Myclickův deník z OAF

Mám jeden problém. Ačkoliv bývám (snad od přírody) poměrně kritický, odhalit závažnější chyby na tanečních akcích, které Lighthouse už dlouhá léta pořádá, se mi příliš nedaří. Loni jsem díky nepřízni počasí taktně přimhouřil oko, letos jsem měl oči na šťopkách a zase nic. :( I když jedna maličká, za kterou pánové z Majáku opravdu nemohou, by tu byla. Příliš velká koncentrace hvězd na jednom místě! Ta způsobí, že běháte po poli sem a tam a snažíte se stihnout úplně všechno. To samozřejmě příliš nelze a tak bude dnešní report pro ty z vás, kteří v pátek 27. června roku 2003 na Probošťáku chyběli (a že vás bylo hodně) tak nějak v bodech, jak šly události za sebou...

17:15 - pilot Gonza, Dancer a já přijíždíme a po dlouhé cestě po poli, kdy společně s autem trpíme nad každou nerovností, a za neustálého kroucení hlavou, zda opravdu jedeme správně, parkujeme v jedné z řad aut.

17:25 - vyřizujeme akreditace. Vše probíhá v pohodě, všichni jsou ochotní, security nás navigují správnými vchody a už jsme v samotném epicentru dění.

17:35 - dlouho, dlouho jdeme, potkáváme jen hrstku (spíše) neznámých, která se trousí areálem a dorážíme ke stánku Techno.cz.

17:50 - po přivítání a důležitém doplnění tekutin vyrážíme Mellow a já polepit celý prostor festivalu informacemi o tom, že "Kdo bude mít zájem o fotografii z dnešního dne, může se dostavit k našemu stánku". Už teď si začínáme uvědomovat, že něco není v pořádku - těch lidí je v areálu žalostně málo. :(

18:00 - Veneer mají nelehkou úlohu. Hrát pro nikoho! :( Zpěv Simony byl možná až zbytečně moc vytažen, takže bylo slyšet každé menší zaváhání v hlase...

18:15 - potulování se po jednotlivých stanech, potkávání známých, v Durex Love Zone krátký poslech na tuto hodinu překvapivě našláplého setu od Turtle Squad.

18:25 - stíháme závěr živého vystoupení Matouše Godíka pod hlavičkou ZKA4T, který na perfektním zvukovém aparátu druhého pódia (tedy Jazzy Chill Stage) předvádí, jak zní album Polytea naživo, pouhým pár popíjejícím lidem.

18:45 - Petr Mikolášek kroutí plackami v krásném stanu XMAGU. Příjemná a netuctová muzika...

19:00 - stavujeme se s Melounem pro další papíry k nalepení a vyrážíme opět na hlavní stage. Je nám upřímně líto, když slyšíme Ottomanův skvělý polámaný set, jak mu na perfektním zvuku do jeho lahůdek nikdo netancuje (tedy kromě nás dvou, kteří se jen nepatrně podlamujeme v kolenou). :)

19:15 - Martin Paur alias psytranceový DJ MP přiváží svůj sound system na stánek Techno.cz. Po zapojení si smíchám cvičmo dvě desky, přičemž bedny mám za sebou, před sebou slyším Pintlichův zlámaný set z Breakbeat Conference Centre, (ten je kousek před námi) a do sluchátek desku, jenž teprve budu hrát. Vzdávám to - střídají mě ochotně Monotype a Deepdance a svorně litujeme kluky, kteří si přišli vybrat desky k vinylshopům Fošny.cz a U Merkura, jež sousedí přímo s naším stánkem. Vydávám se opět na průzkum...

20:00 - Orbithovi patří hlavní stage pro jeho dnes už klasický set plný electra. Stále bez lidí a ač se Aleš snaží sebevíc, je příliš mnoho světla na to, aby mu ti, kteří ho milují, vyrobili onu atmosféru, na níž je zvyklý. Každý nesměle pokukuje spíš po těch druhých...

21:00 - ve stanu Progressive Zone dochází ke střídání stráží. Airto se mění v královéhradeckého Funa, oba kroutí hlavou nad odposlechy, zvukař trochu přidává, ale přesto oba odvádějí na tyto podmínky zdařilou práci. Jen toho progressivu nebylo tolik, ale co to vlastně ten neustále zmiňovaný "progressive" je? Předposlední Airtova deska je Funk D'Void remix skladby Sky Blue od Jamie Myersona a DJe ESP, kterou si příbramský Marek zakoupil dvě hodiny před hraním právě ve vinyl shopu Fošny.cz, vedle našeho stánku.

21:10 - odcházím na Airfield Main Stage, abych se přesvědčil, jak mohou v praxi hiphopoví Indy & Wich vkusně vystřídat electro Orbitha. Dochází k posunu. Orbith kroutí deskami ještě o půl hodiny déle, I&W snad dolaďují techniku, takže teď budeme muset ke každému dalšímu vystoupení uměle připočítávat půlhodinu. Je tma, lidi reagují, MC's mají vše pod kontrolou a prostor před pódiem se poprvé konečně trochu zaplňuje.

22:00 - dvojici Sharks v Durex Love Zone pro nové talenty střídá děčínský Květa.K, profík, o němž toho určitě ještě hodně uslyšíme. Žádný styl mu totiž není cizí, tady hraje přesně, navíc s tradičně znamenitým vkusem a tak se Mellow, Dalibor, jeho přítelkyně Dáša a já, snažíme poněkud nervozního "Květáka" podpořit. Později se nám svěřuje, že na tu atmosféru bude vzpomínat ještě hodně dlouho!

22:30 - hlavní stage patří tomu, na koho jsem se těšil ze všech nejvíc. Free*Land, tedy živý projekt Adama Freelanda! Kytary, MC, živé bicí, zpěvačka a za mašinkami sám vlasatý mistr, který se klátí do rytmu, v pauzách vybíhá na pódium a hecuje lidi máváním. Standa Zíma vedle mě paří jak o život, skoro jakoby ho už nic lepšího nemohlo potkat! Výborná světelná show udělala své, lidi se baví, ale spousta z nich se nemůže vyrovnat se skladbami v hodně pomalém tempu, které zřejmě od velkého Adama nečekali. Přesto ty byly (alespoň pro mě) hodně hloubavé, houpavé a jejich působivost mi ježila chloupky po celém těle. Zážitek letošního roku!

23:00 - stavuji se pro Květáka v Durexu, naslouchám klasicky precizní hře karlovaráka Airswinga, odcházím na náš stánek pro Red Bully s vodkou a hurá na Goldieho. V Shadowbox Jungle Zoo před ním stíháme ještě Mata, který nás snadno roztancuje a poprvé slyším v drum'n'bassu zapojení "pajonýráckého" efektu Flanger. Místy nářez, místy Bukemova romantika, ale Goldie zatím nepřichází. Tak honem ještě do chill-outu na Jaga Jazzist. Živé nástroje, perfektní bubeník, táhlé trumpety, zkrátka panuje tu dobrá nálada, každý se vlní, zvuk vás magicky přitahuje k bednám a je vám fajn po těle i na duši.

0:00 - krátká návštěva Goldieho. Příliš plno, moje únava neubývá, k tomu velký hudební masakr vysokého tempa a tak mizím na stánek k nám. Cestou to vezmu přes XMAG, kde Béla En překvapivě do svého tradičního 2stepu zapojuje i rovné tracky...

1:00 - DJ MP u nás na stánku hraje už pár minut příjemný psytranceový set z CD přehrávačů, který nestaví příliš na rychlosti, spíše nabízí hloubavější pasáže k přemýšlení.

1:30 - ten, na něhož se všichni těšili asi nejvíce, tedy Laurent Garnier, mě příliš nebere. Když osm minut poslouchám jednu a tutéž smyčku, vzdávám to a přesunuju se poslechnout si Jazzanova DJs do chill-outu. Excelentní skladby jsou plné vokálů od těch, co opravdu zpívat umí, oba dva si hrají hodně s korekcemi, množství dechů tracky koření a oba jsou za gramofony současně. Příjemné posezení k černému gruzínskému čaji - přece jen je mi už slušná zima!

2:00 - zpátky k nám na stánek! Mellow odvážně na gramofon klade vzpomínku na Oceán - Ráchel, poté ho střídá Nika 77 a překvapení návštěvníci mají od naší techno královny možnost slyšet speciální "depešácký" set, který Veronika servíruje ze své bohaté vinylové sbírky.

3:00 - je mi zima, necítím nohy, takže mířím do našeho služebního Oltcitu, přímo za stan Breakbeat Conference Centre a na třičtvrtě hodiny usínám, právě když Adam Freeland hraje svůj letošní hit We Want Your Soul, proložený kultovní hymnou Plastic Dreams od Jaydeeho.

3:45 - probuzení, svítá, vidět jsou první znavené obličeje těch, co protančili celou noc. Vracím se k nám do stánku a dávám si ranní set na notně zaprášených gramofonech.

5:00 - začínáme pomalu balit, lidé se rozcházejí...

6:15 - hlavní stage se po Loutkově setu noří do ticha, právě když opouštíme brány areálu.

6:45 - příjezd do Prahy, sluníčko mi pere do okna a já usínám spánkem spravedlivých...

V sobotu odpoledne píši tenhle report a přemýšlím. Kromě toho, že jsem byl špinavý jako to prase a řešil, zda přeci jen nebylo lepší to loňské blátíčko, než všudypřítomný prach, který vám lezl do očí, uší, nosu a DJům do desek a techniky, visí nad dalším ročníkem tohoto povedeného festivalu Damoklův meč. Akcí je stále více, mladí lidé mají stále méně peněz a jak vidno, kvalitu příliš neřeší. Moc bych si přál, aby kluci z Lighthouseu ten konkurenční boj ještě pár let vydrželi s čistým štítem, protože pokud tu má některá agentura opravdu cit pro výběr talentů a za sebou bohaté zkušenosti s pořádáním tanečních akcí, pak je to už pár let právě Lighthouse. Děkujeme za perfektní organizaci, chutné řecké a mexické speciality, výborný zvuk, světelný park a počasí na objednávku - byla to další nádherná noc. Za rok (snad) nashledanou!