Report z festivalu Rock for People od Sody

Butler - rozháněč mraků.

První festivalový den mě programově nic moc nelákalo a navíc mě odradilo chladné a deštivé počasí. Dlouho jsem se rozhodoval, zda mám vyrazit, ale nakonec u mě vyhrálo teplo domácího krbu (letos začala topná sezóna opravdu brzy). Druhý den jsem nenechal nic náhodě a vyrazil jsem do Festivalparku už na pátou hodinu, abych stihl koncert instrumentální formace John Butler Trio. Ještě než jsem dorazil na místo dění, honily se na obloze černé mraky, to se ovšem změnilo po skvělém sólu na kytaru Johna Butlera. Ten se svojí kytarou převáděl taková kouzla, že se i mraky rozestoupily a po několika dnech vysvitlo slunce. Z jejich koncertu byla slyšet australská domorodá hudba plná energie. Po jejich vystoupení byl čas projít areál, podívat se, co se oproti loňsku změnilo - zkrátka, co pro nás organizátoři připravili kromě muziky. Stejně jako vloni zde byla řada stánků se skvělým jídlem a pitím a přes celý areál voněly nejrůznější dobroty. Jako každý rok nešlo odolat, když to všude tak voní, navíc ve většině případů lákaly i přijatelné ceny. Akorát to pivo!

Tanečky od Keleho?

I když se Staropramen v tiskových zprávách chlubil, jak dělají vše pro to, aby bylo pivo co nejlepší, tak nevím, nevím... Ale asi za to můžou moje chuťové buňky, které tomuto pivu nikdy nepřišly na chuť. Nechyběly ani stánky s různými suvenýry, oblečením atd. Společnost T-mobile měla pro návštěvníky hned několik možností, jak využít volný čas. Tím nejzajímavějším byl bezesporu lidský katapult, "angry birds", nechyběly ani koloběžky, dvoupatrový t-music sky stan a zóna s dobíječkami a internetem. Momentálně nehrálo nic, co by mě zajímalo, a tak se odebírám do auta nechat odpočinout svým bolavým nohám. Znovu pročítám profily vystupujících a našel jsem jednu nenápadnou, ale zásadní větu: "Frontman kapely Bloc Party "Kele" fanoušky loni přiměl k pozornosti albem The Boxer, které se celé nese v duchu lásky k taneční hudbě..." Nechápu, jak jsem to mohl přehlídnout, nejspíš mě odradilo, že jde o kapelu Bloc Party. No nic, beru nohy na ramena a běžím na Evropa 2 Stage. Juchů! To zní hodně dobře! Aktuální elektro zvuk se skvělým zpěvákem Kelem. Chvílemi dost divoké, až mně přijde, že těch zvuků tam je až zbytečně moc, ale párty to byla se vším všudy. Pro mě to je určitě největší objev celého festivalu!

DJ Tiësto na Rock for People?

Další koncert, a nejspíš ten hlavní dnešního dne, to jsou američtí My Chemical Romance. Celý prostor na T-music Stage, respektive před ní, se zaplnil a s očekáváním vyhlížíme nástup kapely. Ti si ale dávají na čas - asi čekají, až bude publikum řádně navnaděné. Po chvilce napínání je tu máme všechny a v plné síle. Hned od začátku se s tím moc nepárali - tvrdé kytary a pořádný rockový zpěv, to je přesně to, na co většina návštěvníků čekala. Já jsem tady dnes kvůli úplně jiné partičce a těmi jsou Asian Dub Foundation. Divoká kapela plná skvělých hudebníků, která nedělá rozdíly v hudebních stylech. Naopak jejich hudba je hodně různorodá a to od šamanských rytmů, přes jungle, až po divoký punk - to vše se zásadními texty s protirasistickou tématikou. Pro mě rozhodně nejlepší koncert druhého dne festivalu. Dnešní návštěvu končím před CZ Talent & Jam pódiem, kde hraje jeden z našich nejlepších drum´n´bassových DJs a producentů - Juanita Juarez aka Brooklyn. Ještě před tím ovšem musím projít kolem Showcase Stage, kde to z dálky zní docela dobře a ještě lépe vypadá. Dva barevné lasery krájí hangár na kousky a lidi se skvěle baví. Vše však vypadalo dobře až do doby, kdy se z reprobeden ozvalo: "Rezident sobotní Dance Exxtravaganza na Evropě 2: DJ Tiësto!" To jsem šel do kolen a rychle prchám pryč. Smutné na tom bylo to, že před pódiem, kde hrál Brooklyn, bylo jen pár desítek lidí a na Evropa 2 Stage úplně narváno. To je trochu k zamyšlení, jaký mají někteří návštěvníci hudební vkus...

The Streets

Co nejvíce energie na konec!

Poslední, tedy třetí festivalový den, mě zvedli ze židle až japonští Tokyo Ska Paradise Orchestra. Orchestr plný dechových nástrojů, ale i kytar a parádního zpěvu. Devítičlenná kapela rozjela divokou ska jízdu, která se návštěvníkům velice zamlouvá a už krátce po osmé hodině večerní řádí jako zběsilí. I přesto, že nejsem žádným velkým fanouškem "skáčka", jejich koncert si užívám i já. Dalším zásadním, a pro mě největším překvapením, byl koncert The Streets. Tuto kapelu znám už dlouho, ale nikdy jsem jí nevěnoval větší pozornost. Až do teď. Tři rapující zpěváci předváděli takovou show, jakou jsem tady ještě neviděl. Koncert plný energie, euforie a především úžasné muziky, která byla na mě chvílemi až moc "sladká", zato především něžnému pohlaví se jejich styl očividně líbil. Tančily a kroutily boky, jak smyslu zbavené a i já jsem byl v totálním stavu euforie. Tolik pozitivní a hluboké muziky jsem už dlouho neslyšel. Když jsem zavřel oči, připadal jsem si jako někde u moře. Skvělý to pocit! Ne všichni ale sdíleli tento názor, protože během koncertu se prostor pomalu vyprazdňoval. Že by byli všichni tak netrpěliví z následujícího, pro někoho hlavního, koncertu celého festivalu? Tedy toho od australských divočáků Pendulum? Nespíš to tak bude, protože prostor T-music Stage se zcela zaplnil a momentálně zde byl asi největší kotel návštěvníků za celý festival.

Hlavní hvězda Pendulum? Jak pro koho...

Stejně jako většina lidí, tak i já jsem se velice těšil na tento živák - vždyť už jsem je tolikrát viděl v DJ setu. Jejich věci zní snad na každé D´n´B akci a tak jsem byl hodně zvědav, co nám předvedou naživo. Bohužel překvapení se nekonalo, spíše naopak... Nasazení kapely mi přišlo poněkud vláčné. Žádná velká show a překvapivě pomalejší tempo, než jsme od Pendulum zvyklí. Kde je ten divoký D´n´B? Že jsou Pendulum rockoví nebo drum´n´bassovi? To je dávná minulost. Aktuální zvuk je jedna velká diskotéka. Já je fakt nepoznával! Jen pár skladeb má zlomený beat, jinak většina je lacinou a ohranou pohádkou pro malé děti. Zahráli nám pár jejich velkých D´n´B hitů, ale ty nezachránily celkový dojem z koncertu. Naštěstí na nás to nejlepší teprve čekalo. Na pódiu Staropramen Cool Lemon jsou již připraveni němečtí Digitalism. Právě ti mě přesvědčili, zda letošní RfP navštívit, nebo ne. Jsem rád, že jsem se rozhodl správně a vyrazil, protože od samého začátku koncertu jsem byl v totálním hudebním rauši. Dva pánové s různými mašinkami, z nichž vycucávali úplné maximum a třetí pán na živé bicí = naprosto skvělé spojení.

Digitální mágové!

Jednou tvrdé elektro, pak zase kytary, které byly schované v jednom z těch několika chytrých přístrojů a to vše doplněno rockovým zpěvem. Neobvyklé, ale bez chyby! S každým trackem si tak pohrávali, že to bylo něco neuvěřitelného. Bylo vidět, jak si koncert užívají jak návštěvníci, kteří skákali, co jim síly dovolovaly, tak i sami Digitalism. Slovy se nedá popsat, co jsme prožili, protože to bylo něco úžasného - promyšlené elektro s velkým E. A pro mě nejen nejlepší koncert celého festivalu, ale i nejlepší koncert za poslední dobu. Jedinou malou vadu na kráse to mělo a tím bylo publikum... Jen pár stovek lidí, kteří Digitalism znali a užívali si je naplno, zbytek jen tak postával. Je znát, když publikum není vyloženě srdcově spojeno s vystupujícím. Digitalism je celou dobu pobízeli k větší odezvě a já si připadal poněkud trapně - vždyť my Češi nejsme tak chladní. :( Trochu života do toho! Nebo, že by už návštěvníci po třech čtyřech dnech neměli hlasivky? Je pravda, že jsem to viděl i na jiných koncertech... Málo kapel po skončení vytleskali zpět. Většinou se publikum jen otočilo a prchalo pryč a ne jinak tomu bylo i na Digitalism. Škoda! No nic, lepší tečku festivalu jsem si ani nemohl přát. Úplná tečka to ještě nebyla, protože na pódiu s názvem Evropa 2 ještě hrají australští Loonaloop. Ti kombinují elektronickou taneční muziku s živými nástroji, jako jsou bubny, housle, didgeridoo, klávesy, bicí, basa, počítač a samozřejmě zpěv. Musím vyzdvihnout především skvělý house, který se do jejich muziky tak hodí. Jejich styl je přitom dost originální - taneční muzika, z níž je slyšet domorodá hudba.

Digitalism

Jsme na rockovém festivalu, nebo ne?

Koncert Loonaloop se bohužel z velké části kryl s Digitalism, takže jsem slyšel jenom posledních pár skladeb, ale určitě stáli za to. Tímto jsem se rozloučil s festivalem Rock for People. Po cestě k autu jsem ovšem musel projít kolem Showcase Stage, odkud už z dálky slyším známý hit od Davida Guetty a do toho mířila hláška Pavla Cejnara: "Všichni ruce nahoru!" To je děs! :( Stage, oproti koncertu Loonaloop, je zaplněna k prasknutí. Snad tisícovka lidí, která paří na hity Evropy 2. To jsme vážně na Rock for People?! To je opravdu HODNĚ k zamyšlení. Od samého začátku jsem měl pocit, že se nějak změnilo publikum. Kde jsou ti správní rockeři? Přišlo mi, že spíš než na rockovém festivalu, jsem někde na přehlídkovém molu. Samé divné outfity, až jsem se některým musel smát víc, než před lety všem těm techno oblečkům. Kam ta doba spěje? Lidi, buďte sami sebou a nekopírujte styly jako v Anglii. Tady jsme v Čechách... Je taky pravda, že mě velmi překvapilo, kolik tady bylo zahraničních návštěvníků - všude zněla angličtina, polština a němčina. To je dobrým důkazem toho, že Rock for People už se může řadit mezi evropské festivaly jak programem, tak především špičkovou organizací. Všem pořadatelům, vystupujícím a návštěvníkům děkuji za skvělý zážitek a za rok na osmnáctých narozeninách ve Festivalparku na viděnou.

text: soda soda@techno.cz

foto: MHD mhd@techno.cz

video: Oskar oskar@techno.cz