Report z Citadely se Svenem Väthem od Sody

Kabát? Nikoli - Sven!

Už si ani nevzpomínám, kolikrát jsem chtěl jet na párty do Brna, ale buď mi stálo něco v cestě, nebo se mně nechtělo cestovat takovou dálku. Až jméno Sven Väth mě nenechalo klidným a 19. března jsem vyrazil na brněnské výstaviště. Bylo to magické datum. Odpoledne jsme, jak u nás bývá zvykem, přivítali jaro spálením smrtky a večer nás čekal nejsilnější úplněk za posledních dvacet let. Noc jako dělaná na párty! Přijíždíme k výstavišti a jedinou otevřenou bránou proti nám jede dlouhá kolona aut. Co to má být? Auta mají najíždět dovnitř a ne ven. Nás ale nic nezastaví a vjíždíme do areálu, ale tam nás hned zastavují pořadatelé s tím, že tady to skončilo. Že bychom si spletli akci? Spletli a dost, protože tady právě skončila kapela Kabát. To je extrém... Fanoušci Kabátů versus technaři. Nebo komerční hudba bez nápadu versus elektronická hudba, která má hlubší význam a myšlenku. Naštěstí nám pořadatel vysvětluje, že jsme u špatné brány a tak rychle pryč od Kabátů. Konečně na správném místě...

Příliš brzy na předskočení...

Zaparkovat před hlavní branou nebyl žádný problém, až si říkám, že na to, kolik je hodin, je tady nějak málo aut. Po chvíli chůze jsme před pavilónem G1 - kupodivu nikde žádné fronty a tak jsme za pár okamžiků v samotném centru dění. Nejprve naše cesta směřuje k šatně, ani tady žádná fronta, jako třeba na Let It Roll. Svršky odloženy a jdeme to tu trochu okouknout. Dlouhá hala je rozpůlena na dvě části velkou tribunou. V té přední bylo pódium a v té zadní třeba stánky s občerstvením. Sortiment byl velký a stánků dostatek, takže každý si musel přijít na to své a nemusel kvůli tomu dlouze čekat. Teď už honem před pódium, kterému právě šéfuje Chris Tietjen. Toho si vybral sám Sven Väth, aby reprezentoval značku Cocoon na jeho turné. Chris hraje našlápnutý techno set, na který paří už slušný dav lidí. Než se stačíme rozkoukat, je tady půl dvanácté a s ním i konec Chrisova setu. Bohužel jsme z něho moc neslyšeli, což mě dost mrzí. Škoda, že takový DJ hraje už tak brzy. Po něm nastupuje jeden z našich nejlepších hráčů - Michael Burian. Ten sice trochu změnil styl, ale naštěstí nešlo o trance nebo jiné komerční šílenosti. Jeho set byl pestrý, přesný a měl tu správnou šťávu. Publiku se jeho mix očividně zamlouval a ani já nemám, co bych mu vytkl. Občas zahrál nějakou hitovku, ale tu měl už předem upravenou přesně podle sebe a hned vzápětí ji míchal do další skladby. Nakonec došlo i na legendární track od Laurenta Garniera Flashback.

VJ nebo automat?

Jediná věc, která trochu kazila jeho set, byla katastrofální video projekce, na které běžel sestřih jeho klipů, na nichž se po celou dobu objevoval jako Chuck Norris nad Texasem. :) Materiál byl nejspíš použit z Burianova DVD, ale celkově to na mě působilo hodně jednoduše a bez nápadu. Bohužel to ale bylo asi to nejlepší, co jsme tento večer na projekcích mohli vidět. Celou noc na nich běhaly nesmyslné obrazce bez myšlenky a o tématice nemůže být ani řeč. Projekce byla ten největší průšvih večera - nechápu, proč si organizátoři nepozvali kvalitního VJe, vždyť jich u nás máme spousty! Ani celá stage na mě neudělala zrovna dojem. Klasické pódium, kterému chyběl nápad a originalita, jako tomu je např. na Let It Roll nebo Transmission. Čekal jsem, že během noci stage ještě nějak ožije, čekal jsem laser nebo nějaké další efekty, ale nic se nedělo. Světel bylo víc než dost, byly i perfektně ovládány, ale to už v dnešní době nestačí. Čas se posunul a své nádobíčko si chystá Jacek Sienkiewicz, aby v jednu hodinu ráno mohl odstartovat svůj set. Začal skvělým minimalem přesně dle mého gusta. To mě nenechává v klidu a ruce i nohy se hýbou přesně do rytmu. Bomba! To prostě šlape, to je to právé ořechové pro mé uši i moji duši. Teď taky krásně vynikne ten skvělý zvuk, který nám tady přichystali. Publikum, jak se zdá, není úplně nadšeno z Jackova minimalu, ale to se dalo čekat... Už když jsme přišli a zmonitorovali techno oblečky a vykulené obličeje, říkal jsem si, že si asi spletli akci, protože tady se dneska moc techna hrát nebude. A když, tak to určitě nebude v nějakém hard podání, na které většina čeká. Sienkiewicz si celou dobu udržuje minimalové tempo, až v jednu chvíli doslova uspává celou halu. Polovina lidí raději posedává nebo postává u baru. Začátek setu neměl chybu, posléze je už poněkud monotónní, ale přesto jeho práci hodnotím velmi kladně.

Třicet let zkušeností...

Máme tu druhou hodinu a s ní začíná legenda elektronické hudby Sven Väth, který zde slaví 30 let za gramofony. Je to až neuvěřitelné, že tak dlouho někdo vydrží bavit party people a i po 30 letech mu to jde na jedničku. Udržuje si svůj osobitý styl, za který sklízí nemalé ovace. Nejinak tomu bylo v Brně. Stále usměvavý, plný života a s energií na rozdávání. Od prvních beatů měl publikum ve své hrsti. Prostor před pódiem se opět pěkně zaplnil a velká dlouhá párty ve stylu papa Sven může začít. Hutný beat, pod kterým se vždycky skrývá nějaká ta groovy melodie okořeněná skvělými mixy. Tak pestrý, barevný a energický set nám hraje papa... Po skvělém začátku ovšem přichází pomalejší a monotónní část, která zase část lidí vyhnala. Ani techno, ani minimal. Něco mezi tím, jakoby ztratil tu energii, kterou mohl na začátku rozdávat. Jeho set je ovšem dlouhý, předlouhý, takže má právo si trochu oddychnout.To děláme i my a necháváme odpočinout své bolavé nohy. Před čtvrtou hodinou set opět nabírá obrátky a my si jdeme z posledních sil hodit kopýtkem. Vydržíme ovšem už jenom hodinu a krátce po páté ranní opouštíme tuto rozjetou party. I přes pokročilou hodinu má Sven před sebou stále slušný dav lidí... Celou noc hodnotím na výbornou, DJs předvedli skvělé sety a organizačně to vážně nemělo chybu!

foto: terezi terezi@techno.cz