REPORT
Report z koncertu The xx od Abayo
V roce 2009 vydala trojice hudebníků ve složení Romy, Oliver a Jamie své debutové eponymní album a ještě v témže roce se ještě jako poměrně neznámá kapela ukázala ve strahovském Klubu 007. Šestnáctého května se skupina The xx po třech letech vrátila do Prahy. Byl to návrat ve velkém stylu – již několik dní, možná dokonce týdnů, bylo totiž před koncertem vyprodáno. Předkapelou hlavních hvězd večera byla britská formace Mount Kimbie, která má své premiérové vystoupení v Čechách už také nejméně rok za sebou. Očekávání u všech přítomných, ale i těch, kteří nakonec třeba nesehnali lístek, byla jistě veliká...
Jak jsem již zmiňovala v úvodu, Mount Kimbie už za sebou jedno pražské představení mají - objevili se na prvním z dílů akcí Education. Tehdy byla MeetFactory slušně zaplněná a Dominicu Makerovi i Kai Camposovi se tehdy od návštěvníků téhle "vzdělávací akce" dostalo slušného aplausu. Ovšem ve Velkém sále Lucerny to bylo trochu jinak... Ačkoli jsou v jiných krajích za hvězdy a na line-upech jsou často uváděni tím největším písmem, na čtvrtečním koncertě si vyzkoušeli roli předskokanů v tom pravém slova smyslu. Od osmé večerní, kdy se téměř na minutu přesně rozezněly sálem první tóny jejich hudby, se prostor začal pomalu zaplňovat a navzdory hudbě, která se linula z reproduktorů i viditelné snaze umělců vydat ze sebe maximum, hlasy vesele štěbetaly dál...
Upoutat pozornost návštěvníků se jim ale jistě podařilo skladbou, v níž se postupně vystřídalo několik hudebních žánrů – na začátku se totiž chlapci vžili do role těch pravých post-rockových umělců, záhy však své tóny transformovali do rychlého tempa, které mělo rozvlnit parket, a nakonec zavítali i do dubstepu. Tak i takové věci nejspíš najdeme na jejich novém albu. Největší úspěch u publika sklidila skladba "Made To Stray", jež byla zveřejněna jako první vlaštovka z jejich nového alba "Cold Spring Fault Less Youth", které vyjde již za pár dní. Jinak se během svých zhruba pětačtyřiceti minut na pódiu Mount Kimbie a ani bubeník, který doplňoval jejich live act, moc přízně ani aplausu od publika nedočkali. Ještě před tím, než stačila odbít jednadvacátá hodina, se tato trojice muzikantů za krátkého potlesku vytratila z pódia, na kterém záhy následovala jeho úprava a pak už jen netrpělivé vyhlížení Romy, Olivera a Jamieho aka The xx před ním.
Středobod Velkého sálu Lucerny, tedy jeviště, však zelo prázdnotou po několik desítek minut. Pár minut před půl desátou se však z pódia začal linout hustý bílý dým, ze kterého za velkého aplausu vystoupila ta tolik očekávaná trojice. Sálem se rozeznělo několik vysokých tónů, pomalá basová linka a silný hlas Olivera. Pak přišla další část přivítání kapely publikem, opět velká dávka jekotu, pískotu i potlesku. V ten stejný moment mnou proběhl ten mrazivě příjemný pocit husí kůže, který jistě na koncertech zažil nejeden hudební fanda. Skladbu "Try", která odstartovala hlavní část večera, jak jen nejlíp mohla, vystřídaly pozitivně laděné "Heart Skipped A Beat" a "Crystalized" z debutového alba kapely. Pak jsme se dočkali krásné, melancholicky laděné "Reunion", ve které mohl Jamie konečně o něco více předvést svůj um. Patřila mu zejména druhá část téhle skladby, jejíž chytlavý rytmus musel rozpohybovat zdřevěnělé nohy nejednoho postávajícího na parketě.
Celé outro "Reunionu" se nakonec přeměnilo do méně známé "Far Nearer", načež jsme se pak dočkali sady těch "koexistujících songů", tedy těch z druhého alba "Coexist": "Fiction", "Sunset" a "Missing". Neošidili nás ale ani o výlet ke svým prvním skladbám – "Night Time", "Shelter", "VCR" a "Islands". V první sadě přídavků, které formace The xx zahrála na scéně, před níž se rozsvítila světla ve tvaru X, zazněla ještě "Chained" a "Infinity". Kapela poděkovala za přízeň přítomných a opět zmizela kamsi do útrob paláce Lucerna. Ale svým potleskem a pískotem se ozvalo dostatečné množství fanoušků, aby se jim dostalo ještě přídavků v podobě "Intra" a toho nejkrásnějšího, co jsme na rozloučení mohli dostat. "Angels". K Romy se během refrénu přidala početná řádka těch, kteří si ji s ní zapěli, a tak se Lucerna v závěru koncertu The xx dočkala nádherné atmosféry...
Vystoupení Mount Kimbie na mě zejména zpočátku působilo rozpačitě, nakonec se v něm přecejen našly světlé momenty. Možná by jejich vystoupení pomohla o něco větší pozornost příchozích a už by se pro kapelu prostorem nesla přívětivější nálada. Vrásky na čele mi trochu přidělával i Oliverův mikrofon, který byl v prvních skladbách The xx víc nahlas, než bylo třeba, ale nakonec se jej zvukařům podařilo doladit do správného módu. Každopádně po shrnutí dojmů musím koncert The xx hodnotit pozitivně. Rozhodně je dobré vidět celou kapelu naživo, jmenovitě hlavně Jamieho, který byl ve skladbách slyšet víc, než jak tomu je na albech. Pokud jste skupinu The xx naživo 16.5. promeškali, tak ji u nás můžete zastihnout ještě v létě na Colours of Ostrava!
abayo
foto: David Karas