Report z Wonderland Night od Čéši

Roxy jinak. Prostě Wonderland...

Vcházím do Roxy kolem půlnoci. Právě hraje Michal Poliak, ex BB Mike, kterého jsem vždy měl velmi rád, jelikož dokázal svou hudbou parádně rozpumpovat náladu a rozpohybovat tělo. Hodně jsem si ho v Brně užil a skoro pokaždé se mi jeho hraní zamlouvalo. Dnes tomu, tady v krásně udělané Roxy, nebylo jinak. Michal Poliak to nikam závratně nehnal, ale beat měl taneční akorát, tudíž nebylo potřeba čekat na nějaké zahřívání a rovnou se šlo na věc. :) Po okamžiku stráveném na parketu, jsem si všimnul, že s tou Roxy není něco v pořádku. Zvuk byl silnější, než bývá zvykem, projekce jely na všech stěnách a konečně to tu vypadalo naprosto dokonale. Výzdoba byla také a lidé spíš tancující než kecající. A právě se skrze aparaturu valí naprosto brutální remix tracku One od Swedish House Mafia, ale není to skoro ani poznat, že je to ono. Burácející tóny trhají jakýkoliv pokus o rozpoznání tracku na kousíčky a mizí v tělech tancechtivých clubberů. V tu chvíli do nich jede další pecka a to od fenomenálních Faithless – Sun To Me a to už jsou zase pro změnu všechny ruce na hlavou a skáčeme...

Bez turistů, zato s Moraváky!

Také, jak tak koukám kolem sebe, nevidím ani tolik turistů. Jsou sice slyšet a někdy až příliš, ale prostě Roxy je zcela plná a rozhodně tu mají převahu domácí. :) Dokonce i ti, jež na Moravě tak skvěle tancují, přijeli to ukázat i nám! Parádní atmosféra, jsem nadšený, nestíhám si ani dělat poznámky, jen tancuji úplně dole vpředu a užívám si každý tón a každý beat. Nemohu nahoru za DJs, ale chápu to, tanečnice potřebují prostor a nyní v parádních kostýmech doplňují tu úžasnou atmosféru klubu. Je to opravdový Wonderland a připadám si jako čéša ve světě hudebních divů. Dnešek si budu dlouho pamatovat! Projekce od Phase mi chvílemi naprosto učarovávají a já vnímám Roxy všemi smysly, které mám. Jsem unešený a spokojený. Michal Poliak si to užívá a dává nám další remix známého tracku od Zombie Nation – Kernkraft a opět celá Roxy rýmuje a zpívá. Není nouze o husí kůži a úsměvy kolem, kam až člověk dohlédne. Nechápu, jsem opravdu v té naší Roxy, kde hrají vynikající DJs, občas jen pro pár vyvolených a v prázdnu? Ano jsem, ale tentokrát v narvané a s davem. Neuvěřitelné - Wonderland! :) Když už si říkám, že Michal Poliak bude pomalu končit, z jeho nevyčerpatelného a energií sršícího setu zazní poslední, naprosto dokonalá a triumfální pecka - Paul Kalkbrenner – Torted...

Já už nevím co víc si přát, čekám snad už jen to, že to tu spadne, až začne hrát Jerome Isma-ae...

Je tu! Začíná a já se připravuji stále v rytmu pro mě už na pomezí techna na další příděl poctivě odtančených kilometrů. Jerome to pojal, jako kdybychom měli opravdu všichni tento večer prožít jako v říši divů. Vnímat všechny ty zvuky a tóny bylo, jako pohybovat se v neznámém a tak kouzelném prostředí. Tančím a chvílemi si připadám jako vítr prohánějící se korunami stromů, připadám si jako dravý pták letící střemhlav dolů, snažíc se ulovit tu bezmocnou kořist. Tak na mě působí diktát pana Jeromeho. Je to zbraň, taneční a velmi ostrá zbraň. Znějí perektní remixy Depeche Mode, nádherný oldskool, remixy Prodigy a chvílemi se to táhlo i monotónní soutězkou jako těžké valící se balvany, které neudávaly ani směr, ani žádnou možnost úniku. Posledním remixem, který jsem pochytil, byl neskutečně emotivní track od zesnulého mistra Michaela Jacksona – Beat it! Roxy je neuvěřitelná - horko jako v pekle, tančící a mávající klubeři a výkony, které tu dlouho nebyly. Jedna blonďatá slečna, znám ji už dlouho, povídá: "Tohle, tohle tady nebylo už několik let! Tohle, tohle je mejdan, který jsem tu opravdu dlouho nezažila!“ a já jen dodám, že měla pravdu. Nebylo to sice až tak dlouho, ale mejdan to byl excelentní...

"When the sun goes down" aneb jde se domů!

Poslední hrající byla LayDee Jane. Mladá a stále dobře vypadající tech-trance slečna. Lucka si tu střihla kouzelné intro, které nás opravdu utvrdilo v tom, že se nacházíme ve Wonderlandu a i když ji znám hrát mnohem tvrději, s přihlédnutím k času a k výkonům předchozím, bylo to poněkud vlažnější. Bylo to fajn, bylo to taneční, ale já už beztak nemohu. Otáčím se, rozhlížím se po těch všech spokojených lidech kolem a stoupám po schodech směrem ven a do zad mi hraje "when the sun goes down". No a já se těším, až slunce vyjde a já budu opět fungovat ve svém opravdovém světě a o tom Wonderlandu, o tom budu už jen vyprávět. :) Díky za tento experiment! VIP se mi moc nezamlouvá, do Roxy mi to jaksi nesedí, ale co naplat, někdo to zázemí přímo vyžaduje, tak ať slouží. Projekce od Phase neskutečně krásné a díky za využití těch smutných bočních ploch - působilo to neuvěřitelně plasticky a úplně to Roxy zaplnilo a pohltilo. Tanečnice krásné s moc pěkně udělanými kostýmky. Tak jen tak dál a doufám, že se brzy dočkáme pokračování... Užívejte si tanečního života a mějte se fajn!

foto: P@lci p@lci@techno.cz