Report z koncertu The Skatalites od Sody

Bylo typické aprílové počasí, středa 16. dubna, a v Praze se konaly hned dva zásadní koncerty reggae. Měl jsem velké dilema, kam vyrazit... Do Roxy se ke svému vystoupení chystala reggae a ska legenda The Skatalites a do Lucerna Music Baru reggae, dub a breakbeatová formace Dub Pistols. Jelikož The Skatalites slavili 50. výročí existence, moje rozhodování netrvalo dlouho. Dub Pistols holt musí počkat, protože je jen malá šance, že by se první jmenovaní ještě někdy do naší republiky navrátili. Tedy hurá do mého oblíbeného klubu Roxy, kde jsem už nějaké ty tenisky prošoupal.



Jako předskokan hlavního koncertu zde vystoupila pražská kapela The Spankers. Bohužel jsem slyšel jenom druhou půlku koncertu, přesto musím uznat, že od minule, co jsem měl tu čest (a to je už nějaký ten pátek) slyšet tuto formaci, udělala pořádný kus práce. Kapela zde představila svoji novou zpěvačku, která předvedla skvělý výkon. Škoda, že se její krásný hlas poněkud ztrácel v pozadí nástrojů, ale nejspíš to tak chtějí mít - osobně bych však více nechal ten parádní hlas vyniknout. I když ska, které v jejich repertoaru převládá, není mojí srdcovou záležitostí, The Spankers je kapelou plnou skvělých muzikantů, a proto dávám palec nahoru.


Přišel hlavní hřeb večera - The Skatalites! Průkopníci stylů reggae, ska a rocksteady byli několikrát nominováni na cenu Grammy. Za album "Hi-Bop Ska" získali cenu americké Independent Record Distribution. Přesto, že první setkání hudebníků proběhlo v roce 1955, kapela datuje své počátky už v roce 1954, kdy vydala debutovou desku "Ska Authentic". Členem byli i legendární Bob Marley a Don Drummond a na svém kontě mají celou řadu úspěšných hitů, které znají po celém světě. Do Prahy se vrátili v rámci 50th Anniversary Tour, která zavítala a ještě závítá do všech koutů naší zeměkoule. Roxy byla již solidně zaplněna a s očekáváním jsme vyhlíželi jamajské legendy. Kapela ani nezačala hrát a už sklidila ovace. Hned od prvních hrábnutí do strun, fouknutí do dechů nebo stisků kláves bylo jasné, že dnes to bude velké! Ovšem hlavní hřeb večera přišel až s příchodem zakládající členky kapely Doreen Shaffer - ta sklidila největší aplaus.



Parta skvělých muzikantů nás navrátila ke kořenům reggae, ska a rocksteady. Takhle znělo reggae na Jamajce před neuvěřitelnými 50ti lety! Žádné násilí, zbraně a drogové kartely, ale čisté energické reggae vycházející ze srdcí Jamajčanů. Jako bych se tam viděl – pláž, palmy a pozitivní rytmy... Každá druhá skladba byl známý hit, který byl již tolikrát zremixován, že ho muselo znát snad každé malé dítě. Kapela zahrála pecky "My Boy Lollipop", "The Guns Of Navarone", "Rock Fort Rock", "James Bond", "Outback Dub" nebo "Freedom Sounds". Přesto, že jsou původní členové Lester Sterling a Doreen Shaffer už dávno v důchodu, v každém tracku byla slyšet preciznost a přesnost, jakou by jim mohla nejedna kapela závidět. Každý z členů si vyšvihl sólo a za něj také dostal náležitý aplaus.


Jen těžko by se dalo určit, kdo z členů byl nejlepší. Každopádně ten největší a nejdelší aplaus měli bezesporu baskytarista Lester Sterling a zpěvačka Doreen Shaffer. Atmosféra byla tak strhující, až mi v jednu chvíli vytryskly slzy. Zkrátka, když vidíte na pódiu muzikanty, jež za sebou mají 50 let vystupování a stále dokáží rozproudit publikum a šířit pozitivní energii - emocím neporučíš. Myslím, že dál už nemusím nic popisovat. Jsem moc rád, že jsem si vybral právě tento koncert, protože nic podobného jsem ještě nezažil...

soda

foto: julisak