Report z vystoupení B. B. Kinga od Kickita

Socialistický palác.

Kongresové centrum sice zrovna nepatří mezi ta nejpřijatelnější koncertní místa, ale zajímavými akcemi se to v něm jenom hemží. Po spleti různých peripetií jsem konečně našel své místo a shora tohoto gigantické sálu z dob socialismu jsem shlížel k rozlehlému pódiu. Role předskokana se ujala legenda britského blues a to samotný John Mayall. Zůstává záhadou, zdali organizátoři nezamýšleli udělat každý koncert samostatně, protože John Mayall je přeci jen osobnost, která by si to zasloužila, ale předskakovat B. B. Kingovi není nic urážlivého pro kohokoliv. Oproti minulému roku, kdy předskakovala Alice Springs, to byla velká změna!

Mayall představil obnovené Bluesbreakers!

Britská ikona blues se představila v obnovené formaci Bluesbreakers. V jeho hodinovém setu stojí rozhodně za zmínku více, než deseti minutová píseň Chicago Line, která divákům přiblížila i Mayallovu starší tvorbu, jíž často na koncertech neprezentuje. Mayall se opíral nejenom o hru na foukací harmoniku, na kterou předvedl své umění v první písni, ale také o hru na klávesy, které k němu patří a třetí stránkou jeho projevu pak byl charismatický zpěv, do něhož i ve svých sedmasedmdesáti letech vložil vskutku velké množství energie.

B. B. King hrál i povídal...

Patnáct minut po desáté se na pódiu objevili pouze muzikanti B. B. Kinga, kteří první dvě skladby pojali coby přehlídku kapely a ve třetí se přidal i samotný král blues a představil divákům jmenovitě jednotlivé interprety. Velká škoda, že tak pozdě a to hlavně pro fotografy, protože po třetí písni museli opustit prostor před pódiem. Po zmiňovaném představení kapely usedl na svoji židli a odehrál nádhernou baladu I Need You So Bad. Vše nasvědčovalo tomu, že budeme svědky příjemného večera, ale bohužel jsme byli svědky jakési blues kavárny, v níž zpěvák mezi písněmi vkládá až moc svých postojů a laciných pokusů o vtip, které se někdy až zbytečně opakovaly a protahovaly. Smutným faktem také bylo, že jediná píseň, krom té první, nebyla zahrána vcelku a to jich tu zaznělo jen šest za celý koncert! Pravdou zůstává, že sice nepředvedl hru, na kterou diváci byli zvyklí z jeho desek, ale ohromnou sílu v hlase má stále. Na druhou stranu to plnému Kongresovému centru na konci koncertu nejspíš nevadilo, a proto se aplaudovalo vestoje, což B. B. Kinga rozjařilo natolik, že vesele rozhazoval trsátka se svou podobiznou a na koho se nedostalo, ten se odvážně vrhal k nohám velikána, aby si ukořistil ty stále volné kusy. :)

Věk vs. pověst.

Lidi, kteří dorazili na koncert, a čekali nějaké velké "blues jízdy", pravděpodobně odcházeli nespokojeni, ale byli tu také ti, co si chtěli alespoň na pár chvil užít tuto legendu. Dýchat stejný vzduch jako on, nechat se nést na tónech jeho osobité kytary a ti si zcela určitě pozitivního pocit z jeho hry odnesli. Kdo čekal od starého pána zázraky, ten se jich bohužel nedočkal, ale ruku na srdce - kdo z vás, až vám bude 85 let, budete hrát na kytaru s takovou chutí jako právě B. B King?!

text: kickit kickit@techno.cz

foto: michita michita@techno.cz