REPORT
Report z Trancefusion Autumn od Čéši
Již poněkolikáté vydal jsem se za hlasem trance music, který svolával tancechtivé v Praze. Styl, který nesedí každému, ale který má v určitých momentech něco do sebe, a tak jako v jiných hudebních odvětvích i tady vám může některý z umělců dokázat, že tenhle styl se dá opravdu poslouchat a je velmi kvalitní. Ohlédněme se společně za nejkomornějším vydání trance halovky Trancefusion...
Jsem zvyklý, že v Praze vše začíná později, ale fanoušci poslouchající trance music, si umí nalézt cestu na mejdan opravdu již od brzkých hodin a tančí od samého začátku. Já jsem přišel do Průmyslového paláce přesně v deset a v nádherném prostředí střední části paláce již poslouchal líbivé tóny zpěvačky JES, která zde měla speciální vystoupení. JES zpívala, na rozdíl o Emmy Hewit, skutečně live, bylo to nejen vidět, ale chvílemi i slyšet, o to to bylo ale příjemnější, i když Emma je jen jedna. .) Na velkém pódiu vystřihla v kosmickém oděvu hit "Flying Blind" a ještě jsem slyšel a rozpoznal "As The Rush Comes"... Lidé již ve znatelné euforii křičeli a mávali - bylo to příjemné přivítání.
Stage letošní Trancefusion byla oproti minulým dílům opravdu "chudší". Dva krásné stromy po stranách připomínající o jaký díl tentokrát šlo, nenahradily ty úžasné stavby z minulých dílů. Celkově se tato Trancefusion stala opravdu komornější a o to přátelštější akcí. Lidé k sobě měli blíž a na ten počet, který dorazil, to bylo opravdu akorát. Osobně velmi oceňuji zákaz kouření v hale - je to vynikající věc a zavedl bych ho všude. Odejít si zakouřit do speciální zóny je přeci tak snadné a všichni jsou pak spokojeni...
Zaměřme se nyní na vystupujícího, který si říká Lange. Každý moc dobře ví, že já píši jen o svých pocitech a o tom, jak jsem si zatančil. Nepovažuji se za znalce a ani jím nejsem, tudíž vše je jen pocit a tento DJ po prvních tónech zanechal pocit takový, že on je tím, který si označení "trance DJ" zaslouží se vším všudy. Jeho nájezdy a vokály, ve kterých se tak moc vyžíval, dávaly jasně najevo, že mu jde o čistou euforii a o to, aby se lidé bavili a cítili k sobě to pravé štěstí. Nešlo jen o zběsilou nálož beatů, ale přesně o to, v čem spočívá síla stylu trance. Lange mě bavil, ale spíše jsem poslouchal, než tančil, přeci jen mám raději DJs, kteří v tomto stylu umí více přitlačit na mixák. :)
Takto se mi však vzápětí zalíbil DJ tyDi. Až z daleké Austrálie přiletěl a on byl jedním z těch, který mě nejvíce roztancoval a bavil. V první řadě to již vřelo a Průmyslový palác byl plný tancujících těl. Atmosféra byla silná a i když jsem v tu chvíli neměl vůbec žádnou podporu svých přátel, málokdo chodí totiž na trance, užíval jsem si ten svobodný pohyb zvaný tanec. tyDi hrál naprosto famózně a pokud se nepletu, zahrál v remixu jednu opravdu, opravdu starou věc, a to "Children" od Roberta Milese. Tu jsem neslyšel snad tisíc let. Paráda...
Po něm na pódium nastoupilo velmi známé a oblíbené duo Cosmic Gate. Tito pánové toho mají již mnoho za sebou a lidé tady v ČR je mají opravdu rádi. To oni tu byli postaveni do role hvězd v lineupu, ale pro mě hvězda na pódium ještě nedorazila... Cosmic Gate jeli to své, nebylo to zlé, tančit se na to dalo, ale po tyDim mě to už tolik nebavilo. Celkem zajímavou vsuvkou byl jeden společný track ještě s JES live a jejich závěr patřil klasicky tracku "Exploration Of Space" a ten má opravdu náboj! Během jejich setu dali vyniknout osvětlovači laserům a všem těm blikátkům, co měli k dispozici. Ovšem, jak jsem již předeslal na začátku, bylo to oproti minulým dílům o něco slabší, ale zase se tu člověk mohl opravdu čistě soustředit na hudbu a o tu jde především. Nepotřebuji gymnasty a tisíce tanečnic, ale některým to mohlo trochu chybět po minule nastavených laťkách...
Konečně však na pódium nastoupil ten, který mi ukázal, kdo je tu pán! Alex M.O.R.P.H. Obrovský týpek v kšiltovce a se svým laptopem. Jak řekl můj kamarád, to je prostě kamióňák, co do nás valí pořádný beat. Ano, on hrál ten pro mě tak líbivý techtrance, ne úplně tvrdě, ale bez nadměrně dlouhých vokálů a bez epileptických nájezdů. Alex masíroval všechny tancechtivé a mně, do unavených nohou, opět naléval sílu. Tančil jsem uprostřed davu, vlevo a vpravo také, všude tam, kde to lidé opravdu cítili. Alexi, díky - to bylo nejlepší!
No a co teď? Nohy bolely, únava sice ještě nebyla tak velká a já tak čekal na toho legendárního hezounka, který tu kdysi hrál za padesát korun v Karlových Lázních. Kai Tracid se sem vrátil po dlouhých sedmi letech, ano dlouhých sedm let nás dělilo od poznání, jakou nudu umí nyní předvést. Omlouvám se, ale Kai Tracid po skvělém Alexovi totálně zabil atmosféru v hale. Jeho předlouhé intro navíc nebylo absolutně podpořeno zvukem. Ten se stáhnul tak na poloviční úroveň předchozího DJe a ono intro nám dalo najevo, že návrat legendy se nekoná. Tolik alespoň ne za mě a bohužel byl on tím impulsem, že jsem se odebral domů...
I přes to všechno musím opět pogratulovat k naprosto perfektnímu zázemí akce. Kuřácký prostor oddělený od hlavního pódia, žetony fungující na jedničku a vše tak jak má být. Výtku pak mám už jen k rannímu osvětlovači, který si pravděpodobně dal veget a ke zvukaři, který byl už asi po celé noci ohluchlý a vůbec nevnímal, jak velké zvukové výkyvy mezi DJi panovaly. S přáním všeho dobrého do dalšího dílu se budu v dubnu těšit naviděnou a naslyšenou...
foto: MHD