Report z francouzského víkendu s názvem Vitalic od Čéši

Pražská výprava zahajuje...

První byla na řadě brněnská Elektra konající se v klubu Fléda. Příjezd hlásíme s pražským DJem Subgatem a zbytkem skupiny lehce po osmé hodině večerní a jdeme se posilnit výbornou večeří do restaurace nedaleko Flédy. Jídlo bylo skvělé a už to je zárukou dobrého výkonu. Před desátou hodinou poslušně stojíme v klubu Fléda, všichni na svých předem vyhrazených místech. DJ Subgate otevíral páteční Elektru tak, jak je jeho zvykem. Bezchybné mixy, parádní výběr tracků, kde byl zahrnut i jeden z jeho vlastní tvorby, a dokonalý zvuk. Subgate je velmi zkušený DJ a ví, jak se ujmout i role rozehřívače. V jedenáct hodin je již na parketu několik stovek tancujících a track Jorise Voorna může plynule a hutně roztancovávat dablovaný počet nohou na parketu. Zde bych pravděpodobně vypíchnul první rozdíl mezi Brnem a Prahou. Lidé zde čekají už i na prvního hrajícícho a tancují od samého začátku, což v Praze není až takovým zvykem, ale nepředbíhejme událostem, tentokrát bylo vše trošku jinak než obvykle... Subgate pomalu dohrává své dvě hodiny, které bavily, lidé perfektně reagovali a závěr nemohl udělat lepší, než s tím neskutečným a nesmrtelným trackem od pana Rolanda – Jaguar. Pecka, co potěší i postarší srdce a opět mu dodá chuť do života. :)

Fedor

Plno i na Magionu.

Subgate je střídán Fedorem a po rozjetém závěru nastává velmi radikální změna. Tracky z uplně jiného soudku a celková kompozice setu také. Občas se mi to zamlouvalo, ale jako celek to působilo zmateně a ne úplně vyrovnaně, každopádně tracky od Tigy – You Gonna Want Me a nebo Duck Sauce – Barbra Streisand potěšily. Díky tomu je tu alespoň prostor k porozhlédnutí se po Flédě a k načerpání sil na hlavní star večera. Fléda jako taková nemá chill out, ale je zde alternativní druhá menší stage s názvem Magion. Zde se po celou dobu večera hrálo jemně deepově-minimalově a vždy, když jsem šel kolem, bylo zde dost clubberů, kterým tato stage vyhovovala více než ta hlavní a hlavní je přeci to, když se všichni baví a to tu bylo evidentní všude... :) Pomalu se však blíží hodina, kdy se na hlavní a velmi hezky připraveném pódiu dělá místo pro pana DJe Vitalica.

Vitalic

Vitalic - ten, jenž nám dal druhý život...

Vitalic je pro spoustu lidí fenomén a je také naprosto skvělým producentem. Ono se poměrně často stává, že Francie jako taková dává hudebnímu průmyslu nejednu lahůdku a nejednoho DJe. Vitalic působil dojmem zakřiknutějšího a nekomunikativního pána, ale na to se tu přeci nehraje. Důležité je, co předvede zpoza svého notebooku. Vitalic měl pravděpodobně celý set předem předpřipravený, ale jak to podal, to bylo neskutečné. Čekal jsem, že v Brně to bude, co se týče atmosféry, lahůdka - znám to tu a za ta léta, co sem jezdím, vždy spoléhám na lidi, kteří si jedou tu párty opravdu užít a celý mejdan protancovat. Tentokrát tomu nebylo jinak, ba co víc, bylo to mnooohem lepší! Vitalic nás vůbec nešetřil, zaznělo několik opravdu skvělých záležitostí, ale to nejlepší bylo z jeho dílny. To, na co se dozajista všichni těšili a na co tak úžasně reagovali - Vitalic a jeho Second Lives! To, co se v tu chvíli stalo na Flédě, nemělo obdoby. Pískot, jekot, ruce nahoře, euforie, jako kdyby to měla být pro každého z nás poslední taneční noc v životě... Nádhera, husí kůže a úsměv od ucha k uchu. Lidi skákali, tančili, bylo to prostě tak, jak to na těch povedených mejdanech má být! Celý jeho set, který trval něco kolem devadesáti minut, se nedalo dělat nic jiného, než tancovat a tancovat a tancovat... Díky moc, bylo to skvělé!

Brno je zlatá loď, do Brna na mejdany choď...

Orbith to v tuto chvíli neměl úplně nejlehčí, ale není třeba poučovat takového mazáka... Spustil to svoje a nikdo nezůstal na pochybách, že právě on je opravdu tím DJem na správném místě. Orbith hraje skvěle, zvuk je na Flédě naprosto dokonalý, basy basují a výšky si správně notují. Není třeba dodávat mnoho, Orbith to zvládl na jedničku a remix Prodigy či k závěru umístěný vál od Endrika Schroedera – Time Machine, to bylo to, co člověka nemůže nikdy omrzet a zklamat, a tak tomu bylo i tentokrát... Fléda a lidi v ní mě zase dostali, byl jsem šťastný, že jsem se mohl zúčastnit a zatancovat si opět v Brně po boku těch skvělých clubberů, kteří hudbu opravdu prožívají a jedou si za ní. Já si usedl po čtvrt na pět za volant a vydal se na cestu domů, do Prahy a v duchu si říkal: "tohle se v Praze asi konat nebude". A jak já se mýlil, jak moc jsem se mýlil... :)

Kim Pixa

Praha město měst, matička stověžatá...

Sobota krásná a slunečná utekla jako voda a mě čekala druhá etapa mého protančeného víkendu. Jak už jsem říkal, nepředpokládal jsem, že by se do Roxy chystaly mega davy, ale různé informace a zvěsti mi dávaly signály, že to zase až tak obyčejné s tou návštěvností nebude. Vyrážím tedy do klubu na půl dvanáctou a už v tuto chvíli mě čeká venku několikametrová fronta. Nezvyk, ale potěšující. Uvnitř je zatím poloprázdno a mé domněnky zatím stále drží svou pozici. Tady to asi nebude tak husté... Je však až s podivem, co se může stát během hodiny. Odložit věci do šatny, honem koupit pití, dokud nevládnou davy a jdeme nahoru na pódium. Prvním hrajícím v Roxy byl Kim Pixa. DJ, který tvoří duo WeKi, ale tentokrát se svým jedinečným zvukem, který prezentuje, zůstal sám. Kima jsem slyšel jen chviličku a rozhodně nenechal nikoho chladným a půdu pro Vitalica připravil dokonale. Kim je dosti výraznou osobností a to nejen stylem, jakým hraje, ale i tím, jak se obléká a jak vypadá. Je opravdu jedním z mála, co má svůj styl a drží se ho. Jak jsem již předeslal, během hodinky, než měl začít hrát Vitalic, se Roxy zaplnila téměř k prasknutí a bylo až k nevíře, kolik lidí se vejde na stage, kolik se jich nasouká na balkón a jak se radikálně zúží všechny chodbičky a prostory v jindy tak prostorném klubu. Roxy sice chill-out má, ale já se do něj po pravdě ani nedostal. :)

Vitalic podruhé, Roxy se nafukuje...

Na Vitalica jsem již perfektně soustředěn a připraven tancovat s velmi početnou skupinkou kamarádů, známých a dalších tanečníků. Čekáme nečekané a já čekám předvídatelné. Vitalic opět bez sluchátek otevřel svůj laptop a začal nás poučovat jako na hudební výchově francouzské vyšší odborné školy. Jásot, punkové skákání a lomcování se zábranami nezná mezí a já chvílemi až ztrácím přehled o tom, koho je ta ruka vedle mě a kdo se do mě tak neskutečně opírá. Rukou tu bylo tolik, že když Vitalic dal opět svůj Second Lives, vyvstal jeden z návštěvníků na pódium a udělal to, co se stává jen na těch opravdu povedených koncertech - prostě a jednoduše skokem obloukovitým poslal své tělo na clubbery pod sebou a ti ho nenechali padnout, alespoň ne ihned. :) Chvíli hezky plul na lesu rukou a posléze byl upuštěn. Nic se mu však nestalo, naštěstí... Vitalic zahrál dle mého totožný set. Nevím to přesně, ale tracky, které jsem poznával a pamatoval si je, dal ve stejném pořadí a i tak nějak ve stejných časových intervalech jako v Brně. Bylo to sice připravené, říkáte se, ale na atmosféře to nic neubíralo. Nemohu říci, kde to bylo lepší, ale Roxy byla úžasná, dokonalá a i ten zvuk se tu dal překousnout, jelikož to hrálo o trochu líp, než bývá zvykem. Vitalic si na konci setu, stejně jako v Brně, už nedělá servítky a sází do nás tvrdší odnož hudebního průmyslu a jedím z těch posledních tracků byl i Dustin Zahn – Stranger To Stability. Neskutečné! Celou Roxy se nese jeho jméno, pískot a skandování trvající skoro minutu. Vitalic však jen zvolá s úsměvem své: "díky" do davu, zaklapne notebook a odebere se do ústraní... Konec.

Anton X

Francouzský fantom Anton X...

Po něm už je tu jeho francouzský support Anton X. Ten se sice také v Brně účastnil akce Elektra, ale jen jako návštěvník. V Roxy měl tu možnost předvést nám své umění a že bylo o co stát, se projevilo ihned po několika jeho ze začátku dosti pomalých skladbách. Na začátku to po Vitalicovi dost zpomalil, ale ten vývoj jaký to mělo - to stálo za to. Hrál hezky plynulé jemné techno, kde zazněl i track Jorise Voorna – The Secret a nebo také remix Alan Fitzpatrik – Gridlock. Jak mi řekli ti, kterým se to moc líbilo, přesně takhle se hraje na západě a já byl rád, že tady na to stále tancoval plný klub... No nic, za ten víkend jsem byl již utancovaný až až, tudíž nemohu sloužit déle jak do půl čtvrté, a tak mi nezbývá nic jiného, než se rozloučit i se svým milovaným domácím klubem. Co říci závěrem? Snad jen to, že obě místa mají něco do sebe. Miluji Brno díky jeho atmosféře i díky lidem, kteří si to tam jdou opravdu užít a klub Roxy miluji pro to, jaký je a že jsem v něm vyrůstal... Obě párty byly skvělé a nelze říci, že by byl patrný nějaký větší rozdíl. Fléda třeba vynikla zvukem, Roxy zase svým prostorem. Vitalic zahrál stejně, tudíž ať už jste byli tam nebo tam, dozajista jste si to užili tak, jako já. Díky všem a buďte opatrní - na obou akcích se staly nepříjemné nehody způsobené částečnou nepozorností a tím, jak jsou ostatní neohleduplní... Bavte se a tancujte!

čéša cesa@techno.cz

foto: future, future@techno.cz blaster blaster@techno.cz