Report z Trancefusion - Pure Autumn od čéši

Po pátečním výletu do Brna, o němž se ještě dočtete, jsem odpočatý a plný  sil vyrazil do Průmyslového Paláce na Výstaviště v Praze. Jelikož se vybila baterie u mého vozu, vydal jsem se na místo konání povrchovou dopravou... Přijel jsem před Průmyslák lehce před jedenáctou hodinou a prozatím se snažil načerpat atmosféru, která tu v tuto chvíli byla ještě poněkud chladnější. Vyměnil jsem si žetony a procházel se po všech koutech areálu. Hodně mě překvapila velikost druhého pódia, jež vlastně v pravém křídle paláce zabíralo pouze podlouhlejší chodbu pro pár set tanečníků, a díky tomu, že se zde nacházelo tolik prázdného prostoru, bylo tu po celou noc malinko chladněji. Ale k tomuto pódiu se ještě vrátím...

Na tom hlavním pódiu ve střední části paláce již tempo určovali 4 Strings, a ač bych to v tuto chvíli nečekal, bylo to po dlouhý zbytek večera jedno z těch pár dobrých vystoupení. Pánové si to užívali, i když se jim v jeden moment podařilo vypnout track v tom největším nájezdu. Ale co, stane se... :) Zahráli parádní muziku od veličin, jakými jsou Ferry Corsten či Armin Van Buuren, a prostě předváděli to, co jsem očekával - kvalitní trance. Po rozkoukání se nám bylo oznámeno, že se na pódiu objeví DJ Bobina a jelikož nejsem opravdu znalcem v trance oboru, očekával jsem za tímto pseudonymem ženu. Jak mohli předpokládat naopak ti ostatní, objevil se zde cápek původem z Ruska a začal vokálovými tracky uvádět dav v taneční kreace.



Lidí tu ale stále ještě nebylo tolik, aby se dala vytvořit ta pravá atmosféra, která je potřebná pro ten pravý prožitek z hudby. Snažil jsem se roztancovat, ale prozatím se z toho všeho tak nějak necítil ve své kůži a jeho dubstepové pseudomoderní pojetí některých tracků mne moc nebralo - hudebně to prostě ještě nebylo ono... Čekal jsem na svého favorita Marca V a mezitím si vychutnával alespoň k poslechu zpívánky od Betsie Larkin. Krásná, malá, tmavovláska s příjemným hlasem nám naživo zazpívala několik svých velkolepých počinů. Bylo fajn slyšet živě zpívat tak pěknou slečnu. Jen se mi zdálo, že pozadí tracků bylo až příliš potlačeno vůči jejímu zpěvu a ten tak až přespříliš vynikal. Beat, na který by se dalo tančit, tak vlastně ani nebyl slyšet. Hodně se v tu chvíli spíše koukalo a poslouchalo, a i když se někdy mohlo zdát, že to není úplně OK, je nutné říci, že zpěv naživo do elektronické hudby není jen tak...

Po finále jejího vystoupení se na pódium konečně postavil DJ Marco V. Nikdy nezapomenu na ten fenomenální zážitek z jeho Combinations Tour, kdy tu v Praze ve Veletržním paláci zahrál šestihodinový set, a ani minutu nebyl čas na odpočinek. Tentokrát zahrál o poznání vlažněji, než jsem čekal. Mělo se jednat o oldschool set a převážně složený z jeho tvorby či remixů. Já toho zase až tak moc nepoznal, líbila se mi samozřejmě jeho povedená věc "Unprepared" a také starší remix pro Prodigy. Ještě se tam našlo pár světlých momentů, ale celkově to bylo o dost slabší, než jsem chtěl - možná mě zklamalo mé vlastní velké očekávání, ale racionálně musím zhodnotit, že mi nepřišlo, aby se nějak extra snažil a mixy nebyly tak procítěné, jak to dokáží ti mladší a ne tolik známí DJs. Také jsem si říkal, že vlastně už ani nevím, jak trance zní - takový ten pravý, euforický a procítěný trance, protože tohle mi takové nepřišlo. Někdy je faktem i to, že méně známí hráči jsou prostě lepší, než tito velikáni, lidé však bohužel na neznámé DJs nechodí a tak je stále potřeba stavět line-up tak, aby nalákal...

Judge Jules měl být dalším DJem, jenž měl rozhýbat publikum a dát nám alespoň částečnou naději na to, že se bude hrát trance, i když zrovna Jules nikdy vyloženě trance DJ nebyl... Jeho prožitek na pódiu byl opravdu velký, ale stále nedokázal v lidech probudit tu skutečně potřebnou euforku, a i když jim párkrát zvedl ruce nad hlavu, já šel raději na druhou malinkou stage, kde jsem se měl ukázat mnohem dřív... Protože tam, v době kdy jsem dorazil, hrál jakýsi Talla 2 XLC a bylo to naprosto perfektní! Čisté mixy, krásné tracky. Opravdový trance! Být toto na hlavním pódiu na tom silném zvuku, utančím se tam až do ranního upadnutí. Takto jsem zde zůstal až do doby, než začal hrát live pan Giuseppe Ottaviani. Fakt pro mě velké překvapení a nadšení z někoho, koho jsem vlastně nikdy neslyšel ani o něm nevěděl...

I když nejsem opravdovým znalcem trance music, cítím hudbu tak, jak ke mně přichází, a když to prostě není ono, poznám to... Proto jsem byl skutečně rád, že i přes to všechno jsem na Giuseppe Ottavianiho vydržel, jelikož tento pán ve svém live vystoupení předvedl to, pro co jsem tu vlastně byl. Úžasný set plný výborných tracků, plný kláves, beatů a dokonce znovu zpěvu Betsie Larkin. On hrál nejlépe ze všech a bylo mi líto, že až tak pozdě. Kdyby to bylo maličko posunuté, mohla Trancefusion být víc než jen dobrá. Má na to!


Mejdan to byl totiž opravdu kvalitní, nikterak ošizený a dělán s radostí. Jen se někdy prostě stane, že hvězdy už nezáří tak jako dřív a jejich snaha není taková, jakou bychom si zasloužili. Závěrem tedy velké díky za Ottavianiho a i když mu při hraní spadl odposlech, užíval si to na maximum. Super byl i zákaz kouření v hlavním sále, žetony a absence front. Unavený jsem odcházel kolem půl páté a doufám, že nás příště DJs zasypou kvalitnějšími tracky, protože i trance music se dá zahrát velmi dobře. :) Krásný podzim a užívejte si!

čéša

foto: David Karas