Report z Christmas Party od Čéši

Auta stojí, vlaky jedou...

Po všem tom marastu, který nám nadělila matička příroda, nechávám auto na místě, kde stálo již několik dní a tak jako kdysi, vydávám se vstříc noci, na vlakové nádraží, do kupéčka, na hodinovou, příjemnou jízdu do města perníku, do Pardubic. Uteklo to jako voda, žádný problém a těch pár minut chůze do Elka, zvládnu i se zavázanýma očima. Před výstavištěm ABC, jak zní oficiální název L-Klubu, se již v časných hodinách (bylo něco málo před desátou) tvořila velká fronta, jak přímo před samotným klubem, tak i uvnitř, před šatnou. Christmaska byla, je a doufám, že i po loňském "ukončení" stále bude, klasickým mejdanem, který si na nic nehraje a je vždy obestřen tou paradní sváteční atmosférou a lidmi kolem. Letos to byla vlastně jedenáctá Christmaska, takže to byla Christmaska tak stará, jako moje párty zkušenosti, ale jak jsem již říkal, vůbec k tomu ani nemuselo dojít...

Tradice, oslava tancem, hudbou... Technem!

Šatna byl letos ale velký problém - problém s velkým P. Více jak hodinu po mém příchodu byla u okýnka s udýchanými šatnáři stále velká tlačenice a opravdu bylo znát, že tohle se tak trošku nepovedlo. Je jasné, že když je venku mínus hrozně moc, že i lidé asi budou mít mnoho věcí k uskladnění a letos jich přišlo opravdu nejvíc, co jsem snad v Elku pamatoval. Po příchodu se jdu klasicky porozhlédnout kolem. Na hlavním pódiu diktovala příjemným tempem DJane Lucca, maminka, která má stále co nabídnout a i když jsem vždy více inklinoval k jiné mamince na naší scéně, musím uznat, že mi je Luccy styl hraní stále bližší a bližší. Lucca si pohodový set užívala s úsměvem a prozatím ne příliš zaplněný parket se vděčně pohupoval do zahřívacího rytmu. Lucca, tak jako mnozí ostatní, používá k hraní systém Traktor, tudíž je to vlastně již takový skoro strojový styl mixování, žádné chyby a jen plynulé míchání tracků. Ale raději se nebudu pouštět do nějakých hlubších úvah, ještě bych se mohl dostat do ústavu pro slabomyslné jedince a nebo na převýchovu pro pohoršující a neznalé pisálky. :)

Subgate + Enrico

Is This A Real Life?!

Odbíhám se mrknout na druhou stage, kde mezitím začíná hrát DJ Eagle, chlapík, který toho má již poměrně dost za sebou a jehož set, tuším z roku 2003, mám stále v autě jakožto jeden z těch, co mi připomínají letní pohodu a klasické "studiovky" tohoto období. Eagle si jede svoje. Tracky, které naprosto dokonale splňují potenciál stage Studia 54 a baví publikum, které se na tomto, druhém menším pódiu již poměrně dost rozrostlo. Já si tu také chvíli tancuji, kde jinde si mohu poslechnout hudbu z klubu, který otvírá brány, když já většinou již uléhám. :) Když se vracím zpět na hlavní stage, zní mi do zad starý remix skupiny Queen "...is this a real life..." To už však míjím hostesky rozdávájící sprchové gely AXE a spreje od stejné značky a koukám do narvaného hlavního sálu na to, jak berou lidi Džejára aka Rogera Venzenta v jeho mnohem měkčím podání, než jsme zvyklí. Kde jsou ty časy, když Džejár přišel se svými dredy na hlavě, které ovšem stále má a svými tetováními na rukou rozsekat všechno stojící jako kůlničku na dříví. Tentokrát velmi vyklidněný setík, ale stále s mohutným beatem v zádech a stále taneční, dává prostor pro kreace všem, kteří se přišli bavit... Na hraní měl jen hodinu a jakožto pořadatel, který má hlavu plnou starostí, je to myslím dost.

Toky

Sekec mazec od Tokára.

Po něm nastoupil Toky, náš slovenský brat Ďurko, a to bylo něco... Když se kdysi řeklo jméno Toky, všem problesklo hlavou jedno. Slovenské lámané techno, industriální a surové zvuky. Hrnce a pokličky. Tak nějak to bylo i tentokrát, ale ne hned od začátku. Toky si nás pěkně všechny zpracoval a svým tradičním vrtěním se za pultem nás ohromil a ochromil. Toky je mistr mistrů v tom, co dělá a je to ikona slovenského techna. Zvuk, který je nenapodobitelný, zní tak ostře jako čepel těch nejkvalitnějších nožů a síla toho zvuku je jak sekačky od Mountfieldu. A i když bych si ho osobně tedy přál v opačném pořadí, než tomu bylo tentokrát, užil jsem si jeho setík naprosto dokonale. A nejvíc track od Bosse – Čekuj zmrde! Toky má stále sílu a svoje kouzlo a já jsem rád, že stále hraje tak, jak hraje, díky! :) Musím, ale dodat, že jsem sledoval i situaci vedle na Studiovce a Enrico to tam i se svým něžnějším doprovodem rozpaloval velmi solidně. V Pardubicích dozajista sklidil velké ovace a vlastně celá stage Studia 54, kde se vystřídali skoro všichni NEJ, co ve Studiu hrají.

LayDee Jane mezi Tokyho a Space DJz? Ano.

Na hlavním pódiu se ale již nachystala LayDee Jane - pro někoho něco nepředstavitelného, absurdního, šokujícího, neočekáváného. Já sám jsem byl překvapený a přemýšlel, co LayDee bude muset předvést za set mezi Tokárem a Spejskama. Holka, ukaž co v tobě je! LayDee Jane nejprve pustila vánoční rolničky, jakože intro, trošku úlet, ale pak se to rozjelo ve stylu jejího tech-trance a věřte, že to bylo víc tech než trance. Publikum si rozhodně nestěžovalo a schválně jsem se koukal jen do něj a i toho pána o berlích, kterého jsem viděl jak nemohoucí skrze dav putuje na parket a pak se svými holemi zběsile mával, tak ani toho jsem nepřesvědčoval k tomu, aby to dělal pod nátlakem a ani jsem mu za to nezaplatil. :) Potěšila trackem od Marca Simze – Forrbiden City a dle mého to vzala statečně, bavila a udržela dav v tempu a to je to nejdůležitější. Lidem se líbila a odměnou jí bylo několikrát i to že to v Elku vypadalo jako v lese, v lese rukou, které jí tleskaly. Někdo jí má za zlé ty její pózy, mně to nevadí, patří to k ní, je to její forma vyjadřování a lidi to mají rádi. Ne všichni, tak jako ne každý má rád u Surgeona to, že vidí většinu času jen jeho čelo a část hlavy, obličej vlastně vůbec. Každý si drží nějaký svůj styl a image a tak to prostě je...

Space DJz

Vesmírní jezdci v zeleném dýmu...

Já už se však opravdu těším na ty dva, na ty dva, které se nebojím nazvat fenoménem. Ben Long a Jamie Bissmire, kteří již na Christmas Party hráli a to v roce 2006. Pomalu přichází a tradičně, jak jinak, s jointem v puse. Space DJz, dvojka, která se zapsala do dějin techna a to myslím zcela vážně. Kluci, co vždy měli rádi i hip-hop, dokázali techno podat takovým stylem, že jedna noha nezůstala celá. Pamatuji si ty doby, kdy hráli někde v Čechách a nebo na Summer Of Love kdysi dávno, a jen tak v davu vždy prosvištělo: "Hele už budou hrát Spejsky" a všichni úprkem letěli na tyhle dva mágy, kteří kouzlili na čtyři gramofony takové tóny a beaty, že šla hlava kolem. Nyní, po mnoha letech, již nejsou asi tím trendy tahákem, ale tady to není o určování trendů, tady je to o oslavě, pohodě a tanci. Space DJz, stejně tak jak ostatní, jdou s dobou. Žádné gramofony, ale dva laptopy, minikontrolery a jiné technologie... Po intru, které oznámilo, že toto jsou právě Space DJz, se rozjíždí techno smršť, hráli fantastické techno, ale jak vám to říci, aby to neznělo, že se mi to nelíbilo... Líbilo a moc, jen už to nemělo takovou tu osobitost, tu šťávu. Když tam jen tak stáli, program v laptopu to částečně dělal za ně a oni se nemuseli ani nijak nikam plašit, honem rychle srovnávat desky, už ani žádné scratchování. Každopádně valili skvěle, valili rychle a rozhodně stáli za to, jen ta doba je už moc umělá, což neznamená, že mi vadí... Jen mi občas chybí to procítění těch DJů za tím pultem, dřív ta jejich "práce" byla nejen slyšet, ale i vidět. Jenomže nám už to valí taky, za pár minut! Honem úprkem na vlak, nebo to nestihnem. Tak to byl nejrychlejší odchod z akce, jaký si pamatuji. Vyšlo to tak tak... A jak zhodnotit tuhle Christmasku? Byla narvaná, hooodně narvaná, byla horká, pekelně horká a byla i brzy bez vody. Na baru došla už ve dvě, zato na záchodech jí byl přebytek až do pěti. A byla také krátká! Nebo se mi to aspoň zdálo - uteklo to jako ta voda, co nebyla... Já se bavil velmi dobře a co vy?

foto: Vítek vitek@techno.cz