Report z festivalu Svojšice 2012 od Čéši

Musím se usmívat, když si vzpomenu na to, jak lidé s kyselostí přijímali první oznámená jména. Jakýpak Eric Prydz? Co to je za koncept? Vraťte nám původní Svojšice. Stále to samé dokola, nikdo si nedokázal moc připustit, že to bylo jen jedno jméno a ta další měla přibývat. Eric nakonec vystoupení díky své tour po USA zrušil a vzešel z toho nakonec nový line-up, line-up snů...

"Hromadnou jízdenku prosím. Kolik vás je? 30!"

Letošní Svojšice jsem chtěl pojmout tak trochu ve starém duchu... Tudíž se má osmá návštěva festivalu obešla bez auta a já, se spoustou známých a kamarádů, vyrazil na úžasnou cestu vlakem do města Pardubice. Uteklo to jako voda, více jak 30 lidí se vykodrcalo z vlaku a ve výborné náladě a s úsměvem od ucha k uchu jsme vzali útokem kyvadlový autobus vyjíždějící klasicky ze stanice 0. Nakonec jsme se tam všichni tak nějak poskládali a bylo úžasné, i přes velké horko, které uvnitř panovalo, jak si to ještě všichni dovedeme užít. :)

Prostě profi.

Před vchodem jsme se ocitli přibližně kolem půl deváté a měli ještě dostatek času a světla na to, abychom se prošli areálem, pozdravili se se spoustou známých a načerpali pozvolna atmosféru festivalu. Kontrola na vstupu proběhla naprosto hladce, příjemně a v přátelské atmosféře. Nikdo neměl žádný problém a security se chovala profesionálně a přátelsky. Celý den bylo nádherné počasí, slunce a horko tudíž připravilo pro návštěvníky dokonalé podmínky pro venkovní mejdan a už tohle bylo předzvěstí, že by to opravdu letos mohlo být "mega"! Před každým pódiem bylo prozatím několik desítek lidí, ale nejvíce byste jich našli v techno stanu, kde servírovala hudební tóny DJane Lucca. Zatím mě to nijak extra nebralo, chtěl jsem si užívat venku a kochat se areálem, který je mi tak příjemný a mám ho rád...

Funky Get on Up!

Bylo na čase jít konečně tančit a prvním DJem který nám měl rozhýbat nohy, nebyl nikdo jiný než samotný pan Joris Voorn. Nenápadný chlapík, co umí naservírovat dokonalou směsici zvuků. Začal zvolna, ale postupně jeho set nabíral na obrátkách a co mě u něj opravdu hodně překvapilo, byl track od DJe Rushe – Get On Up, i když tedy v opravdu jemnějším tempu než je samotný originál. Joris si s námi na začátku pohrával naprosto dokonale a ti na ploše před ním již dokázala dát najevo, že to, co hraje, se opravdu líbí. Pískot, ruce nad hlavou... Jediné, co mi malinko kazilo dojem, byla ta příšerně hustá mlha, přes kterou jsem neviděl ani sám sebe, natož DJe. :)

Yes papáááá!

Po Jorisovi, který sklidil velký úspěch, konečně na pódium nastoupil ten, který nám měl dokázat, co stále (i ve svých letech) dovede. Ano, Sven Väth. U tohoto pána jsem nevěděl, co očekávat... Je zde mnoho faktorů, které rozhodují o tom, zda zahraje dobře, či nikoliv. Pro Svena je typické, že opravdu nutně potřebuje pro svůj dobrý výkon dobré publikum. Pokud dostane od nás maximum, maximum také vloží do svého hraní. Díky bohu, že tu lidé byli takoví, jací byli. Papa Sven zahrál dokonale! Každým trackem dokázal lidi hecovat víc a víc. Lidé se mu naprosto odevzdali, bavilo je to a oni tančili přesně tak, jak Sven potřeboval. Moje obavy zmizely jako pára nad hrncem a užíval jsem si ten parádní zvukový projev mistra. Celkově to byla obrovská show, dokonalý zvuk, dokonalý hudební zážitek... Svojšice dokázaly, že Sven je prostě pán a mohli jsme si tak vychutnat řádku výborných tracků, například Timo Maas – Kick 1 Kick 3 (Maetrik remix) nebo Gary Beck – Feel It či Liuff Settanta – Margot... Bylo to hutné, bylo to taneční a konečně to tu znělo tak, jak všichni hrozně záviděli lidem venku mimo ČR. Konečně se dočkali a snad se konečně i ti skeptičtí remcalové chytli za nos. I u nás to jde, i u nás to má smysl. :)

Když hrají Pan Poti, všichni se zapotí!

Díky Svenovi jsem totálně zabil návštěvu techno stanu, ve kterém prý perfektně odehrála Nicole Moudaber a vynechal jsem i techno mága na 3 gramofony - pana Cristiana Varelu. Ale to se nedá nic dělat... Skvělá hudba na hlavním pódiu, vzduch a parádní atmosféra vás prostě jen tak nepustí. Co jsem si však rozhodně nechtěl nechat ujít, byli němečtí Pan Pot. Tyto dva hošánky jsem slyšel prvně letos na německém Time Warpu, kde si střihli set v deset hodin ráno a to bylo tedy něco! U nás se předvedli prvně a mohu vám s čistým svědomím říci, že se tu zapsali zlatým písmem. Tak nabušený set plný zvratů a dokonalého techna nenechal nikoho jen tak bez okolků stát. Tancoval celý stan a i když horko v něm panovalo značné, nikdo to neřešil, protože Pan Poti si prostě vyžadují, aby se člověk potil. :) Jejich show a hudební přednes osobně hodnotím jako to nejlepší, co festival Svojšice nabídl a moc bych si přál, aby tu byli brzy znovu. Na skvělém zvuku jsme si tak mohli vyslechnout tracky Caze Nove – Try nebo Bryan Zentz – D-Clash. Ze stanu jsem odešel totálně propocený, již lehce unavený, ale tak moc spokojený... Opět ten pocit v těle a mysl plná endorfinů z toho pohybu. Díky moc pánové!

Losos na grilu, sýry, zelenina...

Díky Džejárovi měli DJs v zákulisí i skvělý catering. Byla zde pro ně připravena spousta dobrot od sýrů a zeleniny přes maso až po naprosto dokonalého lososa na grilu s tymiánem. Ani já jsem neodolal a se Svenem v zádech jsem si na tomto skvostu pochutnal a měl tak sílu k dalším výkonům. Ještě chvíli jsem si poseděl v zákulisí a pozoroval pana Digweeda, jak nekompromisně diktuje do lidí své pojetí hudby. I on se dnes zařadil do skupiny těch, kteří se zde předvedli ve skvělém světle a v trošku trdších setech než u nich bývá obvyklé...

Krásné i bez východu sluníčka...

A už se to přiblížilo... Závěr a s ním spojený Adam Beyer. Švédské ranní pojetí techna už jen pro ty, kteří měli dostatek sil a stále se nemohli nabažit hudebních prožitků. Adam Beyer byl na ráno tou nejlepší volbou. Svým temnějším stylem a technem nás krásně utahal a my se mohli postupně odebírat domů. Zde uvádím z doslechu převzatý závěrečný track jeho setu, Johannes Heil – From Within. Já si před odjezdem ještě neodpustil ten dokonalý pohled do údolí, které letos výjimečně nerozzářily sluneční paprsky díky velké oblačnosti, ale i přes smutnější oblohu stál ten pohled za to! Posléze jsem nasedl a vezl skupinku unavených tanečníků domů do Prahy...

Co říci závěrem? Za mě rozhodně velké DÍKY! Smekám pomyslný klobouk a jsem rád, že i tady se konečně ukázalo, že to jde, když se chce. Jen těch lidí mohlo přijít malinko více, ale všem těm, kteří se dostavili, těm určitě bude slovo Svojšice znít dlouho v uších... Hezké léto všem!

čéša

foto: David