Report z Transmission - Digital Madness od Čéši

Transmission. Už kdysi dávno, když tu byl Ferry Corsten prvně, zakusil jsem příchuť, tu nasládlou příchuť stylu trance. Tehdy jsem se nemohl nechat nikým vytrhnout z taneční euforie, kterou mi Ferry přinesl a tak, letos již podruhé, těšil jsem se právě na něj, co nám v Praze předvede. Pojďme se spolu vydat do světa blikající modré, zářivě zelené a celou nocí protančené Transmission... Přicházím lehce po desáté hodině a tak si mohu připsat opět další promeškané vystoupení našeho zástupce, Michala Poliaka. Bohužel, i když jsem velmi chtěl, nestíhal jsem. Tak snad Michal začal dobře a já se po dvacetiminutovém čekání v šatně dostal pomalu na narvaný plac, kde již tančilo několik tisíc lidí. To, že toto čekání je jen slabým odvarem oproti tomu rannímu, o tom se mi teď nezdálo ani náhodou...

Prošel jsem, tedy spíše pomalu se prodral davem, postupně až k první řadě. Z mega reprobeden do nás již Gareth Emery valil jeden track za druhým a neznělo to úplně špatně. Pro mě je to DJ na rozjezd a prozatím svou funkci splňoval velmi dobře. V tuto chvíli to však bylo spíše o tom, aby se člověk prošel, rozkoukal se a načerpal sílu z toho davu na celonoční tančení. Do zad mi pomalinku zněl track od Swedish House Mafia – One. Procházel jsem si tedy i okolní chodby, okukoval krásné hostesky, které tu zastupovaly snad každého, kdo se s akcí Transmission dal dohromady, tudíž jste mohli vidět zářivě modře blikající slečny od PRE, stříbrně futuristicky oděné slečny zastupující asi mimoplanetární návštěvníky a nebo holky od AXE...

U stánků se prodávalo jídlo, pití a spousta dalších vymožeností, bez kterých byste si párty někteří z vás asi už ani nemohli představit. Já však dal přednost před párkem v rohlíku či smaženým hranolkům dalšímu DJi, který měl pomalu začít hrát... Na velké projekci se zjevil digitální obličej upozorňující na svět, kde budeme všichni sledování a na to, že proběhne scanning. Show celkem ucházející, ale oproti minulé Future Cities o dost slabší vizuální stránka věci. Ohňostroj zafungoval na 100%, jen ty petardy, které byly odpalovány v průběhu noci, ty si páni pyrotechnici mohli odpustit. Tedy řeknu vám, jestli se někdo dost leká, tak tady se asi podělal strachy, protože takové bomby nad hlavou, to nebylo uplně ideální...

DJ Marcus Schulz je jednou ze stálic hrajících poměrně často v ČR. Pravděpodobně to tu má rád, jelikož je to vidět a hlavně slyšet i na jeho stylu hraní. Marcus předvedl své klasické pojetí stylu trance. Bez zbyečných vokálů i když samozřejmě vrtulky a nájezdy nechyběly, to by nebyl trance. Každopádně Marcus byl pro mě hned od začátku velkým favoritem a svým setem kandidoval na toho, kdo tu předvede ten nejlepší výkon. Já ale vše soudím z pohledu spíše toho tanečníka, který má rád rychlejší trance bez zbytečných průtahů a melodií, takže mě berte s rezervou... Po růžovém intru, které se neslo v ohlušujícím dubstep rytmu, jsme tu měli možnost přivítat další zástupce - právě ty, kteří mají uplně odlišný styl, než dohrávající Marcus.

Od melodií, řekněme až spíše k ukolébavkám, tu byli k poslechu zástupci Above & Beyond. Ti, co mají rádi trance v jeho úplně nejvíc vlezlé podobě - pardon, nevím jak to jinak označit - možná uplifting, nebo jak se tomu v trance hantýrce říká, ti museli být nadšeni. Co se týká mě a jak jsem měl možnost pozorovat i pár dalším stovkám lidí, toto přišlo jako bezmezná nuda. Velmi dlouhé přechody, nudné změny a opravdu jen takový ten protahovaný usmrkaný trance. :( Škoda, po Marcusovi by si to zasloužilo nějaký spád, ale ne do propasti nudy a beznápaditosti, přičemž ani staří Daft Punk v remixu to nezachránili. Určitě se tu našlo mnoho těch, kterým se právě tohle líbí, jelikož toto je pro ně ten pravý trance a ne jen to rychlé bušení s občasným nájezdem, ale já byl zklamán. Prostě se to sem nehodilo a nezapadalo to do časové posloupnosti. Možná kdyby hráli před Marcusem, či spíše před Garethem, bylo by to o poznání lepší.

Co mě však zaujalo, byly texty, které se při závěru promítaly na projekční plátno. Byly dost oduševnělé a jak to u trance hudby bývá, měly navodit určitý pocit sounáležitosti, pokory a možná i lásky. Ale dost již bylo jemných princeznovských pasáží... Po této dvojici následoval jakýsi Transmix. Nikdy jsem nenavštívil Sensation, tudíž mohu jen odhadovat, že toto mělo sloužit jako jakýsi Megamix večera. Ale proč ve dvě hodiny ráno? Sice hodně zajímavý průřez různými hitovkami, například Kenkraft a nebo staré Tiestoviny, ty tu zazněly snad dokonce dvě, což už byl fakt oldschool jako pejsek... Každopádně půlhodinové CD mělo dát šanci ukázat lidem kolik petard tu ještě zbylo, kolik laserů umí vykouzlit kolik barev a další spoustu vychytávek, na což občasní návštěvníci, zpravidla poslouchající hlavně rádiové hitovky, slyší. Show to byla dobrá hlavně pro tu chvíli, když sedíte nahoře na ochozu, podřimujete a pozorujete to švitoření dole pod vámi, ale k čemu se ještě vrátím, je opět a zase projekce. Pardon, už mi není dvanáct a Atari nevlastním, takže pozorovat dva roboty, jak po sobě střílí lasery, to mohlo oslnit snad jen zoufalce typu Super Mario. :)

No nic, konečně nastoupil ten, na něhož jsem se těšil nejvíce a kterému jsem dával tu největší šanci, aby mě opět roztancoval a pobavil. Ferry Corsten, jenž se předvedl i na vedlejším pódiu v Budapešti na Telekom Bónusz Festivalu, měl možnost tu hrát sice jen hodinu a půl, ale využil ji dostatečně. Zatímco v Maďarsku měl jeho set velmi pozvolný vývoj, house vše začal, tvrdší trance ukončil, tady spustil svou klasiku, i když v začátku jaksi ne úplně vyváženou. Zazněl tu například track Brute, který má naprosto specifický zvuk a hrozně mě baví, Digital Punk, remix Coldplay nebo track Beautiful. Tohle bylo super, Ferry hrál plynule, příjemně a tanečně. Bavil se stejně jako bavil nás a závěr jeho setu byl dokonalý. Pustil nám track Made Of Love s nádherným hlasem vokalistky Betsie Larkin, na projekcích běželo oficiální video a celkově to bylo nádherné rozloučení. Ferry hrál pro mě hodně dobře, avšak stále zůstal pro dnešní noc zastíněn Marcusem. Každopádně "thank you Ferry" jako jsi ty děkoval nám...

Kdo mě ovšem probral a to nejen mě, to byl DJ John O´Callaghan. Tak jako vždy se na ráno počítá s někým, kdo nás hezky vyžene domů. Bohužel, tohle byl přesně můj šálek kávy a domů se mi fakt nechtělo! John hrál libový tech trance. Bez debat nejlepší DJ za celou noc! Já vím, je mi jasné, že každý máme rád jiný trance, ale tohle muselo roztancovat i ty nejzarytější trance romantiky a snílky. Stejně jako loni Simon Patterson i John prostě ráno halu rozbil na kousky a z lidí vybušil poslední zbytky sil. Tohle stálo za to, hrozně moc mě to na závěr potěšilo a i díky němu jsem tu vydržel skoro do půl šesté. Co mě však velmi nemile překvapilo, byl fakt, že i s více jak půlhodinovou rezervou, s níž jsem se vydal do šatny, bylo již nahoře všude hrozně moc lidí a jen málo z nich dostávalo za své lístečky bundy, které jim patřily.

Šatnářům vše trvalo děsně dlouho, ochranka pobíhala sem a tam s vysílačkami a já stále více a více mačkaný dopředu a sotva dýchající jsem musel vydržet tento stav více jak půl hodiny a to jsem měl pravděpodobně štěstí... Šatna byl opravdu propadák večera a dokázalo to spoustě z nás pokazit skvělé hudební zážitky. Co se týče všeho ostatního, nemá cenu to komentovat. UM má vše zmáknuté, od zvuku přes světelné efekty, zázemí, ochranku a spoustu dalších součástek nutných pro dobrou párty. Tady prostě hrají prim prostory a i peníze se kterými UM zkrátka disponovat umí a může. Tak snad tedy opět za rok a užívejte hudby a tance!

čéša cesa@techno.cz

foto: MHD mhd@techno.cz