REPORT
Report z Christmas Party 2013 od čéši
Asi nemá příliš smysl představovat někomu akci, jakou Christmas Party již dlouhá léta, vlastně déle jak jedno desetiletí, je. Tato tradiční sešlost lidí, jež se přišli pobavit s přáteli, zatančit si na hudbu, kterou mají tak rádi a užít si chvíle radosti a bez starostí, je prostě tradicí. Ve chvílích, kdy píšu tyto řádky, koukám na svůj první lístek zakoupený v roce 2004 se stejnou cenou vstupu jako letos a vzpomínám na krásné chvíle se spoustou známých... Jak jsem si užil letošní tradiční vánoční mejdan? O tom bude následujích pár odstavců. Příjemné čtení...
Do Pardubic je to kousek ať už vozem, vlakem či jiným dopravním prostředkem. Letos nám i počasí přálo a "jarní den" byl už jen o tom, v kolik hodin se asi bude vyrážet. Vzali jsme to tentokrát zkraje, tak abychom se v poklidu stihli ještě posilnit před dlouhou nocí. Vrátili jsme se do připraveného multikulturního domu lehce po deváté hodině večerní a vyrazili vstříc prostoru, jenž se pomalu zaplňoval lidmi se spokojenými výrazy a nafouknutými břichy z poštědrovečerních hodů. Ideální místo a čas na vytančení přebytečných kil a spálení nasbíraných kalorií. Na hlavním pódiu hrál v tu chvíli Adam Jensen, jenž do začátku určil poněkud tvrdší tempo a já se maličko obával, jak se s tím Ladida asi vypořádá.
Po několika málo chvilkách a po nasazení přenosek na ramínka gramofonů začala hrát své klasické pojetí techna. Bylo to spíše takové minimalovější pojetí, ale kdo zná Lindu a ví, jak hraje, ten s tím musel počítat. Bohužel od Ladidy mi tenhle sound příliš nesedí, a i když stále vypadá úchvatně, šel jsem se projít na druhou stage. V tu dobu tam pomalu dohrával DJ Revis a ten měl možnost si tu pohrávat s již slušně početnou základnou tanečníků. Byl jsem celkem překvapen, v dobrém slova smyslu, jak brzy se sem lidé začali scházet. Všichni se už těšili na to, jak si zatančí a užijí tento mejdan v pohodovém duchu. Śel jsem tedy ještě zpět na hlavní stage, kde stále zatím udávala tempo Ladida a na velmi silném zvuku dala vyniknout svým táhlým a dunivým trackům, které ke konci už trochu zrychlovaly a mohly tak připravit půdu pro dalšího vystupujícího. A publikum to bavilo víc a víc!
Já jsem čas, který jsem nevěnoval tanci, mohl věnovat těm, které jsem dlouho neviděl a podělil se s nimi o příjemné, nejen vánoční zážitky... Po Ladidě se za přehrávače postavil pořadatel párty DJ Džejár a na jeho výrazu bylo patrné, že jej něco trápí. Nevěděl jsem, co přesně by to mohlo být... Zvuk byl perfektní, stage postavena kvalitně, vše pěkně fungovalo tak, jak asi mělo. Až po nějaké chvíli se zákulisní informace dostaly až k mému uchu. Space DJz nedorazí! Ouha, jak je to možné?! Páni jezdci si totiž udělali vesmírou jízdu v Amsterdamu a jaksi se jim asi již nechtělo jít dál do práce, či snad po několikátém jointu zapomněli?! Bohužel, takhle to někdy bývá... Můžete udělat cokoliv, vše zařídit, o vše se postarat, ale vždy vás může zklamat lidský faktor a tentokrát to bylo ze strany samotných DJs. Smutné, avšak v tuto chvíli již absolutně nezvratitelné...
Džejár svým hraním ale publikum rozhýbal o mnoho více naž Ladida a to mu to dávalo dost hlasitě najevo. Projekce pod taktovkou profesiánálního VJe Martina fungovala hezky do rytmu a až na tuto nemilou zprávu vše probíhalo bez problémů a s výbornou atmosférou, která tu panuje skoro pokaždé... Nastal okamžik, kdy se za pult postavil první a vlastně i poslední zahraniční host. Tím byl francouzský DJ Olivier Giacomotto. Po zapojení všech drátů do laptopu a ovladačů se ujal davu a začal svou jízdu. Musím ale říci, že mě to až tolik nenadchlo. Hrál velmi kvalitní sound - dlouhé tracky s valivými spodky, pěkné, dunivé techno, ale po delším poslechu prostě velmi monotónní a tracky podobné si jako vejce vejci. Člověk jakoby zůstal v uzavřené smyčce bez nějakého silnějšího momentu a výrazného beatu. No nic... Bylo na čase, abych se podíval, jak to vypadá jinde.
Postávající a bavící se hloučky lidí doplňovaly atmosféru po celém klubu a druhá stage byla naprosto ve varu. Ruce nad hlavou, lidé šíleli. Na pódiu právě kraloval pán se svítícími brýlemi - pan Sadler. Tenhle chlapík ví, jak si podmanit publikum a i přes dost velké horko měl narváno, jak u něj bývá zvykem. Zdržel jsem se tu však jen na chvilku - z toho vzduchu zde mi nebylo úplně dobře, a tak jsem se jen procházel a opět se snažil čas vyplnit povídáním s lidmi. Už jsem se nemohl dočkat, až na hlavním pódiu bude stát Toky. Tato slovenská legenda je prostě neodmyslitelnou součástí ať už Christmas Party či festivalu Svojšice. On a Boss, to jsou ikony slovenského techna. Tentokrát si ale Toky pro nás připravil extra old-school set čistě z vinylů a z dob, kdy techno opravdu vládlo a lákalo tisíce lidí na indoor festivaly a párty.
Jakmile spustil svůj sound, bylo mi jasné, že z toho rozhodně suchý nevyváznu. Vlastně jsem byl na konci i rád, že jsem to vůbec udýchal. Jedna placka lepší než druhá, starý dobrý vály, které tam Toky sázel, jako by se nechumelilo. Jedinou vadou na kráse bylo představení tanečnic. Ano, na pohled sice krásné a příjemné zpestření, jen by to stačilo zkrátit na pár minut a hlavně! Hlavně vysvětlit holkám, že pokud budou vrážet do stolu, tak to prostě bude drncat a desky budou přeskakovat. I Toky se chvílemi velmi zlobil. Holt krása není vše a umělecký dojem mi tentokrát dívky občas dost kazily. Naštěstí to netrvalo až tak dlouho a Toky přes nepřítomnost "Spejsek" musel beztak protahovat, což mi rozhodně nevadilo! Díky Tokáre, bylo to nejlepší, co jsem za dlouhou dobu slyšel a přál bych všem, aby si dokázali při tvém setu zavzpomínat tak jako já...
Po Tokym se za playery na hlavním pódiu neplánovaně postavil DJ Subgate a postavil se k tomu čelem a rozhodně tanečníky nezklamal. I když spousta lidí byla asi smutná díky neúčasti "Spejsek", Subgate jim mohl solidně vynahradit jejich čas. Přitvrdil o něco více, než bývá u něho zvykem, ale kvalita zůstala stejná. Rozdováděné publikum si udržel a zpracoval přesně tak, jak chtěl. On je prostě výjimečný DJ. Umí si párty užít, umí i zakalit s lidmi společně, ale vždy se chová jako profík a jeho hraní je vždy na 100%. Není to pokaždé jednoduché a má to mnohá úskalí, ale on je zvládá na jedničku s hvězdičkou. Jeho následné back 2 back vystoupení s DJem Miquelem na druhém pódiu bylo již pouhou třešničkou na pomyslném dortu tohoto mejdanu. Už jsem měl ostatně zařízen odvoz a tak jsem se stihnul pouze rozloučit a sbalit se na cestu domů. Tuto "Christmasku" jsem si užil o něco víc než tu loňskou, ale v podstatě je to vždy mejdan, kde především slyšíte hudbu, co máte rádi a jste tam s lidmi, kteří jsou vám blízcí. Tak zase za rok? Doufám. Krásný vstup do nového roku všem a užívejte!
čéša
foto: Studio 54 archiv