REPORT

 

Report z Pleasure Island 2011 od Čéši

Tak, jak tomu zpravidla bývá, po prvním dílu většinou následuje pokračování a toho jsme se u festivalu Pleasure Island mohli dočkat na konci srpna, na pro něj novém, avšak všem velmi dobře známém párty plácku - letišti v Roudnici nad Labem. Naposledy jsem tu byl, když se tu konaly známé akce Creamfields, a tak jsem se velmi těšil zpět na místo, odkud je tak krásný pohled na horu Říp...

 

Změnu místa konání druhého ročníku festivalu jsem ocenil, jelikož "studený" Hradec Králové, i když skýtající velmi atraktivní prostory hangárů, mě loni zase až tak nebral. Možná to bylo rozlehlostí, možná i tehdy stejně nepřejícným počasím. Co naplat, člověk celý týden pracuje za tropických teplot a za odměnu dostane na víkend pořádnou chladivou spršku a teploty příjemné maximálně norským clubberům. Co naděláme, nejsme naštěstí všichni modelky, ani z cukru a tak, i když to nebylo slunečné, vyrazili jsme směr Pleasure Island do Roudnice nad Labem...

Pleasure Island

S deštníkem do areálu? Bez problému...

Po odstavení auta na promáčené travnaté parkoviště a obohaceni pláštěnkou, vyrazili jsme ke hlavnímu vchodu. Festival byl koncipován do jakéhosi oblouku, který velikostně působil tak trochu stísněně, ale v průběhu noci se to nakonec projevilo jako dostatečné řešení, bez zbytečných kilometrů naběhaných sem a tam. Po velmi vlažné kontrole, jak osobní tak zavazadlové, jsme vešli do areálu. Nebyl zde vůbec žádný problém vnést si sem i deštník, a to i přesto, že jinde by vás s touto výbavičkou vůbec do areálu projít nenechali... Vyměnili jsme si peníze za žetony a pomalu se rozhlíželi po ploše, která byla prozatím stále jemně zkrápěna deštěm a pod nohama se tak tvořily stále větší a větší čvachtanice. Nebylo to však nic tak hrozného a připomnělo mi to mou červnovou návštěvu festivalu Awakenings v Holandsku. Naprosto totožné podmínky i počasí, jen s tím rozdílem, že tam přes den teplota v průběhu festivalu tolik neklesla (jedna z výhod parties konaných přes den). Oproti loňsku se mi hlavní stage zdála mnohem menší, ale o to vypracovanější a co jsem pak viděl i v noci, na světelné a laserové efekty dosti zajímavá. Můj report a pohled na celý festival se bohužel odehraje pouze z jediného místa a to z modrého techno stanu, který mi naprosto učaroval. O tom ale až později...

Pleasure Island

Malá fatra uprostřed festivalu...

Líbily se mi adrenalinové atrakce umístěné v jednom z rohů festivalu a úplně nejvíc mě dostal oheň rozdělaný kousek od indiánských tee-pee zahřívající v průběhu noci stále větší a větší hlouček clubberů. Zajímavý a v tuto noc velmi vhodný doplněk festivalu! Z tohoto místa jste také měli možnost poslouchat dění snad na všech pódiích najednou a někdy z toho byl celkem zajímavý megamix. :) To je asi tak vše, co jsem vypozoroval za tu chvilku, než se začala před osmou hodinou večer pomalu protrhávat oblačnost a na chvíli nás ještě potěšily sluneční paprsky, které vytvořily nádhernou duhu na pozadí. Krásný úvod pro mě velmi povedeného festivalu již opravdu mohl začít...

Pleasure Island

Světové techno, světoví DJs, světová pařba...

Vešel jsem do modrého šapitó a nechal se strhnout celkem početným davem tancujících clubberů pod palbou velmi hutného a silného zvuku. Jen doplním, že všude, kde jsem měl možnost pobýt, byl zvuk opravdu velmi, velmi silný a kvalitní... Stihl jsem ještě závěr setu DJe Briana Sanhajiho, který nás jako druhý připravil na vystoupení Nica Fanciulliho. Nic spustil od začátku velmi hutný bublavý sound, ale nebyly to bublinky, které se na povrch derou pomaličku, nýbrž bublavé techno nutící nás všechny ty bublinky pochytat a začít procvičovat pořádný taneční krok. Nic Fanciulli velmi bavil, ale já si hned na začátku uvědomil něco ve smyslu: "vždyť tohle je teprv začátek, tak se hlavně moc neunavit!" :) Nevím, zda se mi to zdálo, nebo jestli jsem si dobře všiml spolu s ostatními, ale jeho set se o malinko protahoval, což však vůbec nebylo na škodu...

Pleasure Island

Joey Beltram stále umí!

Po Nicovi nastoupil Joey Beltram a já vám hned na začátku mohu prozradit, že techno stage neměla, co se týče tanečnosti, kvality a všeho tak důležitého pro dobrý mejdan, absolutně žádnou konkurenci na celém festivalu. Jasně, každý má rád něco, ale to, co se odehrávalo zde, to už se mi dlouho nestalo... Joey nepolevil, laťku, kterou nastavil Nic, nejen přeskočil, ale opět ji posunul o něco výš a tak tomu vlastně bylo po celou noc. Ani jedno zaváhání, ani jedna minuta, která by zde nudila, či člověka poslala jinam. V jeho setu zazněly tracky například od Umeka, Cirez D a řady dalších. Někteří, snad aby nepropásli ani minutu, nechodili ven ani čůrat. "Ze stanu nás ven nedostanou," řekli si a pokud jste si něco odkládali v tmavých koutech šapitó, raději si to vyperte... :)

Hardstyle, hardbass, nebo jen zrychlená diskotéka?

Nechci se nikoho dotknout, berte to tedy jen jako můj čistě obecný pohled a asi neznalý a nepochopený, ale to se vám opravdu ten hardstyle, či co to bylo, tolik líbí? Pokaždé, když jsem procházel kolem, nejen, že všechny ty vysoké frekvence, trumpety a automatický bubínek zněly stále stejně, ale tohle prostě nemělo snad ani tu hlavu a patu. :( Pravda, uznávám, že je to také styl a že nemůžeme všichni poslouchat to samé, že? Jsem rád, že to sem pro lidi někdo doveze a může jim tak otevřít nové obzory v taneční muzice (já si je prozatím raději nechám uzavřené). Co však musím pochválit, byla opět vizuální stránka i tohoto pódia. Když se spustily všechny ty světelné hlavy a reflektory, rozhodně to stálo i za ten krátký pohled cestou na WC...

Pleasure Island

Jedeme dál, nezastavujem - Chris Liebing nemá zpoždění...

A už je tu on, mistr mistrů a jeden z těch nejočekávanějších! Báli jsme se, zda Chris příliš nezmění nejen rychlost, ale i celkový sound, ale báli jsme se nakonec úplně zbytečně. Dokonale zaplul svým neskutečným beatem do tohoto skutečně nejtanečnějšího stanu a všichni jsme společně mohli pokračovat v té taneční euforii, která zde vládla. Chris dokázal, že jeho charisma a jeho DJ um je pro nás tou nejničivější zbraní a kdo se nešel alespoň jednou převléknout, ten musel být mokrý až mezi půlkami. V těchto chvílích už na některých místech ve stanu kapalo ze stropu. Nevím, zda-li protékal, či to byl vysrážený pot, ale nebylo to úplně příjemné, dostat tu nečekanou spršku za krk. :) Ten, na koho jsem se já osobně těšil nejvíce a koho jsem opravdu vyhlížel s nadšením malého chlapce čekajícího na novou hračku, tím byl Joseph Capriati. Joseph Capriati – jméno, které jsem poprvé slyšel tam venku, na mém prvním zahraničním mejdanu a byl z něho úplně paf. Jak to dopadlo tady? Tady mě, a nejenom mě, poslal do kolen... Jeho techno bylo dokonalé. Mělo hlavu, patu a ještě spoustu jiných částí těla, které pro změnu to vaše nutilo tancovat. Nemohu zde vůbec vypisovat, kdo co zahrál a kdo zahrál nejlíp, to prostě nejde. To je stejné, jako byste chtěli z výběrového hroznu té nejvyšší kvality vybrat jen tu jednu nejsladší a nejlepší bobuli. To zkrátka a dobře není možné - všechny byly nejlepší a všichni, co tu hráli, byli skvělí...

Pleasure Island

Fabric stage s přesuny...

Chtěl jsem si mezi technem dát trošku oraz a tak jsem pádil na chvilinku jinam - na Fabric stage, kde měl hrát DJ Orbith. Díky změnám v line-upu zde však vystupoval až od dvě a půl hodiny později, tudíž jsem jen chvíli tancoval na úplně nové placky v podání LayDee Jane, která tady ve Fabric stanu koketovala s opravdu pro ni nevídaným zvukem. Hodně dobré a v jejím podání také velmi euforické progressive elektro tech trance beaty. A zpět na místě činu, na technu. Tím posledním, kterého jsem zde slyšel, ale již spíše jen tak útržkovitě, byl Cari Lekebusch. I on za tu chvilku, co jsem mu dal, ve mně zanechal velký dojem. Solidně okořenil techno stage svým zvukem a hnal o poznání menší stádo clubberů stále vpřed k pomalu se blížícímu zdárnému konci festivalu. V tuto pokročilou hodinu s již velmi silným chladem jsem se odebral na chvíli odpočinout si do auta a posléze již rovnou nabral směr domov...

Jídlo jen pro masožravé a nebo záchvat žlučníku?

Teď bych se rád ještě vyjádřil k maličkostem typu jídlo a ostatní... Nevím, co všechno je nutné pro oslovení pořadatele s tím, že chcete nabízet občerstvení na tak velkém festivalu, ale jen dva stánky po dvou výdejních místech, kde nabídku tvořila především klobása, párek, hranolky, zaplaťpánbůh ještě kukuřice či palačinka, to je dosti chudá představa vyhládlého strávníka. Po menším bádání se dala objevit ještě budka se zapečenými panini, ale i tak to bylo pro několik tisíc lidí žalostně málo a zbytečně to mohlo narušit tak skvělé okamžiky z festivalu. Jinak ceny na barech byly standardní, co se akcí pod taktovkou UM týče, tudíž žádný výprodej na dohled... Bary obsluhovaly rychle a ocenil jsem i jejich přítomnost přímo v každém ze stanů. .) Toalety byly v naprostém pořádku, v dostatečném množství pro lidi, kteří na festival dojeli a tekoucí voda po celou dobu konání, což se ovšem bere v dnešní době snad už jako samozřejmost. To, že se člověk musel občas brodit bahnem, to bylo logické, když venku celý den pršelo. Gumové desky byly položeny jen tam, kde hrozilo opravdu velké namočení či bahenní propad, ale pokud jste se vykulenýma očima koukali pod nohy a ne po svých iluzích a představách, nemuseli jste zase až tolik trpět. V Holandsku jsem měl boty od bahna víc a to se tam opravdu snažili, seč mohli, aby pokryli celý prostor festivalu Awakenings...

Pleasure Island

Ozvěte se!

Doplňkové akce v podobě atrakcí, různých pointů a vychytávek tentokrát dokreslovaly celý festival k velmi dobrému světlu a já v tuto chvíli už asi nemám co dodat. Vlastně ano mám, jednu důležitou věc. Dostala se ke mně zpráva, že se na místě pohybovala skupinka lidí, která ohrožovala návštěvníky pravděpodobně střelnou zbraní. Prý takto bylo ohroženo několik lidí a já si nedovedu vůbec představit, pokud by to byla pravda, co se mohlo stát, kdyby to třeba opravdu byla nabitá střelná zbraň... Pokud jste vy, nebo někdo z vašeho okolí, měli podobnou zkušenost, napište mi prosím na email. Nechceme přeci už žádné postřelené před klubem či pobodané v klubu, jak se tomu již v minulosti stalo?! Díkybohu jsem já tak špatný zážitek neměl a tak mi čas strávený na festivalu už vlastně vůbec nic nepokazilo. Díky všem za účast a čas, který jste věnovali čtení těchto řádek.

čéša cesa@techno.cz

foto: bekk bekk@techno.cz

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
MHD
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016