Progression Session

Pionýr, guru, nedosažitelný originál, doslova král mid-tempo drum'n'bassu. Kolik z vás takhle vnímá fenomén jménem LTJ Bukem? Když si k tomu ještě připočtete mastera of ceremony, důstojného vypravěče MC Conrada, máte (respektive měli jste) na pátek o program vystaráno. Line-up byl vskutku nabitý: lidi z Roxy se plácli přes kapsu a jako by tihle dva sami o sobě neznamenali málo, přivezli ještě stájového kolegu z Good Looking Records, DJe Nookieho s dalším upovídancem, MC Five-alive. Tyhle a podobná slova chvály mě napadaly, když jsem šel v pátek do Roxy. Všechno nakonec bylo trochu jinak.

Jako první věc, než vám vyložím, kterak proběhla poslední Progression Sessions, bych rád řekl, že LTJ Bukem mě "přivedl" k drum'n'bassu a kompilace Points in Time 004 a 005, spolu s Logical Progression, byly jedny z prvních cédéček tohoto stylu, které jsem slyšel (a z labelu Good Looking jsem toho do dnešního dne slyšel opravdu dost). Díky tomu nedokážu vnímat atmosféru kolem téhle jedinečné části 3/4 beatů, tak nějak nezainteresovaně a proto možná budu odporovat vetšinovému hodnocení.

Úderem 23:00 jsem dorazil do Roxy. Ta po rekonstrukci vypadá o dost lépe (snad jen chillout by potřeboval ještě poladit), hezké bary, dekorace na jedničku. Zvuk vyžadoval najít si vhodné místo, naštěstí během večera se s plným klubem zlepšil, i když i tak bych k němu měl výhrady. Proběhly první pozdravy se známými tvářemi, první zakulacené bassy se zavlnily prostorem a všechno slibovalo příjemně strávený večer. Koogi (měl jsem dojem, že v té době už hraje Koogi, na byť přepsaný lineup a na můj v šeru málo použitelný zrak, se spolehnout moc nedalo) hrál odlehčeně, dlouhé mixy, hezky připravoval Bukemovi návštěvníky, zvlášť ke konci. S úsměvem jsem si vzpomněl na Babe LN, která track před tím než na minulou session nastoupil LTJ, pustila Bad company;). Kolem zmíněné 23. hodiny bylo návštěvníků i vzduchu tak akorát, kdyby to bylo v mých možnostech, hned bych klub uzavřel a nikoho dalšího už nepouštěl;)... tak nějak jsem tušil, co bude následovat. Přibližně ve 23:40 vypadlo světlo na dolním baru a jednu chvíli to skoro vypadalo jako snaha přesměrovat pohledy na podium. Kýžený okamžik se ovšem dostavil až o hodinu později. Tou dobou byla k vidění donekonečna se obnovující fronta na šatnu, dlouhá až někam za úroveň chilloutu. Na začátku setu dal MC Conrad povel k ječení, já se prodral dopředu pod levý reprák a dychtivě sledoval co "good looking" - jako vždy stylově oblečený, LTJ Bukem předvede.

Předvedl toho spoustu, na začátku tracky s jazzovými motivy, postupně přidával na plochách, předvedl pár (poněkud nevhodně vložených) rewindů (pořád mi nejde do hlavy, proč lidé tleskají tomu, když někdo vrátí desku o 30 sekund zpátky), předvedl jeho na poslech příjemné, pověstné prohazování beatů faderem (i nějaký ten amen se mu tam připletl), předvedl tradiční, typický a skvělý good looking zvuk. Možná jsem na něco v tom obecném výčtu zapomněl, nicméně můžu s klidným svědomím napsat, co nepředvedl. Nepředvedl v podstatě nic nového nebo zvlášť zajímavého. Shodou okolností se mi pár dní před party dostala do rukou poslední Progression Sessions kompilace (live @ Japan 2002) a přislo mi to celkově dost "podobné" (včetně "pár" frází v kázání MC Conrada - "Let it flow, play it high... and play it low" si pochopitelně nemohl odpustit). Asi si říkáte, co že jsem tedy čekal, když je to prostě pokračování z řady těchhle parties. Chyběla mi právě ta progression, kterou má noc přímo v názvu - byla to doslova a do písmene klasika. Nicméně lidem se party líbila, každý citlivý i necitlivý (těch bylo málo) Bukemův zásah do mixu a každou Conradovu vhodně umístěnou frázi, odměňovali souhlasným jekotem a v Roxy to hučelo jako v kamnech. :) Oba hosté se neustále usmívali (čekáte, že napíšu, že něco pokouřili? No vypadali na to...;) a dělali na sebe nejrůznější pošklebky a gesta, rozhodně se nenudili. Za LTJem poskakoval s kamerou střídavě Nookie a Five-alive (též neustále ukazovali kvalitní chrup;) a všechno točili na DV kameru. Když LTJ dohrál a MC Conrad (ke konci mu hlas už znatelně ochraptěl), kamera putovala z ruky do ruky a role se vyměnili.

Nookie hrál víc oldskulově, technicky naprosto bez chyb, ovšem kdyby hrál před Bukem, sedlo by to víc. Za Bukem působil později trochu jako uspávač. Na druhou stranu, spousta lidí po Bukemově exhibici odešla, takže bylo konečně i víc prostoru na tancování, čehož návštevníci s chutí využili.

Za pozornost rozhodně stály skvělé projekce (Phase), které perfektně podtrhovali atmosféru. Zpomalené záběry z džungle kontrastovaly s průlety přeplněným velkoměstem a podobné motivy, vše naprosto plynule, v symbióze s hudbou, nenuceně. Stejně tak tradičně stoprocentní světla od HPNVSN. Co ovšem Roxy nezvládla, byla atmosféra (ta fyzická), šílená vlhkost a vedro, téměř nedýchatelno, klub o nějakých 250 lidí předimenzovaný. Díky tomu se našli jedinci, kteří zaplatili vstup a po 30 minutách znechuceně odešli a to je myslím velká škoda a i špatná reklama pro příště.

Celkové hodnocení si odpustím (včetně srovnání s minulou Progression Sessions), na tuhle party se našlo nečekaně velké množství úhlů pohledu a každý si jí (ne)užil jinak. Doufám, že většina však odešla spokojená, protože i přes velké množství remcání, které bylo na místě, progresivní sessions výsledně prostě nemůžou dopadnout jinak než pozitivně. :)


Thanks goes to ma broda Myclick za postřehy, které mi unikly. :)