Report z Flow od Katky

Stylová výzdoba

Prostory Roxy mně přivítaly hudbou Fattyho M a trefnou výzdobou. Ze stropu viselo několik červených a modrých koulí, stejně jako pár těch zrcadlových, jejichž odrazy zaplňovaly parket. Prostě prostředí, jako vystřižené z plakátu. Kdo dorazil ještě před jedenáctou, vyvaroval se větších front jak u vstupu, u šaten, ale i u baru. A mohl si užít spoustu místa na parketě. Našli se samozřejmě tací, kteří i té poslední varianty náležitě využili a vydali se na prázdný parket, aby se pohupovali do rytmu. A v jedenáct hodin už takových odvážlivců bylo rozhodně víc než třicet. Fatty M se za pultem střídal s rezidentem Romanem Raiem a poněvadž tahle dvojka opět předváděla skvělý výkon měla jsem náladu dát se také do tance. Co mě však odradilo byl zvuk, který vycházel z chrčícího reproduktoru. Stane se. Nakonec jsem tomu stejně přivykla a přestala to registrovat, ale hned v začátku párty mě to vážně rozladilo.



Příval milovníků houseu a elektra

O tom, že se čekalo hodně fanoušků berlínské scény svědčil i fakt, že kožené gauče byly z taneční plochy odstraněny a přesunuty do "ledové místnosti", ze které se teda rázem stala odpočívárna. Kdo ale chtěl mít hudbu na dosah, mohl se usadit dole u stolků, nebo na balkoně. Tam se zpočátku dalo i jen tak postávat a sledovat dění, nicméně jak se ručičky hodinek přibližovaly jedné hodině a klub se zaplňoval tancechtivými volného místa ubývalo i tam.

Příchod hvězdy večera se podle line-upu očekávala na půl druhou, ale atmosféra značně zhoustla už po půlnoci. Bylo tak málo hodin a přesto už se Roxy otřásalo v základech. Ostatně je to i pochopitelné. Kdo by nešel tancovat na taneční šlágr Andrade s názvem 2012? Roman Rai si ho schovával až k závěru svého setu, a tak když si na podium přišel Paul Kalkbrenner připravit svůj počítač, parket i prostor pod plátnem byl plný. Paula přivítalo rozhicované publikum a on si přízeň svých fanoušků užíval. Pro svůj start zvolil melodickou věc Michela Cleise, La Mezcla, ve svém remixu. Následovala Sky and sand ze soundtracku Berlin Calling. Jojo, Paul ví, jak potěšit milovníky taneční a melodické hudby. Mně ale moc nepřesvědčil. Třeba za to mohl fakt, že jsem se nikde nechtěla mačkat a navíc se celý prostor se změnil na saunu. Nebo také to, že se páteční Bush s Lenzmanem nečekaně protáhla do ranních hodin a na mé únavě se podepsalo i odpoledne strávené na workshopu s Vasilem Artamonovem a Matyášem Chocholou v NODu.



Co je ale nejdůležitější – lidi se bavili! Neskutečně! Tancovalo se i na balkoně a lidi se mačkali i na podiu v prostoru, co je za djs.  A kdo si chtěl odpočinout a nadýchat se lepšího vzduchu, šel si posedět na shody, které jsou u šaten a u východu. Nicméně ve tři hodiny jsem už byla opravdu vyčerpaná, a za zvuků další famózní Aaron jsem se vydala směr spánek...