, nebo ne lépe, zkrátka jinak. Výběr tracků se lišil od každého z nich a vždy tak nějak vyladěně zapadl do koncepce skvěle našlápnutého setu a zřejmě se tím oba dokázali i vzájemně hecovat k rychlejším skladbám. Líbilo se mi to mnohem více než separátní vystoupení každého z nich...

Harvey McKay, moje želízko v ohni, člen party Drumcode, ten, jenž má tracky, které rvou panely z dálnice, ten, který mi měl ráno dokázat, kdo je tu pán, ten mě bohužel dost zkalamal. :( Táhlé monotónní nudné techno. Hodně valivé, dobrý a silný beat, ale absolutně bez vývoje, bez nápadu. Syrové a táhnoucí se jako sopel ufuněného běžce na padesátém kilometru přespolního běhu... Vyrazil jsem na procházku celým areálem a za příjmeného doprovodu areál svojšického mejdanu opustil. Bylo ráno, bylo chladněji a já se už těšil do svého auta a na cestu domů. Přátelé, neočekával jsem skoro nic, vlastně jsem to ani neplánoval a dostal jsem příjemný a krásný mejdan! Asi bych si to vyčítal, kdybych se nezúčastnil alespoň pátečního programu, ovšem někteří si to zde užívali až do neděle a za to mají můj obdiv! Svojšice jsou prostě tradice a slibuji, že příští rok bez mrknutí oka pojedu zase... Už žádné rozmýšlení! :) Užívejte léta!

čéša

videa: ronny, Jarda GiGi N., Karel Kolařík, Max Fífa, Candy De La Cox