Report z Rock for People 2013 od Sody

Marně vzpomínám a počítám, kdy jsem poprvé navštívil RfP. Jsou to už 4 roky, co jsem se snažil přiblížit atmosféru festivalu čtenářům techna.cz. Nevím, co psát, když už všechno bylo řečeno a napsáno. Nechci se opakovat, ale přesto pro ty, kteří na RfP nikdy nebyli pár všeobecných informací…

Přestože rockovou muziku neposlouchám, jezdím na tento festival velmi rád. Může za to hned několik aspektů:  především bezchybná organizace, atmosféra a místo konání. Festivalpark je podle mě nejlepším areálem na pořádání festivalů v ČR. Mají zde dokonalé zázemí a tudíž dostupnost všech služeb, dopravní dostupnost, dostatek místa na parkování a stanování. Líbí se mi i rozmanitost areálu. Nejedná se jen o dlouhé letiště bez jediného stromu nebo zákoutí. Jako každý rok musím vyzdvihnout služby typu bezpečnostních schránek, úschoven zavazadel a kol, dobíjení telefonů, 24hodinou zónu s bankomatem, obchod se smíšeným zbožím a další služby, které jsou v zahraničí samozřejmostí. Nemohu zapomenout na rozmanitost stánků s jídlem a pitím, kde si každý návštěvník přišel na své. Oceňuji, že jídlo neprodává jenom jedna velká cateringová firma, ale i několik menších stánků. Pokaždé, když procházím areálem, nemohu odolat té vůni, která se tudy line. Samozřejmě nechyběly ani stánky s oblečením a různými suvenýry.

Den první
Do Hradce jsme přijeli tak, abychom stihli americkou zpěvačku Amandu Palmer. Po vyřízení akreditace a zaparkování už spěcháme na Staropramen stage, které letos byla umístěna ve velkém hangáru. Ten byl sice obří, ale ne zase tak, aby pobral takový dav lidí, který tady býval v minulosti, když zde stála open air stage. Každopádně to byla dobrá pojistka proti nepřízni počasí a oceňuji podlahu v obou velkých hangárech, díky které bylo zamezeno tvoření bláta nebo prachu.

Amanda Palmer ze sebe vydala vše! Její uhrančivý hlas plný emocí neměl chybu. Zahrála věci z nového alba, ale i starší známější tvorbu. Vrchol koncertu pro mě byl, když na ukulele zahrála skladbu „Creep“ v originále od Radiohead. Parádní to začátek festivalu.

Vyschlo nám v hrdle, a tak nám nezbývá než okusit ten zlatavý mok. Překvapením pro nás byla záloha 50 Kč za kelímek. Každý na to má jiný názor. Je pravda, že šetříme přírodu od plastů, na druhou stranu se kelímky musí mýt pitnou vodou, která poté teče do kanálu. Pozitivní je, že se po areálu neválí rozdupané kelímky a taky konečně nebudu zlitej pivem, který tady ti „rockeři“ hází do davu ve velkém.

Dalším velkým koncertem byli Bloc Party. Jejich nástup byl neskutečný! Silný beat, lasery a světelná show, při které mně šel mráz po zádech. Říkám si: „to bude mazec“! Mazec to byl, ale spíše kytarový, než jakým nás navnadili v intru.  Kytary sice stokrát jinak, ale stále jenom kytary. Jenom to něžné stvoření za bicími mě zaujalo. Žena za bicími se nevidí tak často a navíc s takovým nasazením, že se až tajil dech. Přesto pro mě byli před dvěma lety Bloc Party velmi příjemné překvapení, ale letos tak trochu zklamání.

Už před festivalem byli hodně skloňováni angličtí Young Fathers, kteří vystupovali na Showcase stagi. Ta patřila partnerskému festivalu The Great Escape. Dva černoši a jeden Ir předvedli velmi silný koncert plný psychadelie a hutných bassů. O této formaci ještě hodně uslyšíme.

Na Staropramen stagi je slyšet silný aplaus, protože začínají Thirty Seconds to Mars se svojí velkolepou show. Jejich hudba není zrovna můj šálek čaje, takže jdeme odpočinout našim bolavým nohám. Trochu jsem nechápal, že tu nebyl jiný alternativní program. Škoda, že dneska nehrála hlavní RfP a Amudsen stage.

Více jak hodinu čekáme na koncert Ohm Square. Čekání se vyplatilo! Lepší závěr dne jsme si ani nemohli přát. Pro mě rozhodně nejlepší koncert prvního dne. Ohm Square hráli hlavně novější věci, ale zazněla třeba i legendární skladba „Wounds on a cherry tree“.  Nechyběly ani skladby z posledního EP „Resist Dance“.

Den druhý
Dneska jsme kvůli pracovním povinnostem dorazili až na koncert formace Say Yes Dog, která hrála na Showcase stagi. Ta dnes patřila dalšímu partnerskému festivalu Reeperbahn. Právě kvůli nešťastnému termínu festivalu, který probíhal v pracovní dny přes týden jsme přišli o hodně muziky. Say Yes Dog je trojce hudebníků, která propojuje elektronickou muziku s tou popovou.  Jejich koncert se mně zamlouval, ale čas nás tlačil a na hlavním podiu se blížil koncert festivalu.  Postará se o to house Dj a producent. Většina ho zná z jeho nejúspěšnějšího projektu, který sklízí úspěchy po celém světě jako The Parov Stelar Band. Originální propojení elekronické muziky a swingu známe z televizních znělek, rádií a Djských setů. Parov Stelar vystoupil s celým bandem, kde nechyběli bicí, bassová kytara, dechová sekce a především úžasná sexy zpěvačka Cleo Phanther. Hned od začátku koncertu se rozjela velká taneční party. Neznám už tanečnější věci než od tohoto electro/swingového mistra. To nejde nepařit! Okolo sebe slyším euforické výkřiky nadšení. Každý člen kapely do toho dával maximum. Nikdy jsem neviděl tak skvěle tančit saxofonistu jako právě tady.  Nejvíc ovšem byla zpěvačka ve svém stylovém sexy oblečku. Ta svým hlasem dávála koncertu tu správnou swingovou atmosféru. Zazněly starší známe věci jako „Libella Swing nebo Booty Swing“, ale i úplně nové počiny. Pro mě to byl jednoznačně nejlepší koncert festivalu. Dobrým důkazem byl největší kotel před hlavním pódiem za celý festival.

Nabití  energií se opět vracíme na Showcase stage, kde už hraje svůj set Kid Simius. Na první pohled šílený electro úchylák zde rozjíždí zběsilou jízdu. Hraje live set plný energie a zvratů. Kolem svého studia běhá jako smyslu zbavený. Když zahraje svojí největší pecku „The King of Rock ´n´Roll“ publikum jásá s rukama nad hlavou. Škoda jen, že si sem nenašlo cestu více fanoušků. Není se čemu divit, vždyť na Staropramen stagi hrají Billy Talent a na Amundsen stagi Dj Tráva. Těžká to volba ...už jsem ho slyšel mockrát, ale tomu nejde odolat. Jeho tech/house a minimal nemá konkurenci. Ač se na jiných podiích odehrává zajímavý program Tráva je Tráva.

Den třetí
Nejzajímavější program pro nás tancechtivé byl právě dnes. Všechno to začalo už v pět hodin koncertem skvělé české drumandbassové formace Alef Zero. V českých končinách  máme jen pár kapel, které by mohly konkurovat právě jim. Parádní zpěv a undergroudový d´n´b - to jsou Alef Zero. Bohužel bohatý program nás tlačil a tak už jsme spěchali na hlavní podium, kde už hraje makedonský producent  Kiril Djaikovski s kapelou. Techno s balkánskou dechovkou a Asian Dub Foundation dohromady, tak bych specifikoval jejich originální styl. Nechyběly živé dechy a hlavně tři Mc´s, kteří se celou dobu střídali a dotvářeli už tak našláplý koncert. Jamajčan, zarostlý Mc, který vypadal jako nějaký Íráčan , křehká čokoládová New yorčanka a makedonský producent... zvláštní to propojení. Každý do toho dával to své, díky čemuž vzniká osobitý styl s nádechem exotiky. Krátkou zastávku jsme si udělali na Staropramen stage, kde vystoupilo překvapení RfP - mladá nadějná zpěvačka, o které ještě hodně uslyšíme.  Jemný hlas a přednes s tou správnou hloubkou to je 17tiletá Chloe Howl. Její koncert nás zaujal, ale taneční tour pokračuje na Red Bull Tourbusu s Le Pneumatiq. Ty nějak představovat nemusím, jediným velkým překvapením pro mě byl nový zpěvák, který vytřídal Mcho Adrenalina. Musím říci, že Mc Turner mně s LP sedí více.

Dalším velkým koncertem a pro někoho největší zážitek z festivalu byl koncert Karla Gotta. Staropramen stage zaplněna do posledního místa a obrovský kotel se strhující atmosférou, tak bych zhodnotil vystoupení našeho 19tinásobného Slavíka. My si zpívat hity našich babiček nepotřebujeme a tak dáváme odpočinek na Urban Wave stagi, které nikdo neřekne jinak než pláž. Písek, palmy, houpací sítě a pohovky... co více si přát? Snad jenom příjemný breakbeat od Dj a producenta Ghonzalese. Hned po něm přebírá žezlo krásná Im Cyber. Její melodický d´n´b nás zvedá z pohovky. Set jako stvořený na pláž.  Kousek vedle už na Amundsen stagi začíná svůj set Michael Burian. Ten jako obvykle nezklamal, ale ani nepřekvapil. Proto pokračujeme na Showcase stage, kde hrají Dubsisters. Nevím, co v jejich názvu znamená slovo „Dub“, když to s tímto stylem nemá nic společného. Což nebylo nijak na škodu. Holky nám míchaly směsici tanečních tracků ve svém live podání. Set jako dělaný pro velký dav lidí. Škoda, že ten tady chyběl. Čas se opět posunul a nám nezbývá nic jiného než se přesunout na hlavní koncert dnešního dne na Modestep. Trochu těch „rockových“ kytar a trochu taneční muziky. Naprosto ideální spojení pro RfP.  Lidi chtějí kytary a hlavně se chtějí bavit a tančit. Modestep toto všechno splňují . Takových kapel by tady mělo vystupovat více! Velmi milé překvapení dnešního dne. Ten uzavírá izraelský Dj a producent Borgore. Zaplněný Staropramen  stan i prostranctví před ním dokazuje, že dneska se ještě bude tančit. Borgore mě překvapil, že hrál více progresivní taneční muziku, než jakou známe z jeho dupstepové tvorby. Jeho bezchybné mixy bavily publikum natolik, že stan zůstal po celou dobu zaplněn. Je vidět stejně jako v loni na Skrillexovi, že přesně toto návštěvníci chtějí. Doufejme tedy, že takovýchto  umělců uvidíme na příštím jubilejním 20. ročníku Rock for People více. Poslední „český“ den pro nás nenabízel nic zajímavého, a proto jsme ho vynechali. Tři dny v práci a tři večery na festivalu byly náročné!