Report z Believe se Silicone Soul od Sody

Že se do kostela chodí v neděli? To možná v dobách minulých, dnešní věřící chodí v pátek, aby se z toho mohli do pondělí dostatečně vyspat. Změnil se taky čas, už se nemusí brzy vstávat, ale stačí, když dorazíte v pozdějších večerních hodinách. My jsme taky nikam nespěchali a ke Kostelu jsme dorazili někdy před půl dvanáctou. To už zde byla pořádná fronta natěšených věřících, kteří hýřili dobrou náladou a už už chtějí do toho "božího" domu. Fronta však vůbec nepostupuje, u vstupu je vyhazovač, který dovnitř pustí vždy jen pár šťastlivců. Prý šatna ani vstup nestíhají. :( Během nekonečného čekání se rozhlížím kolem sebe a s velkým překvapením zjišťuji, že dnešní publikum bude spíše staršího roku narození, než já, což nebývá zase až tak často. To také napovídá, že dnešní noc bude o kvalitní hudbě, kterou ocení hlavně vyspělejší publikum. Po třičtvrtě hodině se dostáváme až k proskleným dveřím na fotobuňku, které se ovšem do starého kostela vůbec nehodí. Už se nedivím, proč jsme takovou dobu čekali venku. Na obsluhu šatny tady je jenom jedna slečna a to samé u vstupu. Myslím si, že na několik stovek lidí jedna obsluha nestačí, takže než znovu čekat frontu na šatnu, raději jako spousta dalších lidí jdeme dál i s bundami.

Biodan

Hurá! Téměř po hodině čekání jsme konečně na svaté půdě. Místo nádoby se svěcenou vodou se na kraji nachází bar, takže vše, jak má být. Při vstupu do sálu jsme ohromeni majestátními sloupy, které jsou barevně nasvíceny. Poté se náš zrak usídlil na oltář, kde už se v kázání střídají rezidenti noci Believe Tazz a Biodan. Poctivě naslouchám a vstřebávám tu zvláštní atmosféru zdejšího kostela. Spousty emocí, pocitů a myšlenek mně teď běhá hlavou. Kde to jsem a co tady dělám?! Že by špatný sen? Kdepak čistá realita a moc příjemná. My jsme se usídlili před zvukařem na jedné z lavic, které tady zůstaly z dob, kdy ještě náboženství mělo svoji sílu. Po stranách kostela jsou stolečky a další místa k sezení pro trochu odpočinku. Prostor zmapován, tak nezbývá než vyrazit na bar. Ten je v obležení žíznivých návštěvníků a tak nám nezbývá, než opět čekat a čekat, jako by to dneska nestačilo. Další půlhodina pryč a to jen čekáním na jeden drink. Strašné - obsluha to vůbec nadává! Říkám si: "Snad poprvé a naposled..." Žízeň je ale veliká a tak se v průběhu večera vracím na bar, kde už sice není fronta, ale zato místo nealkoholického piva dostávám nějaké 4,5% hruškové. To už na mě bylo moc... Nevím, nevím, jak bych vysvětloval policii, že jsem alkohol nepil.

 Čas se posunul a věřící už zcela zaplnili parket i zbytek útrob kostela. Tazz a Biodan nás svou house music ladí na hlavní hvězdu večera Silicone Soul... Ti už za oltářem pomalu rozbalují své nádobíčko, aby krátce po druhé hodině mohli začít svůj set. Hned od začátku byla znát velká změna a to jak v kvalitě zvuku, tak i ve výběru tracků. Mnohem propracovanější a hlubší sound, než jsme mohli slyšet od předskokanů. Tracky míchají takovou rychlostí a s přesností, že ani nebylo znát, kdy jedna skladba končí a další začíná. To vše v deep až minimal podání. Jenom tak vyniknou všechny ty pestrobarevné zvuky. Pomalejší tempo se nám velice zamlouvá, není taky kam spěchat, noc je ještě mladá. Silicone Soul si s námi pohrávají, jako kočka s myší. Nejprve nás naladí na nějakou známou pecku, kterou ovšem hned vzápětí míchají do pomalejších nálad. Opravdu zvláštní atmosféra... Deep house v kostele - jen těžko se dají popsat pocity, které tady sdílíme.

Silicone Soul

Pomalu, ale opravdu jen pomalu, se BPM zrychluje. Siliconi jsou ve svém živlu a publikum zřejmě taky. I mě pomalu přestávají poslouchat nohy. To prostě nejde jen tak postávat! "Paříme, paříme!" kážou ti dva pánové za tím pultem s křížem uprostřed a moc práce jim to nedá - všichni poslouchají, jako správní věřící. Víra je velmi důležitá, ale záleží, v co věříme. Já věřím, že hudba nás dokáže povznést, stejně jako tomu bylo za dob, kdy lidé věřili v Boha. Myslím si, že dneska se povzneslo více lidí, než za celou historii zdejšího kostela. :) Euforie, kterou někteří nešetří a zároveň neskrývají, je dobrým důkazem. Poslední hodinku jejich tříhodinového setu pěkně přitvrdili a nakonec nechyběla ani legendární hitovka Right On, na kterou jsme všichni čekali. Po pomalejším minimalovém začátku nám teď hrají našlápnutý tech-house a techno. Škoda, že to nepřišlo dříve, když ještě naše nohy netížily našlapané kilometry. Celou dobu byl jejich set promyšlený a pestrý, jako zdejší barevné vitráže. Hrají skvěle a za žádnou cenu nás nechtějí pustit domů... Opravdu se nám odcházelo těžko, ale všechno pěkné jednou musí skončit. Takže ještě se naposledy pomodlit a spát. Na moji první návštěvu Kostela budu vzpomínat ještě dlouho a už teď se těším na další bohoslužbu.

foto: cray cray@techno.cz