Report z párty Shadowbox se Syncopixem od Katky

Let´s go chill or let´s go kill?

Aby těch sympatických informací nebylo málo, přidávám hned další. Kdo do místa dějiště Shadowboxí párty, tedy do klubu Roxy, dorazil do jedenácté, za vstup nedal ani korunu. Jedinci, kteří se opozdili, byli nejspíš nuceni vytasit z peněženky korun sto padesát. Ale myslím, že je neoplakávali, protože to je ještě pořád pěkná cena za to, co je čekalo uvnitř! Tak především dvě stage. První, menší, všeobecně známá jako Chillout, se ale pro dnešní večer převlékla do trochu jiného kabátu zvaného Killout! Ty odvážné, kteří sem vstoupili, totiž čekalo pořádné maso. Ale žádné telecí, kuřecí, ani vepřové. Jedině to hudební, o jehož přípravu se po první dvě hodinky staralo o něco perverznější já Akiry a Anakina, které známe pod označením Deadly Perverz. A co, že nám to naservírovali? Tak především notnou hromadu rovného beatu a jako oblohu nám přikrájeli trošku toho dubstepu a možná ještě pár ochutnávek z dalších žánrů. Do uší se nám zatím celkem potichu vkrádá nekompromisní zvuk, chytlavý tech-house, a já se přistihnu, jak si poklepávám nohou o podlahu. Tak to je neslýchané! Už dlouhou dobu mám totiž zato, že tyhle "narovnané" časy jsou u mě již dávno zapomenuty! :)

My se v těch basech vážně netopíme.

Killoutová stage je tedy pěkně našláplá, a tento dojem nezmění ani o něco jemnější věc, ve které slyším ten pronikavý hlas Eleonor Kate Jackson, tedy zrzky z kapely La Roux. Ovšem o kterou věc a o čí remix přesně jde, už zkoumat nestačím, protože poprvé během dnešního večera spěchám na hlavní stage, kde už by si měl svoje nádobíčko chystat Rudeboy. Ještě předtím, než rozjede svůj set, se stačím porozhlédnout po klubu a nestačím se divit, jak je zaplněn! Zaujímám tedy velmi výhodnou pozici na pódiu a vychutnávám si první tóny a basy, které se linou z reproduktorů. A těch basů tedy rozhodně není málo! Ovšem nikde nepozoruji žádné otrávené tváře. Jak bych také mohla, když k nám doléhá energická bublanina od Alixe Pereze a Noisie, Loosing Ends, Patience (Jubei feat. dBridge) a Full Circle (Rockwell)! Ale Ruda rozhodně nezůstává jen u tak známých provařenin, a dopřává nám i méně známé, ale neméně deepové tracky. Pohledem do publika zjišťuji, že se docela tančí. A nejen tam! Pěkně se řádí i na pódiu. To už totiž zvesela vyhrává Seven Segments (Ulterior Motive), která v sobě nezapře i nějaký ten minimalový zvuk.  Pak zase jednu melodičtější Redlines (Total Science feat. Riya) a zase zpátky do hlubších vod. Tam nás zatáhne Break (Destiny Comes Ringing) a pěkně nás v nich vymáchá ještě Loadstar s peckou Link To The Past, Friction & K-Tee (Set It Off, Icicle remix), Alix Perez feat. Foreign Beggars (Dark Days). Jako poslední postřehnu Minimal Funk (Icicle), nějakou velmi odlehčenou věc na závěr a pak už se s námi Rudeboy loučí.

Odbila půlnoc.

Pár minut po dvanácté se za pult postavil mladík Danoo, který nejspíš našel zalíbení v tanečnějších a melodičtějších věcech. Na mě ale padá únava a tak se jdu podívat, jak to vypadá v Killoutu. A tam se panečku děje věcí! Tak především se Akira s Anakinem rozhodli, že nám naservírují i druhý chod v podobě velice slušného breakbeatu. Svižný rytmus přiměl nejednoho návštěvníka k tanci, takže Killoutová stage byla taktéž pěkně rozhýbaná. Škoda jen, že mě začínají pálit oči a brzy nato také samy od sebe zavírat. Stará hitovka od The Prodigy (Narayan) mi dodá sil akorát k tomu, abych se zvedla z pohodlné sedačky a vyrazila zase okouknout co se děje ve velkém sále. Tam pomalu finišuje Danoo a nastává stěhování Anakina a Akiry, kteří se cestou na Main stage přemění na své častější já, Deadly Viperz. Kluci vybalí další CDčka a hned se vrhají na hraní. Ve stejném momentě u mě ale nastává další proces útlumu, takže to, co se děje dál, vnímám už v polospánku. Nebo spíš tělo jede na úsporný režim a soustředěnost také není zrovna nejlepší. V sadě energických tracků ale přeci jen jeden vybočuje tak, že si jej zapisuji. Ovšem pouze pod poznámkou, že se tam zpívá "do you know". Moc záchytných bodů jsem si tedy nezapsala, ale shodou okolností jsem dnes zjistila, že mi tam pánové zahráli mojí nejoblíbenější věc z Dark Days EP, Behind Time (Alix Perez).

2:00

Takové načasování pro hlavní hvězdu jistě není obvyklé, ale tentokrát to tak bylo dané, takže nezbývalo, než šetřit síly. Mně už jich moc nezbývalo a pohledem do publika jsem zjišťovala, že nejsem jediná... Každopádně Syncopix nám vybíral pěkné věci a rytmus taktéž pěkně šlapal, takže kdo ví, třeba mám mylný dojem zkreslený mou znavenou náladou. Pravdou ale je, že nám tenhle sympaťák z Německa dopřál zajímavý a různorodý set. Střídal věci atmosférické s těmi, které měly výraznější rytmus a zvuky, opravdu nečekaně. Z liquidu do deepu a zase nazpět. Tak třeba takhle. Nebo klidně i do nějaké "šlapačky" od Cooha! A proč ne? Ten mi alespoň malinko rozproudil krev v žilách. Ale už jenom na to, abych ještě přivítala Bifiduse, poslechla si pár jeho kousků a vyrazila na cestu domů...

foto: mamba mamba@techno.cz