Open Air Field 2003

Samotný příjezd byl pro mě rozpačitým překvapením. Bylo po půl osmé a nikde nikdo. Místo určené k parkování přímo u areálu bylo jen o trochu plnější než vedlejší VIP parking zone. V tomto roce je to s návštěvností opravdu zlé, ale to se díky velkému množství kvalitních akcí dalo čekat. Kde jsou ty časy, kdy jsme museli prosit lidi o trpělivost, že za chvilku začneme pouštět dovnitř. Rozmístění jednotlivých hudebních produkcí bylo výborné. Přesně tak tomu bylo i u stánků s jídlem, pitím, deskami, piercingem, lightsticky a dalšími vymoženostmi.

V prach jsi a v prach se obrátíš! Snad jediná výtka k organizaci. Prach. Bylo všude víc než dost. Je to pochopitelné. Byl vrchol horkého a suchého období. Nevím, jak finančně náročné by bylo domluvit pár cisteren z Brandýsa a hodinu před započetím produkce plochu pokropit a nebo v pozdních odpoledních hodinách. Tak zdevastované plíce jsem již dlouho neměl. O oblečení ani nemluvě.

Zlámaný Lighthouse! Když řeknu Lighthouse, doplníte mě "breakbeat". Nejinak tomu bylo na OAF, kde se tímto stylem hrálo jak ve speciálním stanu, tak i na hlavním pódiu. Breakbeat je díky Lighthouse v naší zemi v rozmachu. Adam Freeland všechny dostal na Breakbeat Conference a tady se představil hned v dvojí roli. DJ a frontman a mozek live projektu Free*land. Když opomenu komické vystoupení v maskách předních představitelů protiirácké koalice byl to výborný hudební zážitek. Svou originalitou se nemohou s nikým ve svém stylu srovnávat. Výborné.

Tom Middleton je charismatický pán zarostlý vousem s bekovkou a jiskrou v oku. Těšil jsem se na něj, protože jsem slyšel jen chválu po Bugged Out! Dorazil jsem ve chvíli, kdy se dělil s tančícím davem o Lamb a jejich Gorecki. Broukal jsem si text plný láskyplných slov a vyznání... ale breakbeat/jungle? Měl jsem za to, že Tom předvádí spíše atmosférický tech-house plný ploch, vokálů a předlouhých mixů. Tom Middleton byl zábavný a do jisté míry dramaturgicky pokračoval v započatých zlámaninách. Dost jsem se v té chvíli na hlavní scéně zasekl. :)

Jednou za čas si doma položím na gramce placky jako Coloured City a nebo Flashback. To byla pro mě zlatá éra tohoto Francouze s patkou, ale Laurent Garnier hrál na OAF taky "brejky". Byl jsem zklamaný, ale za to si můžu sám. Při snaze zjistit nějaké aktuality o tomto osobitém producentovi a DJi jsem našel pouze zprávy o odvolaných turné po Státech kvůli onemocnění se sluchem. Zbaběle jsem utekl.

Za to System 7! Výborný tah! Takhle jednoduše bych nazval zabookování téhle svérázné dvojce, která brázdí elektronickými vlnami už hodně a hodně dlouho. Jsem rád, že jsem je mohl zažít na živo a posílám tak velké díky. System 7 hráli rovně a energicky. Jejich styl je známí svou precizností, nekonečnými plochami a osobitou kytarou. Poprvé jsem toho večera začal opravdu pařit. Vlastně ne, poprvé jsem začal pařit na Communards v podání DJ AB v XMAG stanu. :) Respekt!

Na Jazzy Chill stage mi utekli Jazza Jazzist live. Stihl jsem až Jazzanova DJs, kteří byli výborní a byli i mnohem lepší než Mixmaster Morris, který v chladné noci působil přímo mrazivě. Jazzanova DJs byli hodně etničtí a opravdu zábavně si pohrávali s rytmikou tradičně jazzovou, tak i skoro tribal. Kdežto MM byl perfekcionisticky minimální a v jeho hudbě jsem postrádal jakýkoli oddych. Jeho set byl velmi náročný na poslech. Jazzy Chill stage byla trochu jinak koncipována. Nebyla tak pohodlná, jak by asi každý od "vyklidňovací" plochy čekal.

Toliko sháněné pohodlí mohli lidé najít v Durex Love Zone, kde dostali svou příležitost talentovaní DJs především z oboru house, tech-house a breakbeat. V ranních hodinách to tam vypadalo jako v nějakém doupěti. Žádný vzduch, spousta kouře, tělo na tělo a výborný plzeňák Marwin Shamma tomu diktoval s širokým úsměvem na tváři. Rozhodně zajímavý nápad dát příležitost i neokoukaným tvářím. Uvidíme, zda-li se bude někdo z těchto talentovaných bavičů zdát natolik dobrých obchodním artiklem současným promotérům a majitelům rozhodujících bookingů, aby jim dal ještě někdy větší šanci, prostor a čas ukázat, co v nich doopravdy je.

Shadowbox Jungle Zoo byla přímo naproti stánku Techno.cz a tak to byl pokaždé jen krok a byl jsem v hotovém pekle. Mat byl víc než výborný. Hrál agresivně a přesto s rozumem. Goldie je zlatozubý. To bylo však jediné zlato, které jsem na jeho vystoupení postřehl. Naposledy jsem slyšel takto hrát Grooveridera v Roxy. Příliš mnoho práce s mixem si nedával. Ne, že by na to nebyl technicky dostatečně vybavený, ale jednoduše se mu asi nechtělo a nebo to není na ostrovech "in". Spousta pauz, rewindů a opakovaných gradací. Goldie mě nudil. Co mě však překvapilo mnohem víc, byl útěk lidí po skončení jeho vystoupení. Koogi tak hrál skoro pro nikoho. To je mi líto, ale jak by řekla moje prateta: "Prd vieš, co v ryci mekkého!" (omlouvám se, ale slovensky psát už zapomínám). Jméno není všechno a kdo se vyp*dl na Koogiho udělal chybu. Koogi rulezz.

Osobně mě to táhlo samozřejmě nejvíce do Techno Wigwamu. Byl plný a přesto se v něm dalo volně pohybovat a dýchat. Prvně jsem do něj vkročil v době, kdy se o zábavu starala Nika 77. Nika se s technikou zlepšuje rychleji a rychleji. Její set se dal charakterizovat jako energický, ostrý v přechodech a přesto velmi přemýšlivý. Každé její vystoupení doporučuji (včetně toho depešáckého:). V dalším okruhu, který jsem absolvoval už Wigwamu vládnul detroitský Kevin Saunderson. Byl jsem zvědav, co předvede a zda-li mě nějak ovlivní. Jeho mixy byly nepřesné a míchal především za pomoci ostrých a dost hlasitých nástupů. Agent nikterak nevybočil ze svého standardu posledních měsíců. Precizní mix a dobře po sobě jdoucí desky. Cari Lakebusche jsem již slyšel v Paradogsu na Ultra a tak pro mě nebylo žádným překvapením, když od samého začátku spustil velmi pestrou a energickou techno masáž. Hned na samý úvod si několika povzbuzujícími gesty získal přízeň celého Wigwamu. Rychle jsem se zbytkem sil nad ránem proběhl ještě Progressive Zone. Na pár okamžiků jsem se zasekl na slovenské stálici Martinu Haberlandovi a jeho velmi pohodovém citu pro rytmus. V Breakbeatovém centru určoval tempo Adam Freeland, ale nebylo tam k hnutí.

Celkově jsem byl potěšen kvalitou zvuku, světel, prostředím, počasím a výkonem některých z hvězd. Postrádal jsem však trochu atmosféru, které nepřidal ani nižší počet návštěvníků. Škoda, ale na tenhle fakt si již pomalu zvykáme.