Report z Decadance - Night Of Heroes od Čéši

Nabral jsem fotografa Montyho na Ípáku ve třičtvrtě na deset a po krátké jízdě a chvilkovém hledání parkovacího místa jsme již svižným krokem směřovali k Průmyslovému paláci. Tedy konkrétně pouze k jeho středové hale. Již z dálky na nás drnčela ocelovoskleněná konstrukce tohoto architektonického skvostu a odrážející paprsky osvětlovaly noční oblohu. Oba jsme se velmi těšili na tuto noc, na tato hvězdná jména, čekali jsme, že by to mohlo být opravdu velmi záživným hudebním mejdanem s opravdovými hudebními veterány, ale touhy bývají častokrát nevyslyšeny... Dostali jsme od příjemného personálu pásky, uložili si věci do šatny, která byla pro návštěvníky odbavované přes VIP vchod zdarma a šli jsme se poohlédnout po okolí.

Prozatím tu bylo pár set lidí a hala i celkem chladná, toho jsem se ale nelekal - věděl jsem, že lidské tělo dokáže vyprodukovat opravdu mnoho energie a zahřát se tancem - je to přeci tak snadné a tak levné. Prvním hrajícím byl v tuto chvíli polský DJ Angelo Mike. K tomuhle pánovi jsem byl opravdu skeptický, ba co víc, bral jsem ho spíše do počtu a neuvědomoval si, jak moc mu tím mohu křivdit. Opravdu jsem se na konci celého večera zastyděl za svůj pohled na něj, jelikož jeho groovy sound rozpohyboval mnohem více lidí, než daleko větší hvězdy vydávající se za hrdiny večera. Angelo Mike tam sázel svižné a taneční tracky, bohužel mu zpětnou vazbou byla jen hrstka tanečníků a tanečnic. Ze začátku měl několik zaváhání, párkrát mu ujel mix či se mu nepodařilo rychle srovnat beat, ale celkovému výstupu jsem dal palec nahoru. Bavil, dalo se na to dobře tančit a to se v průběhu noci stalo opravdu více a více nedostatkovým zbožím... Mohli jsme se ale trošku uvolnit pohledem na přenádherné tanečnice, které opravdu předváděly to, co se nazývá tancem. :)


Na stage se hrnul další v pořadí, Antoine Clamaran. Hlas intra a projekce dávaly všem najevo, že přichází francouzský posel a DJ, jenž má za úkol vyvést clubberské ovečky z hříchu povalečství a nechat je odtančit desatero kroků... Bohužel ani u něj jsem si nebyl zcela jistý, že by měl být on tím hrdinou večera. Jeho pop a elektro house, občas vrzající slibně do rytmu, občas ujíždějící do netanečního beatu, neutvrzovaly zatím halu v tom, že by se tu měla rozjet taneční euforie. Potěšil trackem, který sice zní tak trošku pouťově, ale patří mezi známou tvorbu dua Daft Punk – "Technologic" a dále naprosto parádní věcí od Justice "We Are Your Friends", což mne posunulo o mnoho let zpět. :) Ale ani tak milý Antoine nemohu o tobě prohlásit, že bys byl hrdinou večera, každopádně děkujeme za francouzskou lekci taneční hudby...

Nyní to přišlo, tedy mělo to přijít. Na stage nastoupil frajer Armand Van Helden - ano  ten, co tu nebyl už  tak strašně dlouho, ten, jenž měl přilákat ty davy! Davy, které se nedostavily, což nechápu... I přes takto našláplý line-up lidé nenajdou cestu na mejdan. Proč se to děje?! Co může být příčinou? Je toho příliš? Je to drahé? Opravdu nevím a už ani Praha se nedá odhadnout. Smutný fakt, že více jak milionové město nenaplní halu o třech tisících lidech. :( Armand začal podivně, byl to elektro-dubstep, opravdu, nekecám... Přesně takové to lámané hopsavé cosi, co zní spíše jak volání mimozemšťanů o pomoc. To možná letí v USA, ale tady to pobralo hrozně málo lidí. Více jak třetina haly se odebrala na druhou, zakouřenou stage, kde příjemně diktoval Loutka... Šel jsem se podívat také a rozhodně jsem nelitoval. Nabitá atmosféra, ruce nahoře a kvalitní music. Ovšem výstup Armanda, to bylo zklamání večera! Bylo mi to opravdu hodně líto a ani track s tak monstrózně úchylným klipem "Big Bad Wolf" už to nezachránil. Armand ke konci trošku změnil styl hraní, tedy spíše pouštění - ani se mi nezdálo, že by se s mixem nějak trápil a ty pomlky mezi tracky? To se děje asi jen omylem, ne?! No nic, ne že bych se chtěl kvůli tomuto výstupu podřezat, ale na atmosféře večera a na taneční zábavě to dámy a pánové ubralo hodně, bohužel :( Nikdy jsem se na mejdanu tak moc netěšil, až DJe vystřídá někdo další...

Konečně tento okamžik nastal a na stage se postavil vynikající pan DJ Sander Kleinenberg. Už první track ukázal, kdo tu je pán! Armanda strčil do kapsy v prvních deseti minutách. Nechci tu snižovat kvality Amranda Van Heldena, ano je, nebo byla to ikona, tvorba je fajn, ale DJing se také musí umět. .) Sander se s tím nepáral, nebylo to nic zběsilého, ale rozhodně to bylo taneční. Omlouvám se, pokud se tímto slovem oháním často, ale je to velmi důležitý faktor, jenž určuje to, jak se na akci bavím. Když není na co tancovat, není to zábava. Začal jsem chodit na párty právě kvůli tomu slovu, které odlišuje tohle od všeho ostatního. Taneční mejdany, ne disko, ne rock, ne dechovka, tanečí párty, to je to pravé... Sander si s námi pohrával a lidé opět reagovali, zvedali ruce, bavili se a užívali si to! Bylo to opravdu uchu lahodící, a tak vysvobozující! Jeho track "This Is Our Night" rozvlnil nejednu krásnou dívku.

Chtěl jsem se rychle podívat, jak to vypadá na druhém pódiu, v chodbě však byla taková mlha, že se mi tam moc nechtělo... I přes to všechno jsem došel na poslední track Chrise Sadlera a sledoval, že tu musel mít opravdu hodně "vlhkou" atmosféru, jelikož lidé tančící na tom druhém pódiu byli opravdu znatelně více spoceni, než ti v té hlavní. :) Ale nebyl čas ztrácet čas - Chris končil, P@co nastupoval a já letěl na hlavní stage na pána, na kterého jsem se těšil, a tak moc doufal, že on bude tím největším hrdinou večera. A ano, byl!

Mauro Picotto, tento šestačtyřicetiletý pán spustil něco neuvěřitelného, že bych nikdy nedoufal, že něco takového uslyším tady u nás a ještě na takové párty, jakou byla Decadance. Klobouk dolů - ne klobouk, kalhoty, trenky, tanga, podprsenky, prostě všechno! Tančili jsme a užívali si jeho inteligentní valivé techno. Techno, které se hrne jako lavina, ne tak rychle, ale tak mohutně! Zvuk nám masíroval všechny části těla, užívali jsme si to jako jeden člověk, celá hala tančila a dostávala konečně příděl hrdinského chování. Ano, Mauro byl tím hrdinou - jako poslední mohykán nás všechny vysvobodil z útrap netanečního zahálení. Nebyl to žádný superman, byl to golem! Golem je to správné přirovnání a mix byl jako rozpálený šém vložený do těch nejlepších rukou... Mauro, děkujeme, to, co jsi předvedl tuto noc tady, to se vidí opravdu jen někde v zahraničí a tam, tam na to tančí desetitisíce...


Co říci jako takový shrnující poznatek? Asi jen to, že v dnešní době se zalíbit českému publiku, je nad schopnosti i ostřílených pořadatelů. Můžete mít super line-up, parádní zvuk, světla, zázemí, ochranku, tanečnice, prostě vše, ale lidé, lidé se opravdu rozhodují podle nerozluštitelného rébusu a najít k němu klíč, to už je asi nemožné... Možná tento klíč ke clubberům zmizel někde v minulosti, možná je jen někde u někoho zakopán a čas od času si jím odemkne nějakou tu párty, nebo klubovou akci, ale co bude dál? Napište mi pod článek, co si o tom myslíte vy! Je to tím, že už to lidi nebaví? Je to kulturou v Čechách? Je to penězi? Čím to je? A co na to Jan Tleskač? Za sebe děkuji za večer a i když proběhlo zklamání, naštěstí jsem typem člověka, kterému stačí jeden hezký zážitek, aby ty ostatní nějak přečkal... :)

čéša

foto: CoreFoto, David Karas