Report z koncertu Irie Révoltés od Sody

Irie Révoltes znám už mnoho let. Jejich německo-francouzské reggae, ska a až našláplý lámaný beat musí znát snad každý fanoušek dobré muziky. Dobrým důkazem jejich oblíbenosti byla dlouhá fronta ve Dlouhé 33, ta naštěstí rychle mizí v rekonstruovaných prostorách klubu Roxy. Kvůli menším problémům s akreditací jsme přišli o začátek koncertu. Ten je od prvních chvil pěkně rozjetý, jako bychom přišli do pekla, kde zrovna přikládají pod kotel, ve kterém se začíná vařit. Roxy praská ve švech. Ještě, že organizátoři ve správný čas řekli dost, protože víc lidí by se sem už nevešlo. Dlouho nepamatuji, že by byla Roxy vyprodaná! Podle zájmu fanoušků, na které už nezbyly vstupenky a teď smutně postávají před klubem, by se mohl koncert odehrávat i ve větších prostorách. Přesto, že Irie jsou u nás poměrně často, zájem o ně stále stoupá a já už vím proč. Tolik pozitivní energie, kterou kapela šíří, jsem nikdy nezažil. Energii, která k nám teď letí od kapely, znásobujeme tou naší a vracíme ji zpět. Díky tomu zde panuje skvělá atmosféra, všichni mají ruce nahoře a po každé skladbě následuje hlasitý aplaus, díky kterému jsem trochu ohluchl...



Irie Révoltés je partou výborných hudebníků s jasným politickým názorem, který dávají najevo ve svých textech. I když německy ani francouzsky neumím, hudbou se dá říct víc, než si myslíme. Při skladbě "Antifaschist" vám je podle nasazení kapely hned jasné, co tím chtějí vzkázat. Zazněly také starší skladby jako Ready, Pour Tout Ceux, Ska, a Soleil, které publikum dokonale zná a také spolu s kapelou zpívá. Opravdu strhující atmosféra, která teď panuje, se dá jen těžko popsat. Kam se podívám, všichni zpívají a skáčou, jak kapela diktuje. Stačí jen pár prvních beatů nové skladby a publikum hned ví, která následuje. Téměř každá skladba začíná jako romantický "ploužák", ten se ale vzápětí rozjede v pořádnou ska/reggae až ragga jízdu. Některé skladby gradují tak, že si říkám, kde tohle má konce. Kapela si koncert očividně užívá, stejně jako publikum, MCs skáčou, pobíhají po pódiu a mávají ručníky nad hlavou. Teď vybízí i návštěvníky, aby také mávali... Sice nemají ručníky, děvčata však svlékají své svršky a pěkně je roztáčí nad hlavami. :)



Před půl desátou poprvé zhaslo pódium - že by konec? Ani náhodou, teprve začínáme! :) Kapela přidává skladbu "Merci" a tím se s námi pomalu loučí. V půlce skladby MC přeruší muzikanty a ptá se nás, jak se u nás řekne "merci". "Děkuji, děkuji!" teď zpívá celá Roxy. Skvělý to zážitek, jak dokáže kapela komunikovat s publikem... I když to vypadalo, že se s námi loučí, opak byl pravdou. Hned poté, co nám poděkovali, rozjeli další pecku. Očividně se jim nechce skončit a ani se jim nedivím, když před sebou mají tak rozjeté publikum. Jednou ovšem všechno krásné musí skončit a tak i Irie Révoltés odcházejí do zákulisí. To se fanouškům moc nelíbí a tak všemi svými silami řvou, pískají a tleskají, jen aby je dostali zpět na pódium. Irie se za velkého aplausu tedy vrací a přidávají další a další skladby. Na rozdíl od jiných kapel, které odkroutí své a zmizí! Přídavek Irie Révoltés trval téměř půl hodiny a ani poté se kapele nechtělo z pódia. Jak bylo vidět, takovou atmosféru jen tak nezažili! Myslím si, že i když to je poměrně mladé uskupení, většina kapel by se od nich mohla učit. Tolik pozitivní energie a to nasazení hudebníků bralo dech! Pro mě to byl po dlouhé době skvělý koncert, na který budu ještě dlouho vzpomínat...

foto: terezi terezi@techno.cz