Report z akce Laurent Garnier @ Roxy od čéši

Jak již bylo zmíněno, mejdan v Roxy byl vyprodán mnoho dní dopředu a divoká sháňka po lístku začala až v tomto okamžiku. Spousta lidí to asi prostě jen nestihla, spousta dalších asi jen neočekávala takový zájem. Ať už tak, či onak, na posledních 100 lístků uvolněných do prodeje na místě se stála obrovská fronta již před devátou hodinou večerní přímo u klubu Roxy. Jisté je, že ne všichni se dovnitř dostali, ale ti co ano, ti měli skutečně velké štěstí a zažili nepopsatelné...

Osobně jsem přišel před klub kolem půl jedenácté. Před ním se tísnily desítky lidí a jen pomaličku, zato opravdu s vervou, jsme se sunuli dveřmi do útrob klubu Roxy. Stěžovat si na to? Ježíš, ani omylem! Miluju dav a po tolika mejdanech, kdy je v Praze prázdno až do půlnoci, se mi toto jevilo jako sen a já sním rád... Odložil jsem si věci do šatny a vlastně jsem byl jedním z těch prvních příchozích, kteří ještě měli šanci dostat lístek a tím i místo na věšáku. Bohužel se v pozdějších hodinách stalo to, že v šatně již nebylo kam věci ukládat, a tak spousta lidí musela bundu vzít prostě s sebou do davu. Škoda, ale asi to bylo tím velkým chladem venku a tím znásobeným počtem odložených svršků tancechtivých lidí.

V tuto chvíli nám hudební produkci servírovali pánové Loutka a Subgate. Hezky to rozjížděli a zahřívali v rytmu house music - pomalu a polehoučku. Každý má svůj styl, ale doplňovali se perfektně. Naladit publikum je celkem kumšt a nesmí se to ani přepálit, ani zbytečně uspat. Loutka, jakožto náš ostřílený veterán, a Subgate, jakožto opravdu nadějný DJ i producent, se toho ujali na výbornou. Střídali se track po tracku a všichni, co pomalu přicházeli, měli šanci se roztančit a rozehřát. Šel jsem na bar, dokud ještě nebyly tak velké fronty, koupil si Kofolu a potkával čím dál tím více známých. Potkával ty, jež jsou nepostradatelní na každovíkendové párty, ale i ty, kteří do klubu vyrazí opravdu již jen sporadicky. Bylo to úžasné! Míchalo se tu několik generací a celá Roxy mi přišla taková dospělejší. Tato noc mi přinesla velmi zajímavý pocit v dnešní době...

Jelikož mám své místo již dávno určeno, snažil jsem se ho udržet tak, abych alespoň trošku mohl pohybu, který činím, říkat tanec. Celkem se mi to i dařilo a ve výsledku se mi pak i zdálo, že to opravdu nebylo narvané tak, jak by mohlo a klub Roxy férově prodal jen tolik lístků, aby splňoval kapacitu, jakou skutečně snese. Vzduch se dal celkem také dýchat, jediné, co bych vytknul, ale to je asi jen a pouze můj osobní problém, bylo kouření. Ono horko a vše kolem se dá nějak zvládnout, ale tolik kouře z cigaret bylo opravdu hrozně odpudivé. Každopádně tento problém řešily občasné vycházky na chodbu, kde jsem se mohl nadýchat čerstvého vzduchu...

Ale pozor! Na pódiu se již zjevil pán ve věku našich rodičů a začala jeho neskutečná, více jak tříhodinová, jízda tanečním vesmírem. Laurent Garnier, živoucí legenda a tvořitel zvuků, přijel a ukázal nám všem, jak dokonale se dá zahrát i jen jako pouhý "pouštěč". Pana Garniera jsem v DJ setu slyšel poprvé, poprvé v Čechách, a musím říci, že zahrál dokonale. Mně se to líbilo snad i mnohem více, než hraní za hranicemi v jeho živém projektu L.B.S. Vím, že se to asi nedá srovnat, ale co track, to parádní háček na jeho hudebním prutu. Ze začátku si nás polehoučku povodil, jemně si nás testoval a připravoval na svou jízdu. My jsme byli naprosto a dobrovolně odkázáni na jeho hru a všichni jsme ji hráli dle jeho pravidel. Bylo to dokonalé a po první hodině se ukazovalo, že jde stále jít dál a výš...



Druhou hodinou už nás měl všechny na svém háčku pevně zachycené a stačilo už jen vytahovat z nás více a více energie, protože i pan Garnier do hraní dával vše. Bylo neuvěřitelné pozorovat toho muže za mixem a vše, co se kolem něj dělo. Poslední hodinkou už bylo jen pomalé vytahování na hladinu a konečná fáze zdrcujícího lovu. Mnoho lidí čekalo, zda-li zahraje nějaké své opravdu známé věci a dozajista se dočkalo. Ohromná euforie a jásot byl nejvíce patrný u závěrečných tracků, jakými byly "Crispy Bacon" či legendární věc "Man With The Red Face". Ta v tu chvíli při nasvícení parketu vyvolala naprostou lidskou explozi. Nádherná atmosféra, úžasní lidé a dokonalá hudba. Spojení, jež bez jakéhokoliv umělého zásahu vyvolá naprostou extázi. Když dohrál, neměl jsem co říci, byl jsem udýchaný, nádherně vytancovaný a jen jsem pozoroval, jak pan Garnier s úsměvem sobě vlastním rozdává podpisy na desky, lístky a fotí se s lidmi na památku. Díky Vám, pane Garniere a klobouk dolů...

Stále jsem z toho všeho byl tak plný emocí a dobrého pocitu, že jsem zůstal dál a poslouchal, jak se k tomu postaví opět pánové Loutka a Subgate. Rozložení line-upu pro dnešní večer se mi zamlouvalo. Můžete slyšet někoho ve warm-up setu a pak i v after setu a tyto polohy jsou opravdu i pro samotného DJe rozdílné. Loutka se však ráno představil trochu více komornější, ale doba je taková, že je potřeba trošku více přitvrdit. Což však zase využil ve svém potenciálu DJ Subgate a davu nadiktoval mnohem přísněji a tanečněji. Stále si několik stovek tancujících užívalo jeho tech-house natolik, že i v ranních hodinách dokázali zajásat a pískat. Především třeba u mě to byl moment, kdy zazněl track "Jaguar" od DJe Rolanda či opravdu vynikající a oldschool věc "Plastic Dreams" od JayDeeho... Výborné!

Tato noc se zapsala do mého srdce a mých nohou opravdu velmi tučným písmem a děkuji za to. Trvala i o dost déle, než jsem na své poměry zvyklý a zůstal jsem až do samého závěru. Vidět tancující dav do půl sedmé, slyšet závěrečný track a dočkat se rozsvícení, to se mi nestává často. Laurent Garnier je bůh a my jsme po tuto noc byli jeho ovečkami, které provedl neskutečným hudebním rájem. Děkujeme!

čéša

foto: David Karas

Autor se zřekl svého honoráře za tento článek ve prospěch Klubu nemocných cystickou fibrózou, o.s. Přispět můžete i vy - více informací zde.