Report z akce Apokalypsa 34 - All Star Game od Čéši

Tato Apokalypsa ve znamení All Star Game opět rozproudila vášnivé debaty v kuloárech o tom, zda-li se vůbec může honosit takovýmto označením. Ale proč by ne? Každý máme měřítko hvězdnosti někde jinde, každý si jede párty užít kvůli někomu jinému a pro každého je ta hvězda různá. Já byl velmi nadšený hned z několika jmen a byl jsem i velmi rád za několik prvotin, které jsem si zde mohl vyslechnout. Pro mě to opět byla, tak jako skoro pokaždé, velmi povedená Apokalypsa a právem má vyrytý svůj název v mém hudebním srdci jako ta nejoblíbenější současná česká halová akce...

Do Pavilónu P jsme vešli přesně v devět hodin. Tento mantinel jsme si nastavili již předem a všichni jsme byli odhodláni ho dodržet. Důvod byl jediný. Joseph Capriati! Ještě než jsme se rozeběhli pod reprobedny k zábradlí, byl tu malý zádrhel s ochrankou při vstupu do prostoru k akreditacím a pro VIP hosty. Bohužel, chybou tiskového centra Ticketpro, se označení VIP na lístky tiskla velmi nezřetelně a několik lidí tak mělo problém dostat se dovnitř. Po naštěstí velmi rychlém zásahu ze strany pořadatele a domluvě s ochrankou se vše vyjasnilo a v zábavě nám již nebránilo vůbec nic. Zvuk. To je to první, co tu vyzdvihnu, i když asi ne do uplných nebes, ale vysoko ano! Byl opravdu dobrý, jen se mi zdálo, že vpředu byl až příliš "těžký", přebasovaný, ale jinak opravdu dobrý. Bohužel hala je na šířku poměrně krátká a tak se rezonance v zadních prostorách opravdu nedaly přeslechnout. Možná by to šlo vyřešit plachtou a nebo úplně jinak, ale lidem tančícím v kotli musel zvuk utrhnout uši. Bylo to opravdu vostrý! :)

Ten, který nám ho dával okusit jako první, byl Joseph Capriati - DJ, jenž je menší než já, ale za gramofony předvádí hudbu nekonečně velkou. Již potřetí jsem měl tento rok možnost slyšet ho a již potřetí mi tento malý Ital vzal dech. Jeho techno má ten správný tepající beat, ty správné basy a tu hutnost která vám a vašemu tělu diktuje: "nepřestávej, tancuj!" Joseph Capriati, tak jako na Awakenings Festivalu v Holandsku, tak jako na Pleasure Island v techno stanu, tak i zde dokázal, že on je tím, kterého si opravdu může člověk vnímající techno dát za rámeček. Při svém geniálním setu se bavil, fotil si lidi a hraní si evidentně užíval. Opravdu to u nás má svoje kouzlo, protože DJs se tu před námi cítí dobře a vydávají ze sebe většinou maximum, a jenom tak to má být. Joseph Capriati již nastavil v tak brzkou hodinu laťku extrémně vysoko a bylo vlastně nemožné ji přeskočit...

Nastia Beauty

Kráskou, která to po něm chtěla zkusit, byla DJane Nastia Beauty. Krásná a charismatická ukrajinská DJane, která umí opravdu rozproudit krev lidem sledujích kanál YouTube se záznamy z různých akcí. Zde se však představila v poněkud komornějším světle. Trošku nudnější začátek jejího setu sice postupně gradoval a nabíral na spádu, bohužel také velmi, ale velmi často docházelo z její strany k chybám a kopancům. Já jsem sice ten poslední, kdo by toto chtěl nějak soudit, mám přeci jen rád lidskost v hraní a ne strojovou přesnost, ale když už slyšíte špatný přechod potřetí a úplně vás to rozhodí v tanci, jelikož to je opravdu velmi slyšet, říkáte si, že tady není asi něco v pořádku... Je možné, že byla trošku nervózní, nebo se dělo něco s technikou, ale nebudu spekulovat - ke konci jejího setu již vše dunělo tak, jak mělo a závěr byl opravdu mnohem tanečnější než začátek jejího setu.

Mauro Picotto

Po Nastě měl nastoupit on. Ten, kterého ti starší pamatují jakožto tvůrce diskotékových tracků, jakožto toho, který tak nekompromisně před mnoha lety hrál techno se svými svítícími sluchátky na uších. Další italský hřebec ve stáji Apokalypsa All Star Game - Mauro Picotto. Mauro a jeho současný zvuk bych zařadil pravděpodobně do škatulky dunivodupavotechnoidně znějící styl. Bylo to super a opravdu překvapení tohoto večera! Trošku jiné než si pamatuji z dřívějška, ale o to víc současné a o to víc zábavné. Mauro Picotto si vysloužil prozatím příčku číslo dvě v úspěšnosti a do konce večera ji uhájil. Jak to tak prozatím vypadalo, Apokalypse dala Itálie pěkně na prdel! :) Prohlížel jsem si i okolí - tanečnice vlnící se trošku mimo rytmus, ale o to častěji střidající oblečky, působily zajímavě, ne však uplně jako tancem nadané. Trošku mi vadil "smrádek" z těch jídel, která se smažila a fritovala přímo v hale, ale to už byl můj problém, respektive mého rozmazleného nosu. To už bych si mohl stěžovat klidně i na to, že ta voda byla moc mokrá a čaj příliš zelený. :) Mimochodem, mohli jste si zde zakoupit spoustu párty vychytávek, horké nápoje od čaje přes kávy a čokoládou konče a nespočet smažených karcinogenních fast food jídel, což (i přesto, že to není moje stravovací parketa) přináší opět výhody pro ty, kterým opravdu nestačí dvě žvejky na celou noc...

Ano, a právě nastala ta chvíle... Chvíle, na kterou čekalo tolik lidí, chvíle, která měla dokázat všem těm brblalům, jaký sound vlastně DJ Rush momentálně hraje. Ano, uznávám, že tu je již po stopadesátéosmé, sám jsem ho slyšel asi stopadesátkrát, ale je to právě on, kdo tu kdysi dávno na hlavním pódiu festivalu Summer Of Love spustil lavinu, na které se po dlouhou dobu vozili všichni, kteří chtěli nalákat hodně clubberů a tak trošku se zalíbit. Hard techno tehdy uhranulo spoustu lidí a DJ Rush se u nás stal jakýmsi zdomácnělým a bohužel brzy okoukaným DJem. On za to nemohl a jak sám nedávno prohlásil, změnil styl a vrátil se tam, kde mu to je opět příjemnější, jelikož hard techno strhlo tolik odpadu s sebou, že už se na tom podílet nechce. Stejně jako každá lavina řinoucí se rychlostí dolů jednou prostě dorazí do pomyslného údolí, zpomalí a pak... Pak se zastaví. Rush hrál skvěle! Bylo to opravdu velmi dobré a úplně jiné, ale tolik chyb a nezvládnutých přechodů, to snad neměla ani Nastia. Bohužel bylo zcela evidentní, že se něco muselo dít přímo na póidu. Rush to ale s profesionalitou sobě vlastní všechno ustál a gestikulací opět lidem potvrdil, jak si jich váží a jak je má rád. V jeho setu mimo jiné zazněla i stará pecka od Green Velveta – Flash.

DJ Rush

Po Rushovi nastoupila dvojka, která se tu lidem představila poprvé a na super intru to také zaznělo. Ben Sim a Paul Mac aka Killa Productions. Mimochodem ta intra měli všichni DJs velmi super připravená, byla krátká a letos si troufám tvrdit, že svou jednoduchostí a účelností splnila víc, než mega monstrózní a překombinovaná intra na párty Transmission. Tito dva pánové to vzali hezky zvostra již od začátku. Ben Sims si vzal na parádu CD přehrávače a pan Paul Mac stál celou dobu nehnutě u svého nakousnutého jablíčka. Šlo jim to svižně od ruky a několik tracků, jakými byly například naprosto nesmrtelný a dokonalý Jaguar od producenta DJe Rolanda a nebo úletová Gramophonedzie v techno rytmu mě opravdu potěšily a pobavily zároveň...

Gayle San + Sven Wittekind

Komu bych se však chtěl na závěr věnovat nejvíc, to byla dvojice, která se tu také objevila poprvé a já doufal, že splní očekávání, která jsem do nich vkládal a všem o nich vyprávěl. Gayle San a Sven Wittekind hrající společně a podporujíc a krotíc jeden druhého. Musím říci, že doby, kdy tu hrál Sven sám neskutečnou schranzovou smršť, jsou již dávno minulé a že jeho působení s Gayle je nyní naprosto dokonalé. Dostali se pro tento večer na třetí příčku mého osobního žebříčku a rozhodně zaslouženě. Apokalypsa prostě zpomalila, nevyměkla, to ani náhodou, ale jen prostě prezentovala techno v jeho opravdové, pro mě tak příjemné podobě. Byl jsem za to velmi rád a i díky tomu jsem vydržel až do šesti hodin a nemusel se vůbec nikam honit, vyháněn zběsilými rytmy do chladného rána... Loučím se tedy pomalu s pavilonem P a těším se zase brzy naviděnou.

Co říci na úplný závěr? Lasery laserovaly, světla blikala, někteří lidé možná viděli i stěrače, druhá stage mě zaujala výzdobou a taktéž svou velikostí a je škoda, že zůstávala po celou dobu tak prázdná. Záchody fungovaly na 100% a fungovaly by ještě lépe, kdyby z lidí nebyla taková čuňata. Bary obsluhovaly rychle a ceny odpovídaly tomu, na jaké akci jsme se nacházeli. Jen ten výběr byl malinko slabší, ale mně jako člověku vybírajícímu si mezi čajem a vodou to mohlo být úplně fuk. Pivo se tu čepovalo a já si myslím, že těch much tu zas až tolik nebylo. Pokud ano, určitě se zase vychytají příště a jiné se objeví, stejně tak jako někteří budou spokojeni skoro vždy a někteří nikdy... Užívejte pohodu a tančete!

čéša cesa@techno.cz

foto: future future@techno.cz