Čtenářský report z akce Paul Kalkbrenner v SaSaZu od Borise & Julie

K SaSaZu jsem vyrazil spolu s přítelkyní jako obvykle tramvají. Už cestou na zastávku jsme potkávali lidi z různých koutů, kteří se nás ptali na cestu a tak, když tramvaj dojela do kýžené stanice, vystoupil z ní celkem početný hlouček hudebních příznivců, který se vydal stejným směrem jako my. Když jsme došli ke vstupu, mile nás překvapilo, že tam na nás nečekala žádná fronta. Malý hlouček lidí postával jen u venkovní šatny, která navyšuje kapacitu vnitřních šaten SaSaZu u větších akcí. Nejšťastnější řešení to sice v mrazivých nocích není, ale rozhodně lepší, než kdyby možnost odložit si svršky neexistovala vůbec. Bylo lehce po půlnoci, což obvykle bývá čas, kdy se na pódium chystá hlavní hvězda, a jelikož jsme před akcí line-up nikde neobjevili, doufali jsme, že na sebe Paul nenechá dlouho čekat.

Po vstupu do klubu nás zasáhla příjemná atmosféra, kterou podtrhovaly beaty Paulovy půvabné partnerky Siminy Grigoriu. Parket byl už zaplněný, lidí tak akorát, žádné fronty na barech ani na toaletách. Než jsme stačili udělat kolečko, pozdravit pár známých a objednat si pití, hudba najednou utichla a davem se rozezněl nadšený potlesk a jekot, což byla jasná známka toho, že zanedlouho nastoupí ten, kvůli kterému se dnes zaplnila holešovická taneční Mekka. Vydali jsme se směrem k pódiu, abychom měli lepší zvuk i výhled, a už nám v uších zněly tóny skladby "Begang", kterou všichni dobře znají z filmu Berlin Calling. Bylo jasné, že Paul už je na svém místě a že zvuk v SaSaZu opět nezklame.

Všude kolem nás panovala skvělá energie a dobrá nálada, takže jsme si mohli nerušeně užívat Paulova setu, do kterého mimo svých počinů občas zamíchal i něco cizího, což bylo vítaným oživením celého vystoupení. Slyšeli jsme například hit "La Mezcla" od Michela Cleise nebo FatBoyovu "Praise You". Samozřejmě jsme nepřišli ani o hymnu "Sky and Sand", kterou si Paul schoval až na konec setu a na žadonění publika ještě přihodil hitovku "Aaron". Po necelých dvou hodinkách vydatné elektronické potravy se DJ rozloučil s publikem a na pódiu ho vystřídala ostřílená Lucca, která se zhostila nelehkého úkolu udržet tancující dav na parketu. Do jaké míry se jí to podařilo, už bohužel neposoudím. Shodli jsme se, že jsme slyšeli, co jsme potřebovali, a pomalu jsme se vydali k domovu.

Myslím, že na Paulovi je jasně vidět, že úspěch, který ho provází v posledních pár letech, mu na talentu neubírá a že on a jeho tým dělají svou práci dobře a s radostí, o čemž svědčila i atmosféra celého večera a pohoda, která v klubu panovala. Ať už se lidé přišli podívat proto, že je přilákal Paulův film Berlin Calling, nebo proto, že se jeho hudbou nechávají unášet již dlouhá léta a zajímalo je, kam se Paul od poslední návštěvy Prahy před dvěma roky posunul, dostali slušnou porci energické a osobité hudby a zážitek, který si rozhodně neodnesou z každé party...

Boris & Julie

foto: monty