Report z Decadance - Night Of Heroes od TiGiho

I z toho důvodu jsem byl zvědav, jak akce dopadne z pohledu návštěvnosti a pojďme si to říci narovinu... Blbě. Taková jména jako Antoine Clamaran, Armand van Helden, Sander Kleinenberg či Mauro Piccoto dnes už davy prostě netáhnou a jak sám promotér uvedl v tiskové zprávě, jsou to hrdinové z dob minulých, kdy elektronická hudba zažívala obrovský boom a vystupovala ze stínu undergroundu. Díky slabé návštěvnosti chyběla v hlavní hale euforická atmosféra křičícího davu a skákajících lidí, což se asi dá považovat za jediný nedostatek večera. Obrovskou výhodou naopak bylo, že jste nemuseli čekat na baru, záchodě či u šatny. Dále bych promotéry pochválil za vynikající zvuk a zvládnutou organizaci od fungující security služby až po uklízečky a levný alkohol. ;) Pojďme se podívat na výkony jednotlivých DJs...



Antoine Clamaran

Kvůli tomuhle pánovi jsem na celou akci vlastně šel. Už je to pěkná řádka let, kdy jsem ho slyšel naposledy. Tenkrát to byl dokonalý set bzukavého disco housíku, který onehdy předvedl v Karlových Lázních. Z francouzského mistra, který mimochodem oslavil 20 let působení na poli EDM, se stal progresivní electro house DJ a drtí davy aktuálním soundem ve stylu Hardwella. A jsou to právě tracky z jeho labelu Revealed, které Antoine používá ve svých setech nejvíce. Slyšet jsme tak mohli Jordy Dazz and Dannic – "Fuego" či "Claymore". Nesměla být opomenuta ani vlastní produkce a tak proběhl naprosto legendární hit "Take off", který mnou přímo otřásl. Za to hudebně nejlepší z celého setu a párty jako takové jednoznačně považuji "Clash" od mistra Alessa v mash-upu s Daft Punk, které si dovolil pustit někde uprostřed setu.

Armand van Helden

Armand svůj set začal velice pisklavým electro housem a postupně přešel na klasický house z dob starších, kdy jsme mohli slyšet nejen jeho hitovky jako "My, My, My", ale také Junior Jacka z roku 2007 – "Thrill me", který jen potvrzoval, že AvH se nedrží mainstreamového pojetí house music dnešní doby. Co si ale odpustit určitě nemohl, byly rádiové hitovky z jeho vlastního projektu Duck Sauce (spolupráce s A-Trak) – "Barbra Streisand" a "Big Bad Wolf". Vystoupení bylo zajímavé, ale na rozdíl od Clamarana ve mně nevyvolalo to správné hudební chvění, které by strhlo mě a celý dav. Po skončení jeho setu jsme se s přáteli rozhodli navštívit druhou stage, kterou měl ovládnout hudební matador Chris Sadler...

Chris Sadler

A ovládl ji vskutku dokonale. Pódium se nacházelo v kuřácké Marlboro zone, kde bylo chvilkami až moc zahuleno, ale zato s perfektní atmosférou. Původně jsem ani na Chrise nechtěl zůstat, ale po prvních dvou skladbách, kdy svůj set pořádně nakopl, nešlo prostě odejít. Hudebně melodická a nadupaná show nás strhla. Jeho výběr tracků se přesně trefil do naší nálady a roztančil nás natolik, že jsme už neměli sílu pokračovat dál a poslechnout si Maura Piccota (podle ohlasů, vynikající techno set). Vyrazili jsme proto do šatny vyzvednout si věci a zamířili domů.

Akci bych hodnotil jako velice povedenou a až na slabou návštěvnost nebylo co vytknout. Díky patří promotérům a samozřejmě mým přátelům, bez kterých se na párty neobejdete. ;) Uvidíme se v sobotu v SaSaZu!

TiGi

foto: MHD