Report z Let It Roll od Sody

Tak trochu zbytečné fronty...

Let It Roll se u nás stal svátkem drum´n´bassu... Každý půlrok se sjede tisíce fanoušků tohoto stylu, aby společně propařili celou noc. Festival má každý rok svoji letní open air a zimní indoor podobu, letos se navíc jeho působení rozšíří také na Slovensko, kde se bude konat LIR open air. Kdo by toho měl tedy dvakrát za rok málo, může ještě vyrazit k našim slovenským bratrům! Beat Promotion, která festival pořádá, přiváží ta nejaktuálnější jména současného D´n´B a nejinak tomu bylo i v Praze 25. února v DK Kolbenova. Naše posádka dorazila před "Kolbenku" přesně v deset hodin a všude před halou postávaly skupinky lidi a nejčastější věta zněla: "Nemáte někdo lístek na prodej?" Tady by si překupníci vstupenek přišli na své... My naštěstí toto řešit nemusíme, zato však řešíme akreditace. U vchodu je několik front a zrovna ta nejdelší je na guest list. To snad ne! Dlouhá fronta, která se téměř nehýbala, byla způsobena tím, že okénko na guest list bylo dohromady spolu s VIP, friends listem a kdo ví, jakým ještě dalším listem. Takže paradoxně ti nejváženější hosté stáli dlouhé minuty venku na mrazu... Po půl hodině čekání jsem obdržel příslušnou pásku na ruku, ale dostat se s ní přes hlavní vchod, už nebyl takový problém, jak to původně vypadalo. Návštěvníci zde spořádaně narovnaní vůbec netušili, že vstupních koridorů je tu hned několik a vytvořili dlouhou frontu k nezbytnému prohledání a odtržení vstupenky. My si vybíráme ten krajní, kde stojí jen pár lidí a tak jsme okamžitě uvnitř.

Hlavně neupadnout!

Za velkými plechovými vraty nás čeká další fronta. Jak jinak, než na šatnu... Tu ovšem odkládáme na pozdější dobu. Nejprve jdeme okouknout prostor, který se až na velkou stage od minulého dílu moc nezměnil. Bary stály jako vždy, mobilní záchody taktéž a druhou stage nám taky nikdo nepřestěhoval. Takže prostor už známe, teď už jenom zapadnout do zdejší atmosféry a párty může začít. Naše cesta nejprve směřuje na druhou stage, kde nás už při příchodu ohromil velice silný zvuk. Nezbývá, než sáhnout do kapsy pro špunty do uší, protože bez nich bych byl do hodiny hluchý. Už v tuto dobu je publikum pěkně rozjeté a není se čemu divit. Ten hutný beat, který k nám letí, nenechává v klidu ani mě. To znamená, že musím odložit bundu do šatny, abych se mohl vrhnout do víru hudby, takže hurá do fronty. Ta je víc nekonečná, než ta venku s tím rozdílem, že tady se na nás nepochopitelně zezadu stále tlačili lidi, jako by to nějak mohli urychlit. Tlačenice to byla dobrá a nechci domýšlet, co by se stalo, když by někdo upadl. :( Takové menší davové šílenství - ten dav by ho snad ušlapal. Nic příjemného to nebylo, ale nakonec jsme to přežili bez újmy na zdraví. Zato nám ale utekla další půlhodina z dnešního večera. Nejvyšší čas zakotvit před hlavním pódiem, kde už pěkně dlouho žene publikum kupředu DJ Sigma. Už z dálky nás ohromila obří stage, která cosi znázorňovala. Celý večer jsem se snažil přijít na to, co vlastně znamená, ale těch nápadů jsem měl hned několik. Tou nejpravděpodobnější verzí bylo vycházející slunce... Nebo snad Tibetská vlajka?! Hlavní organizátor Suki má k Tibetu velmi blízko. A nebo neměla znázorňovat nic a já si jen zbytečně lámal hlavu, co že nám to připravili za originální stage... Odpověď na tuto otázku tak znají jen sami organizátoři.

Někdo se bez čistého zvuku neobejde, jiný ho vůbec nepotřebuje...

Šli jsme se tedy na tu parádu podívat zblízka... Ten dav lidí, kterým jsme museli projít, byl opravdu nekonečný. Když jsme se probojovali dopředu, tak jsme sice stáli přímo pod velkou konstrukcí se světly a blízko DJe, ale něco tu nehrálo. Kde je ten luxusní zvuk, který mě ještě před chvílí drtil na kousíčky? Aha, on je za námi... Obrovské 130 kW reprobedny byly umístěny před obří konstrukcí, pod kterou se pařilo, takže první půlka davu před DJem slyšela jenom basy a různé odrazy zvuků. Naopak druhá část za bednami si mohla užívat parádní zvuk se vším všudy. Tady se dobře ukázalo, že spoustě lidem je úplně jedno, jaký se na ně z reprobeden hrne sound. Stačilo udělat jen pár kroků zpět a zvuk byl tak čistý a tak silný, že mi to řádně namasírovalo všechny vnitřnosti a tlukot srdce se teď řídil podle nastaveného BPM. DJ Sigma měl publikum pevně ve svých rukou, jeho mixy byly přesné a strhující. Míchal hned několik stylů dohromady a s takovou razancí, že jsem nevěřil svým uším. Chvílemi to byl klidnější dubstep, který se ovšem vzápětí změnil v pořádný mazec. Jeho set se mi velmi zamlouval, jak už svou pestrostí, tak hlavně těmi skvělými mixy. O půlnoci ho za velké světelné show střídají Chase & Status s MC Ragem. Stage pěkně ožila, všechna světla svítí, blikají, prostor neustále propichuje barevný laser a na stropní konstrukci se promítá grafika LIR a jména vystupujících. Vše bylo skvěle sladěno a promyšleno do posledních detailů. Opravdu velkolepá stage, jako by zde vystupovala nějaká trance superstar. Až si říkám, jestli to na tento undergroundový prostor není až moc vymazlené. DJ Chase zpomalil tempo, což mě dost překvapilo, protože jsem čekal přesný opak, ale budu určitě radši, když to tak zůstane. MC Rage se snaží ohranými hláškami typu: "Make some noise!" povzbudit publikum, ale nevím nevím... U nás máme celou řadu kvalitnějších MCs, než tyhle křiklouny z ciziny. Řvát pár frází dokola, mi už přijde docela trapné, nudné a hlavně to dost narušuje set DJe. Chase si stále držel své pomalejší tempo, což by nebylo na škodu, jenom tomu chyběl nějaký vývoj. Stále stejný až monotónní zvuk bez nějaké šťávy. Asi dnes neměl svůj den... Celou dobu čekám, že ho bude střídat kolega Status, ale kde nic, tu nic. Ten nevystoupil, takže fanouškům nezbývá, než si počkat na jejich živé vystoupení 6. dubna v Lucerna Music Baru. Set Chase nás moc neoslovil, i výkon publika dost ochabl, jdeme se tedy podívat na dění na druhém pódiu.

Dirtyphonics? Hned čtyři dávky energie!

Tady to jede na plné obrátky, opět nás ohromil silný zvuk, který je v těchto menších prostorách o to brutálnější. Hutný dubstep plný energie je teď úplným opakem toho, co se hraje na hlavním pódiu. Potkávám kamaráda, který si stěžuje, že si na baru vzali větší dýško, než by bylo zdrávo. Nechce se mi tomu věřit, protože takovou zkušenost nemám, ale když mně to samé nezávisle na sobě říkají další dva kamarádi, tak na tom asi něco bude... Jinak bych řekl, že na to, kolik tady bylo lidí, fungovaly bary lépe, než kdekoliv jinde a na fronty si nikdo rozhodně stěžovat nemohl. Čas se posunul a my se vracíme na hlavní stage, kde už pomalu budou hrát Dirtyphonics. Je to tu! Hvězdy večera nastupují a rozjíždí zběsilou jízdu. Každý z té čtveřice týpků ovládá ten svůj mixážní pult, sampler, efektor či CD player a ani nevím, co všechno dalšího ještě. Vše s takovou razancí, že rozum zůstává stát. Z dálky by se mohlo zdát, že do těch mašinek jen tak buší a kroutí "poťáky", jak se jim zachce, ale zdání klame. Vše je dokonale připraveno a nazkoušeno, jako u kapely se živými nástroji. Akorát, že tady každý ovládá hned několik zvuků a pazvuků, takže mají víc práce, než třeba hráč na kytaru. Jsou tak perfektně sehraní, každý ví, co zrovna má dělat a vše jim to vychází na výbornou. Na začátku hráli hodně tvrdý až hard D´n´B, posléze přidali několik elektro tracků, nějaký ten dubstep a nakonec zase skončili u tvrdého D´n´B. Byla to brutální jízda, na mě chvílemi až moc šílená, ale po pomalém setu DJe Chase to bylo přesně to, co chtělo publikum slyšet. Bylo to naprosto dechberoucí a každému bych přál vidět tyhle "blázny" naživo. Velkou výhodou byla kruhová projekce, která byla zavěšena uprostřed haly a kde se promítala ta skvělá práce pánů Dirtyphonics. Každý, i ten úplně vzadu, tak mohl vidět přímo pod ruce těch špičkových muzikantů.

"...a cenu Halovka roku vyhrává..."

Dirtyphonics skončili a jak mávnutím kouzelného proutku se prostor postupně vyprázdnil. Teď to vypadalo, jako by tady všichni byli právě kvůli nim. Je pravda, že já taky. :) Chápu, že při takovém tempu a nasazení se jen těžko odchází na WC nebo na drink. Dalším vystupujícím byl Spor, ten začal dubstepem, který hned poté změnil na svižný D´n´B, míchal známější tracky, z nichž jsme některé slyšeli již potřetí za tento večer a to už je na pováženou! Pár ohraných tracků, které mě už opravdu nebaví. :( Jdeme ještě okouknout druhou stage, kde hraje veterán v sáčku - Counterstrike. Jeho styl je dost originální! Vůbec nevím, kam bych ho zařadil, každopádně se mi jeho styl zamlouval. Nic to ovšem nezměnilo na tom, že jsem měl zlámaných beatů pro dnešek dost a tak se odebíráme na cestu domů. Sečteno podtrženo: organizačně bylo vše zvládnuto na výbornou a dá se tedy čekat, že se bude LIR ucházet o titul Nejlepší halovka roku.

foto: dravon dravon@techno.cz, terezi terezi@techno.cz