Report z Trancefusion - Power Of Elements od čéši

Přišel jsem za doprovodu jemného mrholení pomalu k Průmyslovému paláci a jen smutně koukal na stále nedokončený a pouhým stanem nahrazený kus tohoto architektonického skvostu. V tomto provizorním prostoru probíhalo odbavování lidí, nacházely se zde šatny a prvně v historii i početné locker boxy, kam si lidé mohli uložit a v průběhu noci si bez problému chodit vyzvedávat osobní věci. V zahraničí již dlouhá léta zaběhlá praxe, zde novinka, jež velmi potěšila slušný počet návštěvníků. Po vstupu do střední části paláce, kde se náchazela kuřácká zóna a velký střední sál, který nesl název po headlinerovi - Johan Gielen and friends stage, jsem došel až na hlavní místo konání do levého křídla.

Musím se ospravedlnit, ale pohyboval jsem se jen a pouze zde a ani ne po tak dlouhou dobu, jakou jsem mohl využít. Prvním hráčem, kterého jsem mohl poslouchat, byl již několik desítek minut hrající Andrew Rayel. Tento dvaadvacetiletý mladík, jenž sršel naprosto neuvěřitelnou energií, dokázal již hodně početnému davu předkládat trance v té podobě, v jaké ho má spousta lidí skutečně ráda. Příjemné tracky poskládané rozumně za sebou s pozvolnými nájezdy a vokály. Bylo to pro mě překvapení a jeho celkové vystupování se mi na takto brzkou hodinu velmi zamlouvalo.

Osobně jsem byl velmi nadšený v samotném začátku ze zvuku, který zněl silně a opravdu kvalitně. Bohužel s postupujícím večerem a blížící se ranní hodinou a možná i tvrdšími beaty se kvalita dost radikálně změnila. Je možné, že zvukaři jsou již unaveni a nevnímají ty rozdíly, které mezi prvními DJs a těmi tvrdšími na ráno vznikaly, ale to by se stávat nemělo. Odběhl jsem si na chvíli popovídat s pár přáteli, měl jsem chvilku, kdy mě to až příliš na hlavním pódiu nezaujalo a prozatím jsem stále nebyl v tom rozpoložení, které potřebuji pro taneční průběh večera...

Při návratu na plac za pultem již diktoval svou vizi trance music pan BT. BT dokázal spoustu chvilek v setu připravit tak, že jste si mohli vykroutit ruce. Spousty dlouhých ploch, ale i dost zvratů v setu. Výborný track, co si pamatuji, byl "Love Comes Again", za kterým stojí pan Tiesto a nebo skutečně hodně taneční track od samotného headlinera této TF noci - "Punk", to vše jsem vnímal a bavil se tím. V tuto chvíli se po celém placu pohybovalo již mnoho tanečníků a volněji bylo opravdu až úplně vzadu. Hala vřela a slušně navyšovala teplotu uvnitř.

Jaké však bylo mé překvapení, když rázem vše kolem schladlo neuvěřitelným způsobem, kdy obří cryogenická děla vypustila obří oblak chladné mlhy přímo na lidi. Neskutečná pecka a společně s dokonale nastavenými světly a lasery to vyvolávalo euforii, která byla tak silná a podmanivá... To už však nastupil samotný mistr - pan Ferry Corsten! Není tomu tak dávno, co jsem ho slyšel v klubu SaSaZu a vždy jsem tak nějak spoléhal, že on nikdy nezklame. Ani tentokrát nezklamal, ale když pak porovnám jeho s tím, co se zde hrálo ráno, mým vítězem se rozhodně nestal.



Ferry má skvělé mixy, výborně umí pracovat s davem před sebou a když se mu na projekci rozzářila Betsie Larkin a mohl tak spustit svou euforickou "Made Of Love", celá hala tekla jak med odložený na letním parapetu víkendové chaty. Bylo to skutečně silné a laser show u jeho vystoupení mohla spoustě lidem ušetřit tisícové částky za návštěvu oftamologa... Ferry si pohrával, měl dav v příjemném trance rozpoložení a sázel jednu pecku za druhou, remix "Piano" nebo "Barber´s Adagio For Strings" od Williama Orbita ve svém remixu. Už jsem byl celkem roztančený, na svém malém plácku, který mi vyhovoval a v duchu jsem si říkal, jak prozatím od nikoho nezaznělo žádné zklamání. Každý hrál perfektně, noc gradovala a já se těšil na další příděl muziky...

Když však Ferry dohrál svůj poslední track, nastala tma a ticho. Ono to bylo vlastně připravené a očekáváné, ale bohužel se to velmi protahovalo a lidé již začali ztrácet trpělivost a taneční tempo. Mělo se jednat o skvělé bubnové intro a představení, jež se však podařilo až po následujících DJs, kterými byli polovička projektu Aly & Fila b2b John O‘Callaghan. Oba pro mě rozehráli něco tak tanečně uspokojujícího, že ani nebyl čas nad tím nějak složitě přemýšlet. Techtrance prokládaný plochami k odpočinku, taneční beaty uchvacující každým tónem. Toto mě bavilo a postupně i značně unavovalo. Věděl jsem, že rozhodně nevydržím do konce... Byl jsem pak i poněkud sám sebou zklamán, že opouštím Trancefusion po posledním mnou vyslechnutým, zato pro mě naprosto nejlepším a hudebně dokonalým Sean Tyasem.

Sean Tyas, který tu již měl možnost vystoupit, byl tím želízkem v ohni, které jsem rozpálené dostal pod nohy. Bylo to, jako by nás nějaká síla stále tlačila kupředu a vy, i když na pokraji dechového kolapsu, stále chcete tančit a nemůžete přestat. Sean Tyas dokonale završil tuto tak vizuálně a hudebně povedenou show, že jsem odcházel z této TF s úsměvem od ucha k uchu a byl jsem rád, že jsem si z nich ráno vytáhl ucpávky, které mi dovolovaly přežít celou noc... Jak v krátkosti shrnout TF tohoto jara? Vizuálně nablýskaná, vystoupeními prošpikovaná, hudebně perfektní a s občasným škobrtnutím skvěle odvedená práce. Vyzdvihnu promotérsky perfektně zorganizovanou akci, tanečnice a jejich kostýmy, show a zvuk, který k ránu ale již neměl takovou kvalitu. Děkuji a přeji mnoho dalších úspěchů!

čéša

foto: David Karas