Report z Pleasure Island od Čéši

Počasí nám toto léto dává pěkně do těla. V pracovním týdnu člověk umírá při teplotách na třicet stupňů a když má jen dva dny na odpočinek, začne regulerní podzim. :) Bohužel tento víkend se nesl ve znamení nepřetržitého deště a teplot sahajících k dvacetistupňovému maximu. Sobotní noc ale v Hradci proběhla až fenomenálně dobře a počasí se nad všemi těmi účastníky slitovalo a vzalo nás na milost. Velké černé mraky ženoucí se směrem od západu nás jen postrašily, ale nekápla z nich ani kapka a to po celou noc konání festivalu, prostě báááječné. :)

Přijíždíme do Hradce něco málo po šesté hodině a už z dálky je vidět mohutný modrý techno stan. Parkujeme přímo naproti areálu na travnatém parkovišti a vyrážíme směr Festival park. Nevím, zda-li má smysl ho nějak blíže popisovat, dozajista tam všichni již byli na nějakém z předchozích festivalů, ale jen v krátkosti bych napsal, že se jedná o bývalé vojenské letiště, které disponuje dosti betonovými plochami a několika hangáry tudíž ani zmiňovaná nepřízeň počasí nemůže nějak zásadně ohrozit chod festivalu. Vydáváme se směrem od techno stanu přes hlavní stage dál dozadu, míjíme v hangáru Mecca stage, dále Fabric a kousek od něj Pure Trance stage, následuje Studio 54 stage a vzadu uplně na konci je Reset stage. Zjišťuji si následná fakta. Tolik stagei je asi zbytečně mnoho, ale zase jak pro koho. Pro mě asi platí jedno. Tentokrát naprosto vynechám Reset stage a Pure Trance a budu rád, když se uchytím na pár okamžiků alespoň na těch pro mě více zásadních...

První stagei kde se hodlám upíchnout je Techno vigvam. Právě začal hrát DJ Umek, který měl hodinu zpoždění a tak přesně kolem sedmé večer mám možnost být přímo od začátku přítomen. Do stanu se příliš neženu, je tam velmi mnoho prachu, déšť zvlhčil vše kolem ale ve stanech je sucho a tanec těch několik set párů nohou udělal své. Tancuji hezky na kraji stanu a vychutnávám si nejen vizuální stránku této stage, ale hlavně taneční beaty mistra Umeka. Mohu Vám tu s klidným svědomím říci, že v tomto stanu se udály dvě okolnosti které za to stály. Jednou byl Umek a tou druhou po něm následující Adam Bayer. Umek si dává techýnko celkem slušně našlápnuté, nájezdy střídají plochy a tanečníci si to užívají uplně stejně jako já. Rytmus Umeka mě chytil tak, že nejsem schopen se odtrhnout a jít si ani pro ty lidmi tak opovrhované žetony. Nutnost pití mě ale nutí podstoupit i tuto výpravu.

S žetony mám pár zkušeností z minulosti a já osobně jsem nikdy neměl problém, ale vím že tomu tak nebylo vždy a u všech návštěvníků. Tady to ovšem bylo naprosto dokonalé. Paní vyměnila žetony a na barech skoro bez front se to měnilo za tekutiny. Bohužel ceny v žetonech příznivé, v přepočtu na peníze nehorázné. Půl litr kokakoly za dva žetony? Jako sorry ale vosum pětek už je trochu extrém ne? No nic, malé zaváhání, ale vydělávat se snaží každý po svém. Beru to ještě přes WC, která byla velmi slušně zásobena Toi Toi a dokonce i tekoucí vodou. Bohužel ve třičtvrtě na devět už netekoucí. :)

Dostávají se ke mně informace o zpožděních DJs na jiných stageich ale stále tu je velká snaha o to, aby všichni vystoupili i když asi ne v předem avizovaných časech. Tož já stále tancuji na technu. Není v mých silách přinést report koncepčně uspořádaný tak, aby pokryl všechno, co se kde odehrávalo, ale na technu to bylo prostě nejlepší.

Adam Bayer střídá pana Umeka a za vydatného potlesku a ovací spouští poněkud pomalejším tempem za to však s údernější silou své pojetí techna. Adam má velmi dlouhé plochy které jsou tak hutné jako dva dny odstáté těsto. Zarývají se Vám hluboko pod kůži, snažíte se zbavit té síly která Vás sráží na zem a tancujete jako o život a přitom pozoruje náboženské motivy na projekcích které se možná také trochu podílely na tom, že při Adamově setu krátce zamrholilo a pak už nic. Krásné to bylo a musím uznat, že tito dva pánové byli tím nej, co jsme mohli tady v tom modrém vigvamu vidět. :)

Odebírám se na hlavní stage, ouha, kdo to tam je? Tocadisco! Nechápu, proč si neříká jen disco, ušetřil by čas i pár písmenek. Pouštět v hlavní čas na hlavní stagei River Side od Sidney Samsona? Uf, to je moc Evropa dvě. Jdu pryč a to fofrem ...

Kupuji si na cestě betonovou hlavní třídou jedno z mnoha skvělých jídel a jsem spokojený. Konečně festival, kde vás jsou schopni nasytit, i když nejíte zrovna maso, klobásy či jiné substance plovoucí v olejové lázni. Tady vás dokonce i namasírují pravé Thajky či vám udělají výborné a čerstvé kafíčko. Prostě pohodička. :) Vidím tu stále pobíhat uklízecí čety sbírající odpadky do pytlů, občas projede auto a vyčistí Toi Toi, no je tohle vůbec tady v té zemi možné? Slušná práce, díky. :) Dojídám poslední sousto na Hardstyle stagei Reset a nechápu ani trochu, co to má za smysl rvát takové diskošky do takových rytmů. Ale víte co, každý má rád něco, nebudu se proto vyjadřovat k něčemu, čemu zase až tolik, ba spíš vůbec nerozumím. No, to bych vlastně asi neměl ani psát reporty, ne? :)

Jedem dál, chvilka na hlavní stage s Jerome Isma Ae a já se prodírám uplně dopředu sám opuštěný před pravou repro soustavu. Jestli mám všechny vnitřní orgány na svém místě, tak jsem šťastný muž. Nechápu, jak mohl někdo přežít takovou zvukovou masírku bez ucpávek do uší. Rvalo mi to oblečení z těla, vibrace mi zněly až do morku kostí a já se jen pomalu do rytmu pohodového trance snažil vstřebat tu sílu a energii z toho všeho.

No jo a je to tu! Paul van Dyk! Oznámení hlasité tak, že by to probralo i hluchého penzistu. Hlavní stage je narvána k prasknutí. Položená gumová podlaha odvádí svou práci perfektně a dá se tancovat skoro po celé ploše. Paul van Dyk to dnes má jak na houpačce. Perfektní uderný track zabijí totálně uspávací melodí pro zamilované a mně to celé přijde bez ladu a skladu. Srovnám-li set, co odehrál v Brně, musím smutně říci, že toto byla nuuuuuda. Nezáchranil to ani track Home, ani nádherná celá stage a lasery. Prostě PvD tentokrát pro mě velké zklamání.

Chci zkusit, jestli rozdýchám Rushe na techno stagei. Přicházím právě včas. Ale co se to děje? Uváděci hlas oznamuje Pet Duo! No to snad ne. Ne, to je jen omyl. Opravdu tam stojí velký černoch a začíná to svoje. Ale, bohužel, tohle nevydržím, nejde to. Takže co teď? Kam teď? Jdu na blint do Fabric hangáru. Michael C tam dohrává svou půlhodinku a jako dobrý a povídám vám, že to je velmi našláplý tech trance. Skvělé, ba co úžasné, protože právě hraje dokonalý track od Len Fakiho! Ou jé, tancujem a spolu s námi asi dvacet dalších pártypeople. :) Ale jako by se mávlo kouzelným proutkem, nastupuje Laydee Jane a lidi se tu zjevují jako mravenečci. Je jich stále víc a víc, až je hangár plný k prasknutí a není se čemu divit. Lejdyna si to dává pěkně. Potvrzuje i svou roli ženy a krásně si poklízí na pultíku, jelikož sotva vidí přes tu hordu kelímků a drinků co tam zanechali poředchozí DJs. :) Lejdyna hraje skvěle, zpívá do svých tracků, komunikuje s publikem a totálně si to dává. Tak takhle by mělo vypadat hraní pro lidi. Skvělé tracky, skvělá komunikace, super zvuk...

Nechce se mi z první řady, nechce, ale pan Orbith mě láká do Mecca hangáru a já neodolávám. Nakonec jsem ale nejšťastnější. To, co předvedl Orbith v Mecca hangáru, to se jen tak nevidí. Vytáhnul a oprášil snad ty nejstarší vály co měl, do toho nám pouštěl naprosté novinky a hrál si s efektorem. Užíval si to a já tam málem vyplivnul duši. Hangár šílí, tancuje a řve. Mrskáme tam sebou jako ryby na suchu, polykáme vzduch a sotva stíháme dýchat. Orbith tancuje, užívá si to stejně jako my. Skáče na podium a baví se, to je paráda. Já už nemohu, blíží se pátá hodina  jsem totálně KO. Orbithe díky, tohle byl orgasmický závěr, takhle bych si to přál pokaždé. Pátá hodina a organizace s přesností švýcarských hodinek nařizuje konec. Všechny stage pomalu a postupně utichají.

Tak to je konec přátelé, konec jednoho vymodleného festivalu. Dav tisíců míří ven, chlad se opírá do každého z nás. Jsou vidět ale i úsměvy, snad z nových zážitků, snad z hudební produkce. Bylo to super a já děkuji za vše, co jsem měl možnost vyslechnout.

Užívejte zbytek léta a opatrujte se. Prosím také všechny, ať jsou ohleduplní a doufám, že se nám tu nikdy nepřihodí nic tak strašného jako ten den na Love Parade. Uctěme památku zesnulých a snažme si vždy a za všech okolností pomáhat.

Krásné léto pro všechny clubbery i clubberky.