Report ze Citadely se Svenem Väthem od Čéši

Hromadně vlakem za mnohem míň peněz.

Po zralé úvaze a propočítání všech možností a plánů rozhodla se početná skupinka vyrážející z Prahy pro cestu vlakem. Při tak vysokém zastoupení již velmi zasloužilých clubberů se cesta zvýhodní nejen finančně, ale i pro ostatní cestující to bude lepší. Není nic příjemného, být utlačován v autobuse několika rozvernými nadšenci, bez možnosti vychutnat si strastiplnou cestu do Brna, do města kdysi proslulého jako techno základna... Vlakem pohodlně a pospolu přijíždíme brzy, s možností občerstvit se a zrelaxovat se před samotným vstupem do oné magické haly s označením G. To písmenko je magické už samo o sobě, holky dozajista potvrdí. :)

Mnoho hodin před Svenem...

Po příchodu do haly si odkládáme věci do šaten a to hned do dvou. Ti, kteří měli více financí a zakoupili si VIP vstupenky, totiž měli svou na balkóně, ti "obyčejní" ji našli na konci haly, ale všichni v tuto hodinu byli bez problémů a tlačenic odbaveni. Hala G je mi příjemnější než velkokapacitní prostor pavilonu P - je užší a působí prostě komorněji. :) Procházím si ji a všude je něco, velká tribuna uprostřed toho všeho působí monstrózně a je tu dostatek místa na sezení, možná na tuto noc až příliš... Tam je stánek s cigaretami, támhle s jídlem, támhle s Aloe, jo a ještě támhle jsou lighsticky a abych nezapoměl, i krásný stánek AXE s andělskými hosteskami. Prostor parádně využit a na ten žalostný počet návštěvníků dokonale připraven... Prvním hrajícím, kterého jsem slyšel, byl DJ Jerry. Chlapík si to dával zase slušně, v trošku rychlejším tempu, ale jinak klasika - ostatně co se divím, když měl sluchátka přes oči, což značí rozjařenost, s níž si to vždy vychutnává. Hrál si pěkně to svoje a neznělo to vůbec špatně, jen to dle mého bylo na ten začátek asi moc.

Francouzské překvapení chutnající jako francouzský polibek...

Každopádně tady se nějaké navazování DJů očekávat beztak ani nedalo. Line-up byl poskládán spíše tak, že si DJs budou muset prostě všichni odehrát to své, aniž by to koncepčně uplně dobře zapadalo. Po Jerrym nastoupil za pultík francouzský DJ Chris Tietjen a musím vám říci, že ačkoliv to byla ještě celkem brzká hodina a že clubberů tam stále bylo opravdu jen pár stovek, tento DJ mě dostal do kolen. Dostal mě svým celým setem, pojetím a kvalitou. To on byl pro mě začátkem toho všeho parádního, co se tu posléze odehrávalo. Chris to pojal naprosto po svém - ta hudební změna, ta basová linka, která zněla tak mohutně a tak jinak... Lidi tancovali, i když ne tak, jak by mohli, ale já si jich nevšímal, jel jsem si na vlně francouzského pobřeží a skláněl se před kvalitou tohoto pána tak, jak se svět sklání před kvalitou francouzských vín. Když by Francouzi dělali auta tak, jako Chris Tietjen  muziku, nebylo by třeba jiného výrobce a jiné automobilky. Vyvezl nás všude - na vrcholky hor, údolím i přes dlouhou pláň. Nádherný set a zcela bez chyby...

České polínko v ohni co shořelo na popel...

Po Frantíkovi si za pult stoupnul náš nejznámější DJ Michael Burian. Já proti Michalovi nemohu říci ani popel, ale je až nebezpečné, jak se ze všech stran proti němu ozývají záporné hlasy. Je mi v podstatě jedno, proč hrál v tento čas, i když osobně bych ho také prohodil za Tietjena, ale to, jak reagují lidé, přeci mluví za vše. Tolik negace kolem hraní jsem dlouho nezažil. Každopádně Michael tentokrát nepředvedl takový set jako v Pardubicích s Marco V - tam se mi to zdálo daleko lepší, ale mohlo to být i celkovou koncepcí párty a tím, že tam jednoduše více zapadal. Všichni začali tancovat mnohem důrazněji, vášnivěji a živěji, nevím čím to, tracky neměl zlé, ale přeci i Chris hrál kvalitně a tanečně, tak proč ten chlad předtím?! Důležité je ale v podstatě vlastně jen to, jak to baví návštěvníky a tady to rozhodně působilo tak, že lidi právě tohle bavilo prozatím nejvíce. Pravda, neposlouchal jsem to celé, toulal jsem se halou a vnímal to vlastně jen tak na půl ucha. Ale těch lidí tam bylo pořád sakra málo, takže výhoda v čekání na baru, nevýhoda v atmosféře na place...

Polský švihák Jacek...

Už je tam! U svého laptopu a velkého mixáku. Polský DJ Jacek Sienkiewicz. Tenhle pán se za temného svitu jen modrých reflektorů ujal role rozheřívače, nebo spíše rozpalovače clubberů před samotným papá Svenem. Klobouk dolů chlapíku, povedlo se ti to náramně! Já zprvu čekal, že to bude hodně pomalé, alespoň tak o tom diskutovali lidé na fórech před samotnou Citadelou. Rozhodně to ale neuspal, pustil do nás live set, jaký se jen tak neslyší. Nebylo to sice žádné zběsilé uhánění clubberských oveček, ale temné techno, které má sílu, i když není násobena rychlostí. Tohle vás i tak dokázalo vnitřně rozpárat a k tomu mu dopomáhej nejen bůh, ale hlavně zvuk, který jsem takto silný a kvalitní zažil opravdu jen párkrát. Mám pocit, že pokud zmíním, že lidé v prvních řadách hazardovali se sluchem, nebudu od pravdy příliš daleko, a to nás to "nejhorší", co se hlasitosti týče, teprve čekalo... Jacek jel nehoráznou show, parádní techno, lidé tancovali, ale při pohledu z balkónu to nebylo nic divokého a hlavně ten maličký kotlíček vypadal tak chudě! Velká škoda, velká, ale hlavně těch, kteří nepřišli a neslyšeli to, co já.

Mnoho hodin se Svenem...

Ano, ano, ano! Konečně nastupuje a potleskem se loučí s polským předskokanem. Upravuje si vlasy a se svou početnou skupinkou "vyvolených" ujímá se diktatury na Citadele. Nevím, kdo to udělal, zda-li sám papá, ale hlasitost vyjela do rudých a v hale vepředu to mělo snad 120 dB... Auvajs! Sven začal mučit hudební soupravu a hlavně nás neskutečně parádní a plynulou techno jízdou. Bylo to krásné mučení, plné svíjejících se pohybů do rytmu, které nám způsobují ony slastné pocity. Naše myšlenky se soustředily jen na příděl toho nejlepšího v jeho podání a opravdu to stálo za to. Jestli někdo bude zase tvrdit, že to tady odfláknul, tak mu snad fláknu a nebo už asi fakt pojedu ven a podívám se, jak ukrutně to asi musí hrát za hranicemi. Tady u nás to bylo skvělé, mělo to vývoj a i když jsem netančil celou dobu, bavil jsem se až do konce. Zaznělo od něj mnoho mnoho zajímavých tracků, ale nemohu vám zprostředkovat žádný, tedy až na jeden a to Rampa & Re.You – Work, co s tak ďábelským hlasem zněl celou halou... Užil jsem si papá Svena a jsem opravdu moc moc rád za to, že jsem mohl být u toho, když tu opět hrál. Díky! :)

Předčasný konec? Útěk či únava?

Já odjel unavený a spokojený z akce už ve čtvrt na šest, ale dostaly se ke mně zvěsti, že krátce po mém odjezdu papá Sven také dojel, tedy spíše dohrál. Nevím, čím to, ale prý nedodržel svou pětihodinovou jízdu a prostě to zabalil. Snad se dozvíme více, ale to už nebude z mé strany... Co více tedy říci o této akci, která začínala jako intelektuální alternativa technomejdanu k párty Apokalypsa? Co říci k párty, která se přehoupla přes house a trance opět ke kořenům a tak krásným a vzácným kořenům? Není třeba dodávat vůbec nic, snad jen, přeji si a doufám, že toto nebyla poslední Citadela, na kterou jsem mohl dorazit. Světel nebylo příliš, ale o to mi nikdy nešlo, tma tu rozhodně nebyla a jedinou výtku tudíž mám pouze ke kuřákům nebo vlastně ke všemu, co se týká kouře, takže i ke vzduchotechnice. Chvílemi jsem si totiž připadal jako ten krtek, žmoulajíc si oči každou chvíli tak moc, abych alespoň trefil na WC... A jak se líbilo vám?

foto: terezi terezi@techno.cz