Report z koncertu Editors od sillky

Na to, že vznikli relativně nedávno (2005 - pozn. aut.) si dokázali v drsném hudebním světě vybudovat dobré jméno, které stvrdili oceněním Nejlepší album roku 2010 za desku "Aplause". Balthazar předvedli téměř hodinovou hudební a instrumentální smršť, při které jste ani nevěděli, kam koukat dřív. Nutno podotknout, že v Praze nebyli poprvé. Svoji premiéru si odbyli minulý rok, kdy představili svoje teprve druhé album nazvané "Rats". Určitě nešlápli vedle, když letos souhlasili s pozicí předskokanů Editors. Večer svižně utíkal a ve vydýchaném vzduchu byla cítit atmosféra napjatého očekávání. Balthazar odcházeli, a už bylo jasné, kdo přijde!

 
V této chvíli jste ještě měli reálnou šanci občerstvit se u jednoho z barů, aniž byste se museli otírat o ostatní. Nedlouho poté se však spustila davová horečka aneb "buďme co nejblíž Tomovi". Chápala jsem to, sice jsem nasadila tvář profesionála, který je na takových akcích z čistě pracovních důvodů, ale sama už jsem se viděla slintající v předních řadách. V tuto chvíli měl málokdo z publika šanci podrbat se na zádech. Když už jsme u té novinařiny, brzy jsem pochopila, že na perfektně připravený bloček s propiskou tu místo prostě nezbývalo. Stejně jako na dýchání. Ale to bylo stejně zbytečné, když jste tajili dech nad příchodem Toma a zbytku kapely...

Editors rozjeli výbornou show, při které se snažili maximálně spojit s nadšeným davem. Tudíž bylo všem asi jasné, co létalo vzduchem při slovech: "raise your glass". A bylo na co! Vše klaplo jak mělo, po hudební stránce byl celý večer perfektní, na choreografii se taky nedalo nic pokazit a zbytek už dotvořilo publikum. Editors vsadili na osvědčený scénář. Přijeli především představit nové album "The Weight Of Your Love" + ke spokojenosti všech přidali největší pecky "You Don´t Know Love" nebo přídavkovou "Papillon". Dlouho jsem přemýšlela, co vlastně dělá z Editors tak perfektně fungující a zvučnou kapelu. Když nepočítám líbivý vzhled kluků, je mi to celkem jasné. Bez jedinečného a všepodmaňujícího hlasu Toma Smitha by Editors prostě nebyli Editors. Stačí jediná sloka a všichni poznáme, že jde o ně. Ne podle bubnů, basů, elektroniky, ale podle hlasu Toma. A zkuste to popřít. :)

Z Lucerny jsem odcházela nabitá energií do dalšího týdne a s úsměvem na tváři, přestože jsem věděla, že mě čeká ještě dlouhá cesta domů. Jediné, co bych organizátorům mohla vyčíst, byl fakt, že koncert probíhal v neděli. Pro šťastlivce, kteří si mohou vzít druhý den volno - fajn, pro nás věčně pracující - nic moc. Tak snad příště. Díky za fajn večer!

sillky

foto: MHD