Report z Drum Affection s Artificial Intelligence a Jennou G od Myclicka

Na běžkách, na bruslích, nebo pěkně po svých?!

Po odvážném čtvrtečním krasobruslení v pražských ulicích bez použití bruslí jsem už od pátečního rána napjatě pozoroval rtuť teploměru... Zatím se jí stále líbilo nad nulou, což pro plánovanou pouť do MeetFactory vypadalo slibně. Cesta sem totiž není ani náhodu vysypána hladkými bílými oblázky a nevítá vás ani dlouhý červený koberec. Není totiž udržovaná vůbec! Zkrátka a dobře - co zde napadne, to si musí clubber nejprve poctivě prošlapat, o štěrku, soli, ani lopatě tu zatím nikdo neslyšel, město ulici Ke sklárně zřejmě nechává v režii chudáků sklářů a ti zde už dlouho neoperují... A co na to v MeetFactory? Moc dobře vědí, že koho kroky v této pustině dovedly až sem, ten se v půli svého výšlapu za kulturou za nic na světě už vracet nebude! :) Uf, nakonec to dobře dopadlo! Kromě poměrně elegantního baletního čísla na mostě pro cestující v rychlíku do Plzně se to i tentokrát obešlo bez odřených úst.

Ani na dramec se nechodí včas...

Bylo půl jedenácté a před červeně ozářeným pražským klubem s páskami informujícími o zákazu vstupu do kolejiště, které jsou tu však stále vesele ignorovány, postávaly hloučky prvních nedočkavců. I když... Ti nejvíc nedočkaví si pobyt zde mohli užívat už od deváté hodiny. Jak je na tom vlastně drum´n´bassové publikum s docházkou?! Zdá se, že ta se nijak neliší od stylově jinak zaměřených akcí - to snad jen na všechny ty halovky se chodí v hojném počtu už na devátou. Na parketu byste nenašli ani živáčka, za dlouhatánským barem bylo více obsluhujících než zájemců před ním, obsazeny byly veškeré lavice v hlavním sále a k tomu jen pár postávajících, kteří z povzdálí sledovali aktuální stav na pódiu. Tady právě docházelo k prvnímu střídání stráží a zatímco se 2K stahoval do pozadí, nastupující Sayuz se připravoval k odbornému zašmodrchání hymnické I´ll Behaviour od Dannyho Byrda s I-Kayem. Neměl to zrovna jednoduché...

Sayuz

Vstaňte, ať se to dá poslouchat!

Malý Honzík byl natolik rozjařen faktem, že díky opravdu nepřehlédnutelnému partnerovi Sety.cz byl po letech jeho příběh opět zaznamenán, že se ochotně pasoval do neplacené role performera. Do výšky teď jako vlečku zdvihal Sayuzův dlouhý cop, přátelsky ho poplácával po zádech a porůznu pošťuchoval, škoda jen, že neměl ke svému počínání více vděčných diváků. I s tímto handicapem se druhý hráč v pořadí nenechal nikterak vyvést z míry a přestože se už za hodinu a půl měl celý sál nahustit několika atmosférami z nedalekého Polska, usilovně přikládal pod kotel. Těžko říci, jak line-up sestavit lépe, ale jeho energická hra, v níž se blýsknul i DJ Fresh zásluhou loňského výtečného alba Kryptonite, plná nejrůznějšího syntetického rave, trance a electro koření již něco málo po jedenácté konečně všechny ty zlenivělé zadky z lavic odlepila. Ano, tak přesně vás jsme tu teď potřebovali! Ten ostrý nastředovaný zvuk, který tu zpočátku pěkně tahal za uši, teď jeden po druhém do svých těl přijali i bez zaklepání a ty ostré hroty se konečně podařilo o něco otupit. Teď už jen každého tanečníka ostrými záblesky diodových světel oslepit a divoký taneční rej mohl začít.

Hlavní hrdina večera? Pro mě Ros, jednoznačně...

A kdo by se přeci jen nudil, pro toho tu byla připravena nápaditá projekce, která ani v nejmenším nevyrušovala, spíše úroveň párty poutavými barevnými příběhy skrze dvanáct obrazovek a jedno velké plátno vlevo tlačila směrem vzhůru. Vypadalo to na slušný mejdan a další a další tanečníci naštěstí ten poměrně velký obdélník před tentokrát opravdu skvěle vyzdobeným pódiem ochotně plnili. Polský Ros už měl pod sebou početnou armádu kolébajících se... Dle očekávání však u Sayuzových divočin nevydržel a nenápadně počal tu rozvášněnou společnost uklidňovat. Tak třeba se starší , ale stále tuze dobrou Be True od Commix? Jasně, proč vlastně ne?! A pak zase třeba nějaký ten dubstep, když tu basy už tak pěkně hrají? Taky se sem vejde! Stokrát se můžete rozhodnout, že právě dnes načrtnete svůj nejbarevnější set života a stokrát vám to nemusí vyjít tak, aby od začátku do konce spolu ta tolik různorodá směs ladila... S největší pravděpodobností vám tam budou chybět ona pojítka, ten tolik důležitý tmel, který spolu vše krásně propojí dohromady.

Ros

Ros? Megamix plný barev, tvarů i změn nálad...

Jemu to vyšlo - ten příběh měl hlavu i patu, voněl dálkami a rozvíjel naši představivost, bohužel ne úplně každý byl na tohle polské “experimentování” dokonale vybaven, dokonale připraven. Tohle totiž nebylo nic pro skákání do výšky, či divoké vrtění se do stran s pár šťouchanci a opakovaným šlápnutím na nohy sousedů, kteří přece vaše taneční zaujetí musí pochopit... Tohle bylo takové zadumané, zasněné a láskyplné. A ještě k všemu se sladkou tečkou na závěr, o níž nikdo neměl nejmenší tušení, že se tu vlastně bude podávat. Těžko říci, zda Lindee vyzvedávala Jennu na letišti a teď jí jen chtěla zahřát mikrofon, aby byl servis úplný, ale najednou tu byla a po počátečních potížích s oživením majku se tu pár minut před tři čtvrtě na jednu dala do "práce". Škoda jen, že Ros nebyl trošku citlivější při výběru a místo všech těch vokálních kousků nesáhl spíše po instrumentálkách, v nichž by se Linda ihned našla. Takhle to byla mnohdy zbytečná "překřikovaná" s původními vokalisty - zvlášť, když její hlas tak příjemně hladí i chladí...

Lindee

Linda? Jaké to překvapení a dokonce i rapující...

Pokud jste se s ní doteď setkávali spíše jako se zpěvačkou, ať už coby 90-60-90 u Tata Bojs, při hostování u Philipa TBC, v projektu Mythematica či třeba při koncertním vystoupení Alvik nebo Sci*Fi*Psi, tentokrát jí ta kouzelná zkratka "MC" patřila zcela právem. Ano, i rap jí sluší a frázování má výtečné! Dvacet minut po jedné, tedy s dvacetiminutovou sekerou oproti plánu, zatímco doznívala poslední Rosova věc, se u gramofonů (respektive CD přehrávačů) objevil první z talentovaného dua. Tohle bude jistě Glenn a stalo se tak zatím bez vážnějšího nadšení publika. Ta obrovská vlna, téměř až tsunami, se z parketu na pódium vylila až o chvíli později, když se k Lindě se širokým úsměvem na rtech a s těma nádhernýma velkýma očima do rytmu přikolébala ta tolik očekávaná sympatická dáma... Mikrofon byl mezi nimi obratně předán jako ten štafetový kolík a ona ihned prozradila, jak jí v tomhle sychravém počasí hlasivky slouží, když Lindu i Rose pochválila... Hlas tedy měla jako ten zvon! Připojme slušnou dávku sebevědomí a otázka byla na místě – získali k sobě pánové milou společnici, či zdatnou soupeřku o zájem publika?

"A.I. - Jenna G Inside!"

Pravda, zvukař mohl ubrat, ale kolikrát jsme se už rozčilovali, že vokalistovi nebylo rozumět?! To Jenna si se svými kumpány rozuměla znamenitě, dokonce si k tomu vymyslela i vtipnou a pravdivou říkanku: “A.I. - Jenna G Inside!“ :) Pokaždé, když došlo na oblíbený i nenáviděný rewind, ať už byl na pracovišti Glenn či daleko snědší Zula, (střídali se zcela nepravidelně) hecovala publikum, aby je za jejich snažení odměnilo, častokrát zmiňovala ten pověstný "UK style" a když pomineme to vyzývavé nakrucování se v bocích, především zpívala... Zkušeně se například sklouzla po těch dlouhých klávesových tónech skladby Tea Leaf Dancers od projektu Flying Lotus, kterou přemíchal S.P.Y, tedy říjnový návštěvník stejnojmenné párty. Skoro jako na objednávku pro organizátory! :) Chybět samozřejmě nemohla ani společná věc s Áíčkama, tedy Unforgettable, a protože atmosféra za tu hodinu a půl až neuvěřitelně vygradovala, přemluvit publikum ke zpěvu tolik procítěné In Love, už nebylo nic těžkého...

Zula Warner

"I say drum, you say bass!"

Každý teď bez ohledu na to, zda zrovna byl, či nebyl zamilovaný i zda zpívat umí, či neumí, pěl z plna hrdla ta tolik nakažlivá slůvka: “I´m In Love!“ spolu s ní. A ta pochvala od člověka nejpovolanějšího pak stála za to! Po celou tu dobu svého vystoupení byla zcela bezprostřední... Ačkoliv na začátku jako skutečná profesionálka odmítala i tu kapku alkoholu, teď už si na posílané panáky z hlediště troufla, stejné to bylo i s voňavými cigaretkami, ochotně tiskla všechny ty podávané paže a jen jednou dala svůj mikrofon z ruky... To když ve slabé chvilce utrousila hezky od plic větičku s tím slůvkem, u něhož se většinou ve slušné společnosti píše alespoň ta hvězdička a teď ji od dotyčného chtěla přeložit. "Vyse* si voko!" zvolal teď ten hrdina na celý sál a když si ji pro jistotu nechala zopakovat, přihodil ještě: "jsem na s*ačku!" Evidentně měl pravdu a Jenna s touhle větou zápasila, aby se zcela zbytečně za svou češtinu omlouvala. :) Co se poslušného opakování týče, do hry bylo v závěru vtaženo veškeré osazenstvo sálu. "I say drum, you say bass!" hulákala teď a oni ji na slovíčko poslechli. "I say this city, you say Prague!" A ještě jednou a ještě jednou – tomu se prostě říká dokonalá souhra či vděčné přijetí...

Jenna G

Jen více takových okurkových sezón!

Ve tři ráno bylo jasné, že si ti tři své zpoždění napracují a tak se nám Jenna ještě stihla rozezpívat o tom, jak strašně je “Happy“ a jasné bylo i to, že bez přídavku do toho Liberce prostě neodjedou... A tak se opravdu před půl čtvrtou přidávalo, Ros vše dokumentoval na kameru a těžko byste zde našli někoho, kdo by se na ty druhé mračil. To spíš někteří jedinci už zhruba od půlnoci sotva stáli na nohou. Zčásti za to mohla ještě stále posilvestrovská únava, zčásti velmi sympatické ceny na baru, kterým se opravdu jen těžko odolává. :) Nakonec se těm třem přeci jen podařilo utéci a pokud byl pro někoho jejich set snad až příliš zpívánkový, P.no teď kotel rozpálil doběla a na přetřesu sobotního rána byl zejména hardstep velmi hrubého zrna. Prima, jen více takhle barevných akcí, každý si ten večer musel přijít na své a tolerance zde ani náhodou nechyběla. Nehrál DJ zrovna podle vašich představ? Nevadí, jde se na bar, však on se někdo najde. A našel... Ještě dva z hráčů se měli na stupínku prostřídat, avšak v půl páté, když jsem oproti správnému lístečku vyfasoval v šatně cizí bundu, abych si jen tak ukázal na tu svou, P.no ještě stále úřadoval. Doufejme jen, že jak Wash!, tak i Freakox, si zde také zahráli - byla by škoda, když by o tuhle vydařenou akci přišli. Já na ni budu vzpomínat ještě dlouho a vy jen litujte, že jste u toho také nemohli být. A pak že se v lednu daří jen okurkám ve sklenících... Nebo ve sklenicích?!

foto: terezi terezi@techno.cz