Report z festivalu Pleasure Island od Sody

Na místo jsme dorazili okolo čtvrté hodiny odpolední. U vstupu nás velmi mile překvapila krabice plná pláštěnek, vzhledem k očekávenému dešti, to bylo dost aktuální. Už při příchodu nás ohromila obří hlavní stage, která stojí přímo naproti vstupu. Nejdříve ale spěcháme na Techno Masters stage, kde hraje můj velký oblíbenec Marco Nastic. Ten jako obvykle nezklamal a hraje skvělý minimalový set. Vůbec se nám nikam nechtělo, ale přesto jdeme zmapovat prostor, jak ho pro nás United Music spolu s Art Dance připravily. Jdeme tedy na Pure trance stage, která je trochu zastrčená vedle jednoho z letištních hangárů, ve kterém je také Fabric stage. Tranceový stan není nikterak velký na to, že zde mají vystupovat jména takového formátu. O kus dál je Reset "hardstyle" stage. Tak se tomu dnes říká, za našich mladých let se tomu říkalo tekkno. I celá stage, kterou zdobí kovové roury, vypadá jako vystřižená z Czechtekku. Po prozkoumání areálu si jdeme vyměnit peníze za žetony. Nejhorší věc, která vás může na festivalu potkat. Nechápu proč se z toho už konečně někdo neponaučil, protože žetony jsou jen a jen na obtíž. Největší minus je, že se nedají vrátit a mají hodnotu pouze 20 Kč nebo 40 Kč. Takže pivo (Budwar) za 40 Kč a 0,5 l Coca Coly za 80 Kč a to vám ještě z láhve vezmou víčko, aby vám náhodou nevydržela moc dlouho! To opravdu nejsou ceny na české poměry. Vracíme si zlepšit náladu na Marca Nastice, který hraje stále parádně. Má před sebou velice slušný dav tanečníků. Až se divím, kolik lidí poslouchá minimal. Melodický, energický minimal, který se stále vyvíjí, nás příjemně ladí na zbytek festivalu. Marco opět ukázal, že patří mezi světovou DJ špičku a jak jsem přepodkládal, pro mě to byl nejlepší set z celého festivalu. Naštěstí pro nás opozdilce protáhl vystoupení o celou půlhodinu.



Poté nastoupil Umek, ten rozjíždí živější tempo a publikum dostává do varu. My ale jdeme zahnat hlad, je po 19h, čili čas večeře. Výběr jídla není moc velký, ale stačí, každý si přijde na své. Jak tak procházíme areálem, tak si všímáme, že zde chybí reklamní stánky různých mobilních operátorů a podobných sponzorů. Což považuji za velký plus, když vás neotravují hostesky, které vám nabízejí různé nesmysly. Chybí zde ale také nějaké sportovní nebo jiné využití volného času jako to bývá na všech festivalech a to je škoda, vzhledem k tomu, že program začal už ve 13:00. Poté, co jsme zjistili, že areál nenabízí nic navíc, jdeme opět za muzikou, kvůli které tady jsme především. Kam jinam než na techno stage. Ta má sice luxusní zvuk Funktion One až z Anglie, ale zbytek dekorací mně přijde poněkud ochuzelý. Dřevěné palety přehozené maskáčovou sítí mi nepřijdou zrovna moc originální, spíše „systémácké“. Stále hraje slovinský DJ Umek, ten poněkud zpomalil, stejně jako jeho srbský kolega hraje příjemný minimal. Po něm už nastupuje další mistr Adam Beyer. Jeho inteligentní minimal lidi moc nebere a tak prostor značně prořídl. Adam přitom hraje přesně podle mého gusta pomalý minimal, který nám říká něco víc. Setu akorát trochu chyběla energie, ale přesto Adam nezklamal a předvedl, že je mistr ve svém oboru. Jeho mixy byly rychlé a přesné, zkrátka dokonalé. Jako další nastupuje náš nejlepší techno DJ Agent. Ten na nic nečeká a rozjíždí pořádné techno. Publiku se to očividně zamlouvá a dává to znát hlasitým řevem. Agent hraje přesně tak, jak ho známe - poctivé, burácející, dunivé techno... Paráda!



Přestože víme, že lepší muziku na ostatních stageích nehrají, jdeme omrknout dění na té hlavní. Ta je zatím zaplněna asi jen z poloviny. Konečně je tma a tak můžeme vidět stage v celé její kráse. Obří 70 metrů dlouhý a 16 metrů vysoký hrad před jehož bránou je umístěn dj. Ten diktuje svým poddaným jak a na co mají tančit. Královské žezlo teď drží Tocadisco, který mě velmi překvapil. Hraje pomalejší set bez zbytečných hitovek a komerčních sr... Na další trancové stagi se s úsměvem na tváři otáčíme a rychle prcháme pryč. Stejně tomu je i na hardstyle tekkno stagi. Na zbytku krytých podiích, které jsou umístěny v letištních hangárech jako je Mecca, Fabric nebo Studio 54 se hraje převážně house nebo progresive, takže taky nic pro nás. Chceme si trochu odpočinout a někde si sednout, ale bohužel není kde. Pár laviček u stánků jsou zaplněny a zem je pěkně mokrá. Není zde žádná odpočinková zóna nebo pohodová lounge, jak by se na takovýhle festival slušelo. Na mapce sice nacházíme relax stan, ten ovšem není moc relax, jako spíš stan s pivem a pár lavičkami. No nic, organizátoři nám tímto asi chtěli dát najevo, že tady se rozhodně odpočívat nebude! Dobrá tedy, jdeme to rozjet na Techno Masters stage, která je jediná poslouchatelná...ze všech stran na nás totiž útočí !převážně trencle



Tady už hraje technolegenda Dave Clarke, který k hraní nepoužívá gramofony ani CD přehrávače, ale velký mixážní pult s dalšími efektory a notebookem. Tím je set velmi pestrý, stále se mění a vyvíjí. Mezitím už na main stagi začíná hrát legenda taneční muziky Paul van Dyk. Ten dnes jako jediný zcela zaplnil prostor hlavní stage. Asi po 15 minutách ovšem začínají návštěvníci hojně odcházet.. Nejspíš proto, že nastolené disco nikoho nebere a ani nás moc nepřesvědčil a jdeme raději zpět na techno stage, kde bude končit Dave Clarke. Ten zahrál perfektní techno set, který se dnes už jen tak neslyší. Potvrdil, že tento styl není mrtvý ale, že se stále vyvíjí. Jako další nastoupil za gramofony zdejší oblíbenec DJ Rush. Jak u něj bývá zvykem, chce nás svým tvrdým technem, hned na úvod, rozsekat na kousíčky. To ovšem už není nic pro mě a tak jdeme okouknout situaci na dalších pódiích. Na main stagi stále hraje PvD, který vsadil na svoje velké hity jako Time Of Our Lives, The Other Side nebo For An Angel. Oproti začátku se trochu změnil i styl, což nás potěšilo a zbytek vystoupení už trávíme zde. Stále mně tu ale něco chybí... Jak agentura United Music slibovala, tak jsem čekal nějaké kouzlo, něco výjimečného, prostě něco, na co bych dlouho vzpomínal, ale pořád se nic nedělo. Stage ve tvaru hradu byla sice krásná, fenomenální a virtuální zároveň, takže si přímo říkala o nějakou kouzelnickou show, která se nabízela v podnázvu festivalu Illusions. Pořád jsem čekal že se někde vynoří ten velký kouzelnický cylindr, ze kterého budou skákat králíci, holubice, motýly a vše možné i nemožné... Bohužel jediné dekorace, které jsme zde mohli "obdivovat" byly obrovské květy lilií u stagí, toť vše... Po PvD nastoupil poslední DJ na main stagi Markus Schulz, který rozjel neskutečně komerční trance a tak bereme nohy na ramena a prcháme pryč. Ale kam? Jdeme na Pure Trance. Tady se také line strašlivý trance, na hardstyle stagi se hraje zase jenom tekkno a na zbytku pódiích slyšíme house. Jedinou záchranou by mohla být techno stage. To by tam ale nesměl hrát ohraný řezník Rush. Zklamáni tedy raději opouštíme areál... Chybou festivalu byl právě sestavený line-up. Když se na sedmi pódiích v jednu chvíli hrají pouze tři styly, tak to je opravdu žalostně málo. :( 

Sečteno a podtrženo, chybělo zde elektro, breakbeat nebo drumandbass. Nevím, proč nesl festival podtitul Illusions, když o žádná kouzla nebo iluze vůbec nešlo. Kromě absence Menno de Jonga, který uvízl někde ve Švýcarsku na silnici v zácpě a pozdnímu příjezdu Aviciiho, vystoupili všichni tak, jak měli. Jinak festival proběhl bez větších problémů. Počasí nám až na pár kapek na začátku a na chladnější ráno celkem přálo.