Report z Cinda open air festivalu od Sody

Že pojedu na open air festival do našeho hlavního města by mě snad ani ve snu nenapadlo, ale techno legendy Marco Nastić a Marco Zaffarano za to určitě stojí.  Hlavně druhý jmenovaný byl za zlaté éry techna mým nejoblíbenějším Djem a tak jsem byl zvědavý, co po letech, kdy v naší zemičce nevystupoval, předvede. My jsme do areálu Cisařské louky dorazili po 15 hodině, u vstupu nás přivítala příjemná security a pálící slunce. V areálu se nachází pět party stanů, ve kterých se hraje taneční muzika. My si prozatím vybíráme Minimal People stage, kde hraje Djka Sonja. Ta jako obvykle vybírá ty nejlepší tracky současného minimalu. Tady taky potkávám velkou část naší techno.cz crew. Tolik známých tváří jsem tu opravdu nečekal, ale je to pochopitelné, když většině stačí skočit na MHD a jsou na festivalu, kde se hraje spousta zajímavé muziky. Jenom my si zde připadáme jako zahraniční hosti, kteří sem jedou přes sto kilometrů:)

Na hlavní stagi to rozjíždí Chris Sadler, oblíbený pražský Dj, který zde má opravdu slušnou fanouškovskou základnu. Prostor hlavního stanu je zcela zaplněn a atmosféra i na odpolední hodiny začíná houstnout. Chris ovšem hraje progresivnější věci než jak ho známe, a tak uděláme jen pár kroků na Touster stage, kde je sice menší počet návštěvníků, ale na atmosféře to neubírá. Své neotřelé pecky zde totiž mixují Tokátko & Ufi DaMan. To už se zase posunul čas a na Mimimal stagi bude začínat Ladida. Ta si stále udržuje svůj osobitý, dalo by se říct: „Ladida style“, který mě snad nikdy nepřestane bavit. Hraje melodický minimal, který má stále nějaký vývoj. Přišel čas něco sníst, ale co? Výběr je hodně malý: klobása, steak nebo krkovice. Vegetarián nejsem, ale hodil by se větší výběr jídla. Ani na jedno z nabízených jídel nemám chuť, protože jsem se jich přejedl den před tím. Což je sice můj problém, ale trošku větší  nabídka by zde přeci jen mohla být. Nedá se tedy  nic dělat, dám si klobásu a pito, které i když je uvedené nabídce, tak ve slutečnosti není. Síly doplněny a hurá na mého oblíbence a  majitele labelu Anima Records, Dje a producenta Marca Zaffarana

Marco se za ty roky, co jsem ho neviděl nezměnil, je to pořád sympaťák, který rozdává úsměvy na všechny strany. Jenom gramofony vyměnil za notebook a jeho vlasy poněkud prošedivěly. Jeho set se mně zamlouvá, má ten správný vývoj a hloubku. Chvílemi je trochu utahaný, ale to se hned v zápětí mění v našlápnuté techno. Jen mě docela zaráží, že zde není ani polovina lidí, co je na hlavní stagi, kde právě hraje Orbith. Ten hraje samé pecky, které lidi chtějí slyšet, ale čekal bych, že právě tady v Praze bude více náročných posluchačů, kteří ocení kvalitnější muziku. Ještě před koncem Marcova setu jdeme okouknout Mimimal People, kde je další můj oblíbenec Subsist. Ten hraje skvělý minimal, který na tom luxusním aparátu krásně vynikne. Přišlo mě, že na minimal stagi byl nejlepší zvuk vůbec. Možná to bylo jen tím, že tady bylo méně návštěvníků. Bohužel celý jeho set se kryl s tím Zaffaranovým, takže jsme slyšeli jen část, ale za mě dávám palec nahoru. Po něm už nastoupil Da Moon, ten i když se snažil navázat, tak se mu to úplně nedaří a prostor se vylidnil.

Posledním jménem, na které jsme se těšili byl Marco Nastić. Celou dobu jsem si říkal, co asi bude hrát? Techno nebo minimal? Bohužel hrál něco mezi tím, takže ani takový ani makový. Celý set byl poněkud utahaný bez nějakého vývoje. Prostě nuda. Dlouho jsem čekal, že se rozjede, ale furt a furt nic. Možná, že za to mohla ta „pipinka“, která ho celou dobu otravovala na podiu, možná za to mohl menší počet lidí než je Marco zvyklý. Těžko hodnotit. Každopádně pro mě to bylo trochu zklamání, a tak jdeme na minimal, kde hraje Audiot. To je ono! To je ten správný minimal, který máme tak rádi. Minimalu bylo pro dnešek až, až a tak jdeme ještě na veterána české techno scény Pavla Krejdla. Ten to řeže hlava nehlava jako za starých časů. Techno jako řemen, kterým nás chce rozsekat na kousky. Jediné, co mě kazilo zážitek, byli někteří vykalenci, kteří skákali kolem Pavla na podiu a mysleli si, že dělají show. Místo toho si utrhli pěknou ostudu. Tohle by se na akcích nemělo stávat! Bohužel je tady 22 hodina a s ní i konec prvního letošního vydání tohoto festivalu. Prvního, protože další Cinda open air bude na konci prázdnin 1. září. Pro další pokračování by to chtělo větší výběr jídla a více mobilních záchodů, kterých tady bylo opravdu nedostatek.  Jinak se mně líbí koncept denního festivalu, který je za hranicemi běžný. Začátek ve 12 a konec ve 22 hodin je jak dělaný pro naší starší generaci party people, kteří už nevydrží pařit až do rána.

soda

foto: David Karas